Ve středu l5. března v ranních hodinách vstoupila na území Československé republiky vojska německé okupační armády.Nevlídné sychravé počasí,které je všude vítalo, jako by chtělo naznačit pochmurnou atmosféru příštích let.Nezvaní hosté dorazili do Kroměříže již v dopoledních hodinách a ihned obsadili všechny státní úřady, veřejné budovy a vojenské objekty.Plukovník Antonín Ingr,velitel 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova,napsal do kroniky své jednotky:"...Je v tom kus velké tragédie,že právě v den 22. výročí založení pluku,l5.března l939,vkročila na dvůr kasáren v Kroměříži cizí armáda a pluk, ten skvostný pluk, bezvadně vyzbrojený, vystrojený, vycvičený a odhodlaný,musel následkem světové konstelace,nepřízně osudu a pro cizí věrolomnost nečinně přihlížet..."/5/.Po třech týdnech vystřídala vojenskou správu Protektorátu Čechy a Morava česká vláda podléhající říšskému protektorovi a státnímu zástupci. Zatím co v první funkci se vystřídalo postupně pět lidí,druhou vykonával až do konce války pouze K.H.Frank.
Kroměřížský ústav dostal nový název-Zemská léčebna pro duševně a nervově choré - Landesheilanstalt für Geistes- und Nervenkranke in Kremsier.Protože opavský a šternberský ústav přestaly přijímat nemocné ze svých spádových území,která se nacházela v Protektorátě, péči o tyto pacienty zajišťovala od roku l939 kroměřížská léčebna. Není divu, že se brzy přeplnila. I doprava nemocných z tak rozlehlé oblasti byla komplikovaná, protože ubylo sanitních vozů.Od l.září, kdy vypukla druhá světová válka, nařídily protektorátní úřady noční zatemnění všech oken a zavedly lístkový přídělový systém /2/.
V srpnu roku 1940, kdy byl celý jihlavský ústav zabrán německým cvičným policejním praporem, byla část nemocných převezena do Kroměříže .Doprovázely jej i řádové sestry sv. Vincence z Pauly, které zde setrvaly i po skončení druhé světové války /2,4/.
Rok l94l přinesl řadu změn.V květnu byla na podnět prim. MUDr.F.Segeti otevřena Poradna pro duševní zdraví,pracující v prostorách léčebny dvě hodiny týdně.Vzhledem k nemožnosti dostatečné propagace dané válkou a personálním problémům nevykazovala poradna prakticky žádnou činnost /l/.Léčba nemocných byla doplněna o elektrošoky, které lékaři aplikovali pomocí malého vídeňského přístroje Elkra.I když nová léčebná metoda byla úspěšná, nemohla nahradit úbytek personálu, ke kterému došlo po vynuceném propuštění všech legionářů /3/.V roce l94l se začal ve sklepě pavilonu č.5 pokusně pěstovat bourec morušový.Protože se chov osvědčil, rozšířil se i na další pavilony .Památkou na tuto dobu jsou dnes jen morušové stromy s bílými a černými plody u některých pavilonů /2/.
l6.ledna l942 nastoupil do Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži "Verwaltungsdirektor"- správní ředitel- Waldemar Söhnel.Ve své řeči k narychlo svolaným lékařům sdělil, že byl do léčebny "... ustanoven, aby zde zavedl pořádek a aby hájil zájmy Němců a Říše..."/2,3/.Jak bude tento pořádek vypadat,poznali zaměstnanci velmi brzy. Správní ředitel si provedl evidenci německých pacientů a ze všech sil se snažil poskytnout jim nejrůznější výhody- lepší oblečení, častější výměnu ložního prádla, květiny na noční stolky a pod.Nemocní si toho brzy povšimli a začali svého "lepšího " postavení zneužívat a vyhrožovat zaměstnancům stížnostmi u direktora.Změny se dotkly i další skupiny nemocných. Verwaltungsdirektor krátce po svém příchodu nechal zřídit v léčebně židovské oddělení,které se zabývalo úklidovými pracemi.Zaniklo 27.6.l942,kdy všech 42 žen a 23 mužů bylo odvezeno v jediném oplechovaném nákladním autě. Söhnel pak sdělil, že odjeli do Brna na " Kulturgemeinde".Spíše však následovali transport kroměřížských Židů, který odjel o den dříve /2/.
Söhnelovy názory na psychiatrii byly velmi svérázné. Zemskou léčebnu pro duševně a nervově choré v Kroměříži považoval jen za přechodné léčebné zařízení. Domníval se, že časem bude velká část nemocných zlikvidována,protože je zbytečné dlouho hospitalizovat nevyléčitelné nebo slabomyslné pacienty. V ústavu měli zůstat pouze pracující, kteří by byli zaměstnáni v hospodářské kolonii. O jeho vztahu k nemocným svědčí i to, že nařídil zlikvidovat po řadu let shromažďovanou sbírku nejrůznějších pacientských výtvorů, o kterou pečoval MUDr.J.Kvapilík. Mezi zaměstnanci se začala šířit nejistota a obavy, které byly podpořeny i propuštěním dvou primářů- MUDr.F. Segeti a MUDr.K. Viktory /2,3/.
Koncem roku l942 se začali převážet duševně nemocní do brněnského ústavu,protože celá ženská polovina Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži,dva mužské pavilony a nemocnice se 8.února l943 změnily v německý vojenský lazaret.V ústavní nemocnici byl zřízen operační sál, kde se prováděly i amputace končetin /2/.Do tohoto období spadá výstavba dřevěných přízemních domů na cihlové podezdívce za pavilony č. 7,11, u prádelny a nemocnice.Byly určeny pro německé vojáky, zatím co dosud stojící dřevěná stavba mezi pavilonem č.16 a 19 sloužila pro duševně nemocné.V roce 1943 se již všechny chorobopisy musely psát pouze německy. Další změnou byla i nová kartotéka nemocných podle německého vzoru,která měla být jednotná pro celý Protektorát.Vyplňování jednotlivých lístků- Kennkaret - bylo složité a časově náročné nejen pro úředníky, ale i pro lékaře. Söhnel na ně moc nenaléhal, takže není divu, že kartotéka nebyla nikdy dokončena /2,3/.
Počátkem roku l944 se začalo ve sklepech jednotlivých budov Zemské léčebny pro duševně a nervově choré s budováním leteckých krytů. Pokud měly vchod mimo budovu,přistavila se ke schodišti cihlová zídka,stejně tak jako před všechna sklepní okna.Přesto, že kryty byly zabezpečeny proti zřícení trámovou konstrukcí, nebudily velkou důvěru.Na střeše nemocnice se objevil velký červený kříž a žluté tašky na kopuli kostela sv. Cyrila a Metoděje dostaly šedý maskovací nátěr.Zabezpečit evakuaci pavilonů po vyhlášení leteckého poplachu bylo velmi náročné nejen po psychické, ale i po fyzické stránce,protože bylo nutno těžce nemocné do krytů snášet /2/.
Na blížící se konec války neupozorňovaly jen letecké poplachy. 22. srpna l944 pozorovali zaměstnanci ústavu z pavilonů č. l6,l9 a 2O začátek leteckého souboje nad Zborovicemi, Popovicemi a Zdounkami.Leccos naznačoval i nedostatek zdravotnického materiálu - obvazů, teploměrů,injekčních stříkaček a některých chirurgických nástrojů. Navíc ostražitost Němců o něco polevila a zprávy o pohybu front se šířily více než v předchozích letech. Znemožnění poslechu krátkovlnného vysílání úpravou všech radiopřijímačů bylo jen částečně úspěšné a řada zaměstnanců léčebny poslouchala "Kroměříž ", - tedy spojenecké vysílání z mimoříšského území.
Blížící se fronta, vystupňovaná aktivita partyzánských skupin v Chřibech a Hostýnských horách a téměř každodenní letecké poplachy v prvních měsících roku l945 přiměly německé civilisty k odchodu z Kroměříže.Počátkem dubna odjel i Verwaltungsdirektor Söhnel. Do Zemské léčebny pro duševně a nervově choré se vrátil ještě jednou na krátkou dobu kolem 2O. dubna.Nechal si svolat do společenského domu všechny zaměstnance a rozloučil se s nimi.Sdělil, že neodchází ze strachu, ale proto,že to vyžaduje situace a musí také odvést svoji rodinu.Od té doby již o něm nemáme žádné zprávy.Mezi 10. a 15. dubnem 1945 opustili Němci tiše a nenápadně vojenský lazaret.
Léčebna se začala připravovat na příchod fronty. V topných kanálech, spojujících jednotlivé budovy,byly zbourány cihlové přepážky.Dosáhlo se tak spojení mezi všemi leteckými kryty,které se zdály být tou nejlepší ochranou před náhodným zraněním. V noci 3O. dubna l945 zničili Němci vysílací stanici na návrší za léčebnou směrem na Rataje.Část zaměstnanců již nepřišla do práce a zbytek trávil noci raději v krytech.
4.května dopoledne začala střelba, na budovy léčebny dopadaly kulky a vybuchlo zde i několik granátů.Způsobené škody byly malé, nejvíce se týkaly jen výkropní kaple /3/. Nechme však promluvit přímého účastníka osvobození léčebny, MUDr.J.Kvapilíka: "…Bylo již skoro k l5. hodině, když za husté střelby bylo možno v léčebně rozeznat hlasy osvobozenecké armády.Vojáci přeskočili plot, jiní vešli do léčebny branou a hned jich bylo všude plno kolem ústavních budov.Ti, kdož se chystali přivítat osvoboditele ruským jazykem,byli zprvu zaraženi. Jejich jazyku nebylo rozumět. Byli to Rumunové....Zastavení Rumunů v léčebně bylo krátké,brzy dostali rozkaz pronásledovat Němce ve městě..."/2/. Jen pro upřesnění-jednalo se o vojáky 94.rumunského pěšího pluku. Němci se postupně stáhli na levý břeh řeky Moravy a na poslední chvíli stačili vyhodit za sebou most.Detonace doslova otřásla celým městem. V léčebně jsme mohli až do léta roku 2007 vidět prohnutí skleněné vitráže nad vchodem do kostela sv. Cyrila a Metoděje, údajně způsobené tlakovou vlnou. Následující dny byla osvobozena nejen Kroměříž, ale i blízké okolí a život se začal pomalu vracet do normálních kolejí.
Literatura:
1/ Dobíšek,K.: Zpráva o činnosti poradny pro duševní zdraví a protialkoholní poradny v Kroměříži v r. l947.Lék.listy III.,l947,č.l3,str. 353-354.
2/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.
3/ Kvapilík,J.: Počátky léčebny. Rukopis.
4/ Metelka, A.: Z historie jihlavského ústavu. Rukopis.
5/ Moulis,M.: Osudný l5. březen. Praha l979, 2l6 s.