Období let 1945 až 1960 bylo vyplněno řadou politických a společenských změn, které se pochopitelně promítly i do historie kroměřížského ústavu.Pozornost nezasvěcené veřejnosti mohly upoutat především změny názvu zařízení: Zemská léčebna pro duševně a nervově choré,od roku l949 Státní psychiatrická léčebna.Pro ostatní to bylo pouze jedno ze svědectví o postupně klesajícím zájmu ministerstva zdravotnictví o třetí největší ústav pro duševně nemocné v republice.A výši jeho zájmu byla přímo úměrná i výše finanční částky určená pro chod kroměřížské léčebny.

Tento vývoj však nikdo v květnu l945 netušil. Vedení léčebny konečně získalo přístup na pavilony,které byly obsazeny v průběhu druhé světové války německým vojskem a od poloviny dubna l945 zely prázdnotou.Jejich uvedení do provozu si vyžádalo určitou dobu.Bylo nutno odstranit lehké příčky rozdělující sály na řadu malých pokojíků a doplnit chybějící vnitřní vybavení žárovkami a elektrickými vypínači počínaje a drobnými kusy nábytku konče /15/.

Protože počet duševně nemocných byl malý, byly volné pavilony č. 3 a č. 9 zabrány pro přechodný pobyt Němců,hlídaných partyzány nebo bývalými vězni koncentračních táborů /l5/.V průběhu léta byli převedeni do nově zřízeného internačního tábora v Kroměříži na Rejdišti. Někteří z nich se do léčebny ještě jednou vrátili,když ve dnech 20. až 22. listopadu byli v sále administrativní budovy veřejně souzeni podle velkého retribučního dekretu /5/. Rovněž duševně nemocní německé národnosti byli soustředěni- muži na odd.8.B, ženy na pavilonu č.l4 /l5/.

Koncem května a v průběhu června se vraceli šternberští a opavští zaměstnanci zpět do svých ústavů.Mezi nimi byl i ředitel kroměřížské léčebny MUDr. Karel Viktora,který nastoupil do stejné funkce v Opavě /9,l4,l5/.Novým ředitelem Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži se na téměř tři následující roky stal MUDr.Josef Kvapilík.
Od července až do září l945 měla kroměřížská léčebna dalšího nečekaného uživatele.Z nedalekých Morkovic byl na některé dosud volné pavilony, především na č. 7, přeložen sovětský vojenský lazaret pro venerické choroby /l5/.

S navrácením uvolněných pavilonů do původního stavu se nespěchalo - k 1.lednu l946 bylo v léčebně 889 duševně nemocných,což znamenalo, že se využívalo jen 81% lůžkové kapacity.V průběhu roku l946 zmizely dřevěné stavby za pavilony č.7, 11 u prádelny a u nemocnice - pozůstatky po německém vojenském lazaretu.V přízemí nemocnice se upravily prostory pro fyzikální léčbu, RTG pracoviště a ambulantní složky.Následujícího roku byli na pavilonu č.4. soustředěni alkoholici /15/.

Politické změny,ke kterým došlo v únoru 1948,se odrazily i v historii kroměřížské léčebny. Ředitel MUDr. Josef Kvapilík byl odvolán a na jeho místo nastoupil MUDr. Josef Segeťa. Nastalo 41 let trvající období, kdy kromě odborných předpokladů museli ředitelé ovládat i diplomacii.Jestliže dříve o chodu léčebny rozhodovali sami nebo ve spolupráci se správcem, museli nyní své požadavky sladit zájmy představitelů celospolečenských organizací v léčebně a prosazovat je u postupně se měnících nadřízených orgánů. Tento postup vyžadoval nesmírný takt i obratnost a ne každému bylo dáno uspět tak,jak si předsevzal. Navíc vyvíjející se politická situace často vyvolávala nečekané zásahy shora.Svědčí o tom i několik změn na místě ředitele kroměřížské léčebny.

l.ledna l949 došlo k nové územní organizaci ČSR. Zemské národní výbory byly zrušeny a nahrazeny l9 krajskými národními výbory.Kroměřížská léčebna se dostala pod správu KNV Gottwaldov, který stejně jako ministerstvo zdravotnictví nebyl schopen řešit její problémy.Již několik let totiž převládal oficiální názor,že psychiatrie je neperspektivní obor,do kterého investovat peníze nebo personál znamená plýtvat prostředky,potřebnými na dobudování sítě zdravotnických zařízeních v jednotlivých okresech.Vzniklou situaci musela léčebna po řadu let řešit prostřednictvím nejrůznějších provizorií-tak například pro nedostatek lékařů několik let vypomáhali s nočními službami i ředitelé /l5/.

Přes všechny tyto potíže se vývoj léčebny nezastavil. Zaváděly se nové léčebné metody - krátkou dobu byly zkoušeny histaminové šoky a lobotomie, následovala spánková terapie a léčba Antabusem.

Pokračovalo se v pracovní terapii,která navázala na dobrou předválečnou tradici. V roce l949 začala pracovat pro zaměstnance léčebny ambulance závodního lékaře a byl zahájen provoz závodní jídelny.V následujícím roce byla otevřena zubní ambulance a jednou až dvakrát týdně začal docházet do léčebny internista z kroměřížské nemocnice. Neurologická konzilia zajišťo-val jedenkrát týdně as. MUDr.A.Kramář, který dojížděl z neurologické kliniky v Olomouci. Teprve v roce l954 péči o pacienty léčebny převzala neurologická ambulance v kroměřížské nemocnici / 8,l4, l5,l6,l8/.

V letech l949 až l95l měla kroměřížská léčebna dalšího nečekaného uživatele - Okresní politickou školu dr.A. Čepičky, umístěnou v pavilonu č. 10. Ihned po jejím odchodu byl celý pavilon upraven pro zdravotnické účely a obsazen nemocnými.Přesto,že v předchozím roce dosáhl počet léčených ll6l a začal se projevovat nedostatek lůžek,bylo přijato 250 nemocných ze Státní psychiatrické léčebny Praha Bohnice,která byla zcela přeplněna /15,18,23/.

Dovolme si malou odbočku a rozhlédněme se trochu po okolí. Takovýto způsob využívání pavilonů psychiatrické léčebny nebyl na Moravě ničím neobvyklým.Koncepce oboru psychiatrie nebyla dosud vypracována a vzniklý prostor v organizaci a řízení zdravotnických zařízení umožňoval nakládat s léčebnami podle místních potřeb. Představy o úbytku duševně nemocných částečně podpořené i přechodnými nízkými stavy pacientů v jednotlivých lůžkových zařízeních vedly k nejrůznějším závěrům.

Zemská léčebna pro duševně a nervově choré v Opavě byla v říjnu roku l948 sloučena se Zemskou nemocnicí a Zemskou lékárnou v jeden celek a tři roky trvalo, než se prokázala nevhodnost tohoto experimentu /9/. V letech 1950 až 1951 se uvažovalo o zrušení psychiat-rické léčebny ve Šternberku a konečným kompromisem bylo zabrání celé poloviny ústavu pro jiné účely /l7/.Postižena byla i jihlavská léčebna.Ihned po druhé světové válce ob-sadila část jejích objektů na jeden rok armáda. V roce l954 bylo do psychiatrické léčebny přestěhováno údajně na přechodnou dobu z jihlavské nemocnice ortopedické oddělení, které  zde setrvalo téměř padesát let. Navíc v období let l954 až l960 byly tři pavilony využity pro potřeby KNV Jihlava /2/.V porovnání s ostatními měla tedy kroměřížská léčebna vcelku štěstí, i když v listopadu l950 navrhovali zástupci nemocnice v Kroměříži vedení ředitelem MUDr.Jindři-chem Mourkem s odvoláním na " opavský příklad" spojení obou zařízení /l5/.

V roce 1951 vstoupil v platnost zákon č. 103 o jednotné preventivní a léčebné péči v ČSR.Od tohoto roku můžeme pozorovat první změny ve vnitřní struktuře kroměřížské psychiatrické léčebny,které pokračovaly následujících 15 let.Některé z nich odrážely potřeby samotného zařízení,jiné zase soudobé názory na psychiatrii,která ve snaze udržet krok se světovým vývojem byla donucena k řadě radikálních opatření.

Po delších opravách zahájila 1. ledna 1951 provoz pitevna,ke které náležela i   histologická, biochemická a hematologická laboratoř.Vedením nově vzniklého primariátu byl jmenován MUDr. J.Kuna.V roce l95l získala kroměřížská psychiatrická léčebna bývalé ubytovny silničních dělníků v lesnatých kopcích západních Chřibů. Nacházely se přímo u nynější silnice č.50 nedaleko obce Zástřizly a po tři následující roky sloužily jako pobočka protialko-holního oddělení.Nemocní pod vedením několika ošetřovatelů pracovali v lese a primář MUDr. J.Procházka,který měl protialkoholní oddělení i pobočku na starosti, sem dojížděl na pravidelné vizity /l2,l5,28/.

Řada rozporů mezi zástupci celospolečenských organizací v léčebně a ředitelem MUDr.F.Segeťou vedla nakonec k jeho odvolání v dubnu roku l952.Novým ředitelem byl jmenován ministerstvem zdravotnictví MUDr.Alois Plískal, který působil ve stejné funkci v Psychiatrické léčebně Praha - Bohnice.Jeho nástup podstatně urychlil reorganizaci léčebny.V červenci roku l952 vznikl pod vedením MUDr. L. Stránského nový rehabilitační primariát, zaměřený na léčbu prací a v prosinci byl do kroměřížské léčebny přijat první psycholog PhDr. B.Bárta /l3,l4,l5/.

Neustále se zvyšující počet hospitalizovaných dětí s duševními poruchami si vyžádal v roce l952 otevření dětského oddělení,určeného především pro epileptiky.Nacházelo se v prvním patře bývalé nemocniční budovy,mělo 75 lůžek a organizačně bylo připojeno k primariátu MUDr. Procházky .Současně zahájila na odd. 10.B. pod vedením ředitele J.Komárka provoz "Škola pro děti epileptické a nervově choré"/3,7,l5/.

V roce 1952 se rozhodli představitelé KNV Zlín,ONV,MNV a OV KSČ Kroměříž s konečnou platností vyřešit další osud hospodářství,které náleželo Státní psychiatrické léčebně v Kromě-říži.Na věci nic nezměnila skutečnost,že původní záměr správních úřadů a KSČ vytvořit z něho jádro největšího JZD v okrese nebyl uskutečněn.Vyvlastnění hospodářství bylo pouze o několik měsíců oddáleno a marné byly snahy vedení léčebny zachovat alespoň jeho menší část. Ve čtvrtek dne 9.10.1952 se museli zúčastnili zástupci léčebny  rozorání mezí a z původ-ního hospodářství zůstal  ústavu jen ovocný sad,táhnoucí se za domky na Plačkově směrem k obci Rataje /25,26,27/.

Ve čtvrtek, 7. května l953,nastoupila do Psychiatrické léčebny v Kroměříži MUDr. Drahomíra Karásková.Jaké byly její dojmy z prvních měsíců nám nejlépe sdělí sama:" ... Na oddělení neklidném /č. 6 a,b/ a přijímacím /č.10 a/ sloužilo denně dopoledne 5 ošetřovatelů a všech pět mne provádělo oddělením jako ochranná bariéra, poněvadž nemocní byli velmi agresivní.Stávalo se zřídka, že lékař odcházel z oddělení před l7 hodinou...Interiéry oddělení byly velmi nevlídné.Dubové stoly, lavice, stěny bez obrázků a záclon.Přeplněné sály, v izolacích / odlukách pro neklidné nemocné/ slamníky, které byly přes den nacpány v koupelnách a kladly se na noc i na podlahy chodeb...."/11/.

Pro přeplněnost léčebny nemocnými se hledala možnost náhradního řešení.V průběhu několika následujících let byly postupně zamítnuty návrhy na vybudování pobočky v zámku Cetechovice a Dřevohostice pro velkou nákladnost stavebních úprav.Ne zcela úspěšná byla i snaha omezit přijímání azylových či chronických pacientů.Nedostatek psychiatrů v gottwaldovském kraji způsoboval také značný počet neurotiků přijímaných do léčebny,kteří mohli být v domácím ošetřování.Provizorním řešením vzniklé situace byla několikaletá neplacená výpomoc kroměřížských psychiatrů v ambulancích sousedních okresů /11,15/.

Po opakovaných problémech s alkoholiky umístil v roce 1954 ředitel MUDr.A. Plískal do pobočky u Zástřizel chronické pacienty, kteří byli schopni pod dohledem ošetřovatelů pracovat v lese a na stavbě přehrady v Koryčanech. Dalších jedenáct nemocných od 1.9.1954 vypomáhalo při úpravě lázeňských prostor a objektů lázní Jeseník.V témže roce byla pod budovou prádelny uvedena do provozu vodoléčba s parními,vanovými a uhličitými lázněmi,skotskými střiky a bazenem.Nové zařízení sloužilo především nemocným,ale jeden den v týdnu bylo vyhrazeno i pro zaměstnance.Do stejného období spadají i přípravné práce pro vybudování víceúčelového ústavního hřiště.Léčebna získala hospodářskou usedlost Dvůr nedaleko hradu Buchlov,kam po nezbytných úpravách bylo od počátku roku l954 umístěno celkem 30 pacientů - alkoholiků a vybraných chronicky nemocných. Spolu se třemi ošetřovateli se starali o dobytek,dojížděli pracovat do státního statku ve Velehradě a Boršicích nebo pomáhali při opravách hradu Buchlov. Do pobočky dojížděl dvakrát týdně MUDr.B.Laskafeld, kterému byl svěřen právě zřízený protialkoholní primariát  a v následujícím roce otevřená protialkoholní záchytná stanice /1,6,12,15,29,30/.

V roce 1954 nastoupilo do kroměřížské psychiatrické léčebny osm Milosrdných sester svatého Kříže a následujícího roku se k nim připojily zbývající řádové sestry z kroměřížské nemocnice. Byly ubytovány v části pavilonu č. l5 a pracovaly pod vedením civilních staničních sester na odd. l3.a.,l4.a.,8.b. a l5 až do roku l962, kdy přešly do nově otevřeného Ústavu sociální péče pro mládež na Hostýně /ll,2l/.

Do poloviny padesátých let spadají v kroměřížské psychiatrické léčebně počátky léčby psychofarmaky,především Largactilem.Těchto dovážených léků byl poměrně dlouhou dobu nedostatek a jejich dodávky značně nepravidelné, takže příbuzní si je často zajišťovali nejrůznějšími cestami ze zahraničí sami.Při léčbě alkoholismu se již používal Antabus a v ČSR vyráběný Stopethyl. Pokračovalo se v léčbě inzulinem a elektrickými šoky,jako novinka byla u vybraných nemocných zavedena individuální,později i skupinová psychoterapie, nar-kogenová a thiopentalová analýza a hypnóza .Neustále se zdokonalovala pracovní terapie, rozlišovaná již podle druhu jednotlivých duševních onemocnění.S jejími výsledky byli sezná-meni ostatní odborníci na celostátní konferenci o rehabilitaci v psychiatrii, kterou v roce 1953 uspořádala kroměřížská psychiatrická léčebna /l2,l3,l5/.

Způsob dodávání léků do kroměřížské psychiatrické léčebny byl zajímavý. Podílely se na něm tři místní lékárny,které "...kromě běžné expedice pro nemocné zásobují vždy jeden rok nemocnici,jeden rok Zemský léčebný ústav/ psychiatrickou léčebnu/ a jeden rok dodávají léky pro obecní zřízence..."/10/. Přidělování léků pro jednotlivá oddělení měl na starosti ošetřovatel léčebny.Tento způsob, zavedený již před druhou světovou válkou,trval až do roku l949,kdy byla znárodněna lékárna " U Zlatého lva".Ta pak sama zásobovala léčebnu léky a jejich rozdělování na jednotlivá oddělení prováděl již její zaměstnanec.V roce 1952 byla výdejna léků umístěna do upravených prostor v pavilonu č.2 /24/.Po dvou letech zásobovala  ústavní výdejna léků i ostatní lůžkové části OÚNZ Kroměříž a léky dovážela z lékárny „ U Černého orla“ /10/.Po rozsáhlé rekonstrukci této lékárny v psychiatrické léčebně v pavilonu č.2 vydávaly již pouze roztoky. Pro léky, rozdělované do zamčených košů jednotlivých oddělení, se jednou týdně dojíždělo do " horní" lékárny, jak se stručněji lékárna " U Černého orla" nazývala/4,10,20,24/.

Nárůst neurotických nemocných v léčebně si vynutil v roce l957 otevření specializovaného primariátu pod vedením prim. MUDr.A. Mertla. Na pavilonech č.l a 2,kde se toto pracoviště nacházelo, byly kromě narkogenové a thiopentalové analýzy zaváděny i různé druhy psycho-terapie pod vedením psychologů,především pozdějšího prof.PhDr.S.Kratochvíla,CSc. Rozší-ření doznala i ambulantní složka otevřením gynekologického pracoviště v přízemí nemocniční budovy.Ve  stejném roce byl zakoupen i nový skiaskopický přístroj, tzv. půlvlňák /l2,l3/.

Reorganizace léčebny,kterou zahájil ředitel MUDr.A.Plískal, vyvrcholila v roce l958 otevřením tří primariátů.Důraz byl především kladen na konečné vyřešení otázky léčby tělesných chorob u duševně nemocných. Dva z nově vzniklých primariátů, interní a neurologický, patřily mezi první svého druhu v československých psychiatrických léčebnách.Abychom lépe pochopili nutnost tohoto dnes již samozřejmého kroku,musíme zalistovat ve vzpomínkách prim.MUDr.L.Hronce:

"... Řadu let po druhé světové válce byl internista nebo chirurg poměrně vzácným hostem v tomto ústavu,nemluvě o neurologovi, který tehdy nebyl ani v sousední okresní nemocnici ani na celém okrese. Somatické komplikace byly v té době vyšetřovány a ošetřovány psychiatrem a jen mimořádně zasahoval jiný odborník... Prvním krokem k zlepšení vzájemné spolupráce psychiatra a internisty byla dohoda z roku 1950, podle níž internista z okresní nemocnice docházel jednou až dvakrát týdně do léčebny, aby konziliárně vyšetřil obvykle velký počet pacientů...Asi od roku l955 pracoval po dobu přibližně dvou let v psychiatrické léčebně internista MUDr. Popelka,avšak jen v ambulanci..."/8/. Interní primariát pod vedením prim. MUDr.L.Hronce byl otevřen na odd. 4b. K jeho lůžkové části náležela i ambulance v pravé části přízemí bývalé nemocniční budovy,vybavená starým RTG přístrojem, metabolimetrem a značně poruchovým jednosvodovým EKG. K určitému zlepšení situace došlo o rok později,kdy se vybavení interní ambulance rozšířilo o půlvlnový skiaskop Siemens a starý EKG byl nahrazen dokonalejším přístrojem /8,l2/.

V čele neurologického primariátu,umístěného na odd. 3b., stanul prim. MUDr.A.Mikulec.V léčebně pracoval od roku l957 jako ordinář pro neurologii a po otevření neurologického lůžkového pracoviště vedl i neurologickou ambulanci,nacházející se v pravé části přízemí bývalé nemocniční budovy /l6/.

Řadu nových pracovišť uzavřel dětský primariát vzniklý osamostatněním dětského oddělení v prvním patře bývalé nemocniční budovy.Jeho vedením byl pověřen prim.MUDr.J.Valenčík /7,22/. Nevznikaly však pouze nové primariáty. Dne 13. května 1958 ukončila svoji činnost pobočka psychiatrické léčebny ve Dvoře u hradu Buchlov /23/.

Málokdo z kolemjdoucích si dnes vzpomene,že po druhé světové válce došlo ke změně vzhle-du vrátnice psychiatrické léčebny.Během několika let k ní byla přistavěna budova čekárny a prodejny potravin.Vnějším vzhledem,především tvarem a rozvržením oken ,se pokusila zapo-jit do původní secesní zástavby.Svému účelu začala sloužit 10.srpna l959 /l9/.Toho už se však ředitel MUDr.A.Plískal nedočkal. Zemřel náhle, v pátek dne 5. června l959 /l5/.

Se jmenováním nového ředitele léčebny KNV Gottwaldov nijak nepospíchal a zastupováním pověřil prim.MUDr. J.Kvapilíka.Ve funkci jej na několik měsíců vystřídal v březnu 1960 MUDr. Dušan Bílý, který do té doby pracoval v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodu /l5/.

Určit přesný časový sled jednotlivých událostí,které proběhly v kroměřížské léčebně v roce 1960 je obtížné. Omezme se tedy jen na konstatování, že v tomto roce byla 16.května 1960 uvedena na pavilonu č.l do provozu EEG laboratoř, většina cest v léčebně se pokryla asfaltem a otevřelo se velké sportovní hřiště u pavilonu č. l9 /6,l5,2l/.Do tohoto období patrně spadá i zrušení pobočky v Zástřizlech.Na obzoru však byly i významné územněprávní změny, které hluboce zasáhly do vnitřního života kroměřížské léčebny.

Literatura:

1/ Blaťák,F.: osobní a písemné sdělení.

2/ Doněk,E.: Historie jihlavské psychiatrické léčebny.Rukopis.

3/ Dvořáčková,E.: písemné sdělení.

4/ Fabiánová,H.: osobní sdělení.

5/ Fišer,Z.: Prvé čtyři roky. Část I. Kroměříž l989,224 s.

6/ Gábová,Z.: osobní sdělení.

7/ Hájová,J.,Valenčík,J.: Pedopsychiatrie v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Předneseno na Moravskoslovenských psychiatrických dnech v Jasné pod Chopkom l978.

8/ Hronec,L.:Vývoj péče o nemocné vnitřními chorobami v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Rukopis.

9/ Hřebíček,S.: 9O let Psychiatrické léčebny v Opavě. In: 9O let psychiatrické léčebny v Opavě,Opava l979, str. 5-2l.

10/ Chytil,J.: Dějiny lékáren v Kroměříži.Rukopis.Kroměříž l973, ll5 s.

11/ Karásková,D.: písemné sdělení.

12/ Kolektiv autorů: 7O let psychiatrické léčebny Kroměříž.Kroměříž l978, 24 s.

13/ Kratochvíl,S.: osobní sdělení.

14/ Kvapilík,J.: Počátky léčebny. Rukopis.

15/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

16/ Mikulec,A.: osobní sdělení.

17/ Puszkailer,L.: Rozvoj psychiatrické léčebny po 2. světové válce.In.: Puszkailer,L.,Skula,E.: Z dějin a současnosti psychiatrické léčebny ve Šternberku. Olomouc l983, str. 24-28.

18/ Segeťa,F.: Závěrečná lékařská zpráva l949.Kroměříž,l8.3.l95O.

19/ Sládková,J.: osobní sdělení.

20/ Štěpánková,J.: osobní sdělení.

21/ Tichomíra,sestra řádu Milosrdných sester sv. Kříže: osobní sdělení.

22/ Valenčíková,E.: osobní sdělení

23/ Zápis ze schůze Závodní rady  Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 8.2.1951

24/ Zápis ze schůze Závodní rady  Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 4.3.1952

25/ Zápis z mimořádné společné schůze Závodní rady,KSČ a ředitelství Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 11.3.1952

26/ Zápis ze schůze Závodní rady Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 22.7.1952

27/ Zápis ze schůze Závodní rady Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 9.10.1952

28/ Zpráva o činnosti Závodní rady Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži za rok 1952

29/ Zpráva o činnosti a plnění celoústavní smlouvy Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži za II. čtvrtletí roku 1954

30/ Zpráva o činnosti a plnění celoústavní smlouvy Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži v roce 1954