Krátce po rozhodnutí moravského zemského sněmu o umístění třetího ústavu pro choromy-slné v Kroměříži zakoupil moravský zemský výbor vybrané pozemky po pravé straně Rataj-ské ulice vedoucí z Kroměříže do Rataj.Současně byl vydán stavební zákaz na protilehlé po-zemky,který v roce 1906 poněkud zkomplikoval zahájení stavby Jubilejní všeobecné veřejné nemocnice císaře Františka Josefa I. v Kroměříži /1/. Dále si moravský zemský výbor vyžádal od ředitele MUDr.K.Schuberta a MUDr. A. Hellwiga odbornou zprávu o předpokládaném počtu nemocných a jejich rozdělení podle zdravotního stavu v novém ústavu.Když ještě navíc obdržel předběžný návrh zemského stavebního úřadu,svolal v únoru l904 zvláštní poradu a na její doporučení rozhodl o následujícím stavebním programu.
Ústav měly tvořit pavilony pro l040 nemocných,administrativní a hospodářské budovy a hospodářská kolonie.Na základě odborného lékařského posudku byl ústav určen pro ošetřování l000 nemocných, dalších l0 lůžek sloužilo k izolaci infekčních pacientů ve zvláštním pavilonu a zbývajících 30 lůžek se mělo využít pro " fluktuaci mezi jednotlivými odděleními"/4/.Na základě zkušeností z minulosti se počítalo s 60% mužů a 40% žen,čemuž se podřídil i počet a rozmístění jednotlivých pavilonů. Celý komplex se měl skládat z 38 budov, z toho l9 bylo pavilonů pro nemocné a l5 sloužilo administrativě,bytům pro část zaměstnanců a hospodářským účelům. V rámci kolonie při polním hospodářství se počítalo s využitím posledních 4 budov.Výstavba kroměřížského ústavu byla rozdělena do 4 stavebních období takovým způsobem,aby nově dokončené pavilony pro nemocné mohly ihned sloužit svému účelu/4/.
Tento návrh 3.listopadu l904 schválil na svém zasedání moravský zemský sněm /6/ a rozhodl s platností od l. l. l905 zřídit místo ředitele ústavu s doporučením urychleného vypsání konkurzu.Dodejme jen, že výběrovým řízením vítězně prošel primář Zemského ústavu pro choromyslné v Brně MUDr. Vincenc Návrat a 2l.l.l905 byl jmenován do nové funkce.Za vedení stavby se stali zodpovědnými zemský stavitel V.Kausek a stavební rada K.Hrich,kterému podléhal architekt Hubert Gessner.
Ještě před položením základního kamene došlo z úsporných důvodů ke změně původního projektu.Pro byty lékařů a úředníků byly vyčleněny pouze dvě ze čtyř plánovaných budov.Samostatně stojící společenský dům se připojil ke správní budově a uvažovalo se dokonce i o možnosti jeho sloučení s kostelem. Zvýšil se počet pavilonů pro nemocné tak,že celkový počet lůžek dosáhl 1110. Zamítnut byl i původní návrh na vlastní zdroj elektrické energie, kterou podobně jako plyn a vodu se zavázalo dodávat město Kroměříž.
Při této příležitosti si dovolme malou odbočku.Při výpočtu celkové spotřeby vody v ústavu je ve zprávě moravského zemského výboru následující poznámka: " ...Neboť spotřeba vody v zemském léčebném a ošetřovacím ústavu,i kdyby tam bylo 200 přespočetných hlav, nikdy nedosáhne a dosáhnouti nesmí 500 krychlových metrů vody denně..."/6/.Ústav ještě nestál a již se počítalo s 20% nárůstem nemocných proti původnímu plánu.
Přepracovaný projekt byl schválen 20. února l905 a o dva měsíce později,v pondělí 24. dubna l905, se začalo se stavbou. Protože chybí stavební deníky,pokusíme se její průběh rekonstruovat z dochovaných zpráv moravského zemského výboru,Návratovy knihy a Kvapilíkovy Kroniky psychiatrické léčebny v Kroměříži/ 3,4,6,8/.
Celý ústav se v podstatě skládal ze čtyř částí. První,nacházející se vpravo od vchodu,byla určena pro nemocné ženy,druhá,ležící za administrativní budovou,tvořila především hospodářsko technické zázemí.Z pavilonů pro nemocné se v této části nalézala pouze nemocnice. Třetí část ústavu, "mužská ",ležela vlevo od vchodu a byla podstatně větší.Poněkud stranou se rozkládala čtvrtá část ústavu, tvořená budovami hospodářské kolonie a jedním pavilonem pro nemocné.
V prvním stavebním období byly postaveny dvě obytné budovy vrátnice s bytem pro vrátného vpravo od vchodu do ústavu a dům s byty pro ředitele a tři primární lékaře vlevo od vchodu. Vstupní prostranství uzavřela administrativní budova upravená tak, aby na ni později mohla navázat stavba společenského domu.Protože přeplněnost moravských ústavů pro duševně nemocné byla skutečně veliká,obsahovalo první stavební období i dva pavilony pro neklidné pacienty /č.5 a 6/,každý se 45 lůžky,a dva přijímací pavilony /č. 3 a 4/,každý se 40 lůžky. 8.července l906 si budovy prohlédli zástupci moravského zemského a stavebního výboru a předali je k užívání. Tím byla ukončena první etapa výstavby ústavu /6/.
Druhé stavební období zahájené v březnu roku l906 počítalo již se sedmi pavilony pro nemocné. Byly to dva pavilony pro tzv."lepší stavy " /č. l a 2/,dva pavilony pro poloneklidné / č. 9 a l0/,u kterých po úpravě projektu došlo ke snížení počtu lůžek,a pavilon pro neklidné muže / č.8/.Místo původně plánovaných dvou nemocničních budov se postavila pouze jedna s 30 lůžky v každém křídle a ambulancemi, operačním sálem a výtahem ve střední části. V nemocnici se nejvíce uplatnily praktické požadavky ředitele MUDr. Návrata /3/.Téměř na konci parcely,stranou od ostatních, vyrostl infekční pavilon pro l0 nemocných.
Budovu márnice s pitevnou a výkropní kaplí orientoval architekt Gessner průčelím ke stromořadí táhnoucímu se kolem kolonády Květné zahrady.Proto bylo nutno průčelí kaple bohatěji vyzdobit, než se původně plánovalo /5/. K odvozu zesnulých sloužil postranní východ z ústavu nedaleko márnice,vedoucí na cestu kolem Květné zahrady.
Dům s byty pro lékaře a úředníky vpravo od vchodu do ústavu a původně neplánovaný dům pro úředního sluhu vlevo od vchodu symetricky dotvořily vstupní prostranství. Současně se budovalo i hospodářsko - technické zázemí ústavu- kuchyně, prádelna a kotelna. Stávka stavebních dělníků, nedostatek pracovních sil v době podzimních polních prací a potíže s instalací v kuchyni a kotelně způsobily, že druhé stavební období skončilo později, než předpokládal plán.Koncem roku l907 byl ústav schopen přijímat nemocné i ze své spádové oblasti,práce na kuchyni však pokračovaly ještě v následujícím roce.
Třetí stavební období se původně plánovalo na rok l907,ale pro potíže z předchozího roku bylo dokončeno až v létě l908.Na základě úprav původního projektu se začalo se stavbou šesti vzhledově jen málo se lišících pavilonů pro "nemocné potřebné ošetřování"/ č. 11,12,13,14,17,18/.Každý pavilon disponoval 66 lůžky.Čtyři z nich,stojící na "mužské" straně ústavu,se plánovaly pro větší počet paralytiků /4/.Další postavené pavilony byly určeny pro klidné nemocné /č.15,16/.Poslední pavilon tohoto období sloužil pro nemocné zaměstnané v dílnách / č.l9/.Kromě prostor pro pacienty se zde nacházely i dílny- v suterénu stolařská, kolářská, košíkářská,natěračská a čalounická, v přízemí krejčovská, obuvnická a knihařská.Postaven byl i skleník a kuželna.V roce l907 přikoupil moravský zemský výbor pozemky pro hospodářskou kolonii,protože jejich původní plocha po změně projektu již nestačila pro potřeby ústavu /4,7/.
V posledním čtvrtém stavebním období byl postaven dodatečně schválený pavilon pro neklidné ženy / č. 7/,budovy hospodářské kolonie a pavilon pro nemocné pracující v hospodářství / č.20/. Přístavba společenského domu k administrativní budově a katolický kostel ohraničily centrální prostranství ústavu.Přesto, že na něm nebyl vztyčen původně plánovaný obelisk, bohatě zdobené průčelí kostela na jedné straně a vhodně členěná administrativní budova se zadním průčelím společenského domu na straně druhé mu dodávaly důstojný vzhled.Umocňovaly jej mozaiky společenského domu s námětem moravské orlice a velká barevná vitráž s anděly v průčelí kostela.Naprosto zde postrádáme neosobní chlad a pompéznost, tak často se nacházející u podobných projektů. Naopak – máme pocit vlídnosti,něhy a přívětivosti.Velkorysost architektonického řešení obou prostranství - vstupního i centrálního - ještě dnes překvapí návštěvníky, i když celkový dojem je již narušen řadou vzrostlých stromů.
Také poslední stavební období vykazovalo proti původnímu plánu zpoždění.Ředitel MUDr.Vincenc Návrat navrhoval ukončit celou stavbu koncem roku l908, ale ústav mu byl slavnostně předán až 11.července l909 /4,8 /.
Pozemní a stavební práce prováděly kroměřížské stavební firmy Mesenský, Pavlů a Zajíček.Kromě dělníků z celého okolí zde pracovali i Italové, původně zaměstnaní při regulaci řeky Moravy. Našli se mezi nimi i zkušení betonáři,kteří použili při stavbě kopule kostela poprvé litý beton /3/.
Cihly pro ústav byly vyráběny v místních cihelnách, především ve Vážanech. Stavební materiál se dopravoval výhradně koňskými potahy,což uvádělo některé vozky v pokušení.Kvapilík o tom píše doslova:"... dosud se vypravuje, že vozkové nepoctivě zvyšovali svůj výdělek tím, že fůru písku,cihel,vápna či dřeva si dali při vjezdu do léčebny odvážit, změřit,spočítat,zapsat,fůru však potom nesložili,nýbrž s ní projeli zadní branou z areálu léčebny ven, objeli s ní Květnou zahradu,případně zastavili v hostinci,aby chvíle utekla, nato vjeli zas do léčebny,dali si dovezený materiál znovu ohodnotit a zapsat.Zda takto s jednou fůrou přijeli i po třetí, není známo..."/3/.
Reakce obyvatel Kroměříže na právě otevřený Zemský léčebný ústav pro choromyslné císaře Františka Josefa I. byly různé.Většině se líbilo krásné průčelí budov obrácených do Havlíčkovy ulice-pavilony pro lepší stavy,vstupní prostranství s administrativní budovou a především bohatě zlacená fasáda domu nalevo od vchodu do ústavu, ve kterém od roku l906 bydlel ředitel MUDr. Návrat.Smíšené pocity vyvolávaly neobvyklé ploché střechy a "bednovitý tvar" pavilonů pro nemocné .Snad nejvíce kritiky se sneslo na pavilony pro neklidné. Vnitřní výzdoba společenského domu a kostel sv. Cyrila a Metoděje patřily naopak k nejobdivovanějším /3/.Secese, která se v Kroměříži dosud objevovala jen ojediněle,se zde díky ústavu pevně uchytila a rozvíjela se prakticky po celý zbytek předválečných let. Gessnerův projekt ovlivnil především místního stavitele Mesenského,který v Kroměříži postavil několik domů v tomto slohu /7/.Můžeme tedy předpokládat, že si místní občané na secesi nejen rychle zvykli, ale dokonce ji začali vyhledávat. Vraťme se však zpět k oběma budovám ústavu, které vzbudily u veřejnosti nejvíce pozornosti.
Administrativní budova spojená se společenským domem je považována za architektonicky nejvýznamnější stavbu ústavu /5/.Tvoří ji vlastně tři budovy - administrativní po obou stranách a společenská uprostřed-které jsou spojeny elegantní vstupní dvoranou s barevně zdobenými okny.Návštěvníka uvítá model ústavu a mramorová deska umístěné přímo proti vchodu do dvorany.Nápis na levé straně desky hlásá, kdo z členů moravského zemského výboru v čele se zemským hejtmanem měl"... dne 24.dubna roku l905 na starosti vybudovati...".Pravá část desky nás seznamuje se jmény zemského hejtmana a těch členů moravského zemského výboru, kteří "... dne 11. července roku l909 zasvětili šťastné budoucnosti...". Prostřední část desky doznala změny. Čas odvál reliéf Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. a ponechal zde pouze moravskou orlici.Pod vavřínovou snítkou stojí nápis: "Zemský sněm markrabství moravského roku l902 se postaral vystavěti tyto budovy ke zdraví strádajícím na mysli". Společenský dům, nyní spíše známý jako sál, byl určen pro zábavu i slavnostní příležitosti až pěti set lidí.Sloupy a zdi jsou dosud částečně obloženy šedočerným žíhaným mramorem. Dřevěné vyřezávané zábradlí odděluje postranní lodě s imitací síťových žeber na stropech. Celý interiér je bohatě zdoben štuky a malbou, která díky částečně dochovaným šablonám mohla být rekonstruována do původní podoby.Stylizované klasy na stropě kolem křišťálového lustru symbolizují úrodnost kraje a čtyři majestátní moravské orlice nenechávají nikoho na pochybách, v které zemi se nachází.Vtipně řešené osvětlení umocňuje slavnostní dojem celého interiéru.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje dominuje centrálnímu prostranství.Architekt Gessner zde navázal na projekt svého učitele profesora Otto Wagnera, který ve stejné době navrhl kostel ústavu pro duševně choré ve vídeňském l6. okrese na místě známém jako Am Steinhof /2/. Kroměřížský kostel je čtvercového půdorysu s dvojitou,27 metrů vysokou betonovou kopulí.Původně byla pokryta žlutými glazovanými taškami,které na kopuli přidržovaly drátěné háčky.Úsloví:" Půjdeš pod žlutou báň..." svědčí o tom, že kostel svým vzhledem dal jméno celému ústavu. Barevná vitráž s postavami klečících andělů vrhala ode dveří sluneční paprsky na věčné světlo a mramorový oltář.Aby nepůsobil osamoceně a díky použitému materiálu i chladně, byl spojen s postranními zdmi dřevěnými přepážkami,které jsou ozdobeny řezbou a perletí /3/.V oltáři se nachází relikvie svatého Aurilia,Inocence a Florentiny.V levé části chrámové lodi je kazatelna z růžového, černě žíhaného mramoru.Ze stejného kamene je i podstavec pro dřevěnou sochu Panny Marie Lourdské na protilehlé straně.
Za oltářem na sádrovou omítku namaloval " al fresco " brněnský rodák, akademický malíř Jan Köhler, přivítání sv. Cyrila a Metoděje na Moravě.V pravé části fresky sedí pod košatou lípou vedle prostého oltáře sv.Cyril v mnišském rouchu.Kniha v jeho ruce nám připomíná,že to byl on,kdo přeložil Písmo do slovanského jazyka.Na oltáři ve zdobené schránce jsou ostatky sv. Klimenta, které oba bratři nalezli při své chazarské misi. Stojící sv. Metoděj v biskupském ornátu a s křížkem v ruce se přívětivě dívá na skupinu prostých lidí ve slováckých, hanáckých a valašských krojích, která přišla oba soluňské bratry přivítat. Tvář muže s kadidelnicí v pravé dolní části fresky je autoportrétem Jana Köhlera. Pro úplnost dodejme, že díla tohoto umělce zdobí Dům umění v Hodoníně, radnici v Tišnově a některé části arcibiskupské rezidence v Olomouci. Podle jeho návrhu byly vytvořeny i mozaiky křížové cesty na Hostýně.
Kněžiště je od hlavní lodi odděleno dřevěným vyřezávaným zábradlím. Celý interiér kostela byl původně vyzdoben mnohem prostěji než nyní. Na několika dochovaných fotografiích vidíme pouze jednoduchý prostý dekor, lemující oblouky. Hlavní výzdobu postranních stěn tvořily oválné barevné mozaiky s postavami andělů a okenní vitráže s podobným motivem.Dodnes se dochovalo původní secesní osvětlení s mosaznými zrcadly na stěnách,svícen a křišťálový lustr.Kostel byl určen až pro 400 věřících a na svátek obou patronů se v ústavu pravidelně konaly hody /3/. Architektu Hubertu Gessnerovi a řediteli MUDr. Vincenci Návratovi se podařilo skutečně velké dílo. Aby náš názor nevyzněl jako silně subjektivně zabarvený, závěrečné hodnocení celé stavby ústavu přenecháme odborníkům: "...Moravský zemský ústav pro choromyslné v Kroměříži je nejrozsáhlejším a nejucelenějším secesním urbanistickým souborem na našem území a patří i k architektonicky nejhodnotnějším dokumentům své doby..."/5/.