Moravský zemský výbor si byl vědom skutečnosti, že moderní ústav pro duševně nemocné nebude možno vést podle předpisů z roku l862. Jmenoval proto tříčlennou komisi,která navštívila moderní ústavy pro duševně nemocné v Rakousku a Německu s úkolem seznámit se s jejich provozními řády .Nepřekvapí nás, že jedním z členů komise byl i nově jmenovaný ředitel MUDr. Vincenc Návrat.

Současně navrhl moravský zemský výbor změnu původního názvu ústavu na Zemský léčebný ústav v Kroměříži s následujícím odůvodněním:"... kteroužto změnu názvu zemský výbor v zájmu pacientů a k vůli krátkosti slavnému sněmu odporoučí..."/13/.

Na základě získaných zkušeností vypracovala komise roku l905 návrh Stanov moravského zemského léčebného ústavu v Kroměříži.Moravským zemským sněmem byly přijaty v roce l907 a pro úplnost dodejme, že se staly podkladem pro Stanovy moravských zemských ústavů pro choromyslné z roku l9ll/7,8,14/.V těch se již opět setkáváme s původním názvem kroměřížského ústavu.Nyní se nám může zdát, že není tolik důležitý název ústavu,ale kvalita poskytované péče a úroveň jeho vybavení.V Rakousko - Uhersku počátkem 20. století tomu bylo jinak.Člověk se posuzoval především podle toho, do jaké společenské skupiny náležel a jaké měl tituly.Čím více, tím lépe.Navíc v roce 1908 se slavilo výročí šedesátiletého panování císaře Františka Josefa I.Proto na názvu ústavu tolik záleželo-byla to vizitka, která jej odlišovala od ostatních moravských zemských ústavů pro choromyslné.

Krátce po dokončení prvního stavebního období začal kroměřížský ústav sloužit svému účelu.V sobotu 18. srpna roku 1906 bylo " přímými vozy " za doprovodu ošetřovatelů dopraveno vlakem 60 nemocných mužů ze Zemského ústavu pro choromyslné v Brně a 29.8.následoval železniční transport 40 nemocných mužů tentokráte ze šternberského ústavu. V průběhu září bylo přeloženo 40 žen z brněnského a 60 žen ze šternberského ústavu bez ohledu na to, že původně plánovaný počet lůžek byl o 30 menší/2, 3/.Protože nebyla ještě v provozu ústavní kuchyně, dodávaly jídlo pro nemocné i personál kroměřížské hostince,především právě dostavěná Pečmanova raně secesní restaurace na rohu Havlíčkovy a Soudní ulice/2/.Nemocní byli přijímáni původně ve správní budově a odtud odváděni na jednotlivá oddělení,později pak na příslušných přijímacích pavilonech.

Transporty duševně nemocných byly na svou dobu něčím opravdu neobvyklým a zřejmě je provázely nejrůznější zážitky. Jeden z nich se stal podkladem pro humoresku Oldřicha Kosteleckého "Pan doktor filosofie na cestách".Autor v ní líčí zážitky filozofa,který na návrh jednoho z ošetřovatelů využil snazší cesty přímým vozem z Brna do Kroměříže.Protože na něho ošetřovatel zapomněl, byl nuceně dopraven do ústavu, kde se posléze celá záležitost vysvětlila /2/.

V překladech nemocných z brněnského a šternberského ústavu se pokračovalo i v následujících letech,celkový počet pacientů však postupně klesal.V prvním roce se na překladech podílely oba ústavy stejným dílem,později bylo stále více nemocných přijímáno ze Zemského ústavu pro choromyslné v Brně.Situace se navíc zkomplikovala, když od l.prosince l907 začal Zemský léčebný ústav v Kroměříži přijímat nemocné ze své spádové oblasti. Celkem pochopitelně se bránil dalšímu přílivu obtížně propustitelných pacientů,ať již přicházeli odkudkoliv.K tomu měl výhrady především Zemský ústav pro duševně choré ve Šternberku a opakovaně upozorňoval na svoji přetíženost. Spor, který mezi všemi ústavy nastal, musel v roce l908 dokonce řešit moravský zemský výbor/2,4/.Jen pro úplnost dodejme, že poslední záznam o překladu celkem l8l nemocných ze Zemského ústavu pro choromyslné v Brně nacházíme ve výroční zprávě kroměřížského ústavu z roku l9l3 /9/.Koncem roku l908 bylo v nedokončeném Zemském léčebném ústavu v Kroměříži hospitalizováno celkem 807 pacientů /10/.

Obrázek o tom, nakolik se změnila situace v ošetřování duševně nemocných na Moravě po úplném dokončení kroměřížského ústavu v roce 1909 si můžeme učinit sami.

Na Moravě žilo v té době přibližně 2 583 000 obyvatel/ sčítání obyvatel rakousko - uherské monarchie proběhlo o rok později/.Vědomi si této nepřesnosti můžeme konstatovat,že v markrabství moravském připadalo l lůžko v ústavu pro duševně choré na 926 obyvatel.Rozdíl v Návratových údajích /3/ způsobila skutečnost, že vycházel z počtu obyvatelstva z roku 1900 a do počtu lůžek kroměřížského ústavu zahrnul i 10 lůžek infekčního pavilonu.

V neděli 11. července 1909 byl za účasti vyššího duchovenstva a řady členů moravského zemského výboru vysvěcen olomouckým arcibiskupem Dr.Fr.S. Bauerem kostel svatého Cyrila a Metoděje.Pavilony pro nemocné vysvětil dómský probošt Msgre.Dr. A.C.Stojan již předchozího dne /4/.

Necháme promluvit přímého účastníka této události,ředitele MUDr. Vincence Návrata : " ...Slavnostnímu aktu tomuto přítomen byl v zastoupení jinak zaneprázdněného pana místodržitele pan dvorní rada Jan Prokesch, za zemský výbor pan zemský hejtman Jeho Exc. hrabě Otto Serényi...Po slavnostním vysvěcení kostela odhalen byl ve dvorance správní budovy umístěný profil hlavy Jeho Veličenstva a votivní desky s udáním jmen členů zemského výboru při započetí stavby r. l905 a ukončení jejím r. l909,přičemž proneseny přítomnými hodnostáři vzletné řeči o humanitním poslání nového ústavu a tento řediteli odevzdán..." /10/ Vysvěcením kostela ukončila svoji provizorní činnost kaple ve správní budově .V ústavu tehdy kromě ředitele MUDr. Vincence Návrata pracovali dva primární lékaři,MUDr. Josef Matoušek na mužském a MUDr. Vilém Borek na ženském primariátě a 5 ze 7 plánovaných sekundárních lékařů.Na seznamu zaměstnanců dále následoval katolický duchovní správce Matěj Pavlík, správce ústavu Ferdinand Falber, hospodářští a administrativní zaměstnanci a konečně l49 ošetřovatelů a ošetřovatelek /10/.

Abychom si mohli udělat alespoň přibližnou představu o životě tehdejších ošetřovatelů a ošetřovatelek, zalistujme v Kvapilíkově Kronice psychiatrické léčebny v Kroměříži.Kromě platu,který byl pro muže o necelých l8% větší než u žen, nabízel ještě ústav stravu a "přístřeší" na jednotlivých odděleních.Tento způsob ubytování trval v určité míře téměř 5O dalších let. Nezbytné odborné znalosti si ošetřovatelé a ošetřovatelky doplňovali na kurzech,vedených sekundárními lékaři.Po ukončení služby zůstávali dále v ústavu,vycházky do města se povolovaly svobodným jedenkrát týdně /2/.Přesto byly pracovní podmínky o něco lepší než v ostatních moravských ústavech pro duševně nemocné,protože někteří zaměstnanci rychle postoupili do vyšších platových kategorií.Aby nedocházelo mezi jednotlivými ústavy k projevům nespokojenosti,rozhodl moravský zemský výbor s platností od 1.1.1910 o úpravě požitků ošetřovatelů a ošetřovatelek ústavů pro duševně choré,kterou se měly vyrovnat vzniklé platové rozdíly/14/.

Neméně zajímavý je i pohled na tehdejší léčbu duševně nemocných.Ke zklidnění pacientů se podával nejčastěji Trional, Paraldehyd, Sulfonal a Chloralhydrát.Z dalších léčebných postupů jmenujme psychoterapeutický klid v lůžku,lázně a konečně zábaly do vlhkých prostěradel u nemocných,kde předcházející druhy léčby zůstaly bez účinku.U vybraných pacientů určoval ošetřující lékař vhodné zaměstnání tak,aby"...konaná práce byla pro nemocného prostředkem léčebným, ale též ústavu k dobru a přispívala tak k vydržování ústavu..."/10/.Ke zlepšení zdravotního stavu nemocných přispívaly i pravidelné taneční zábavy a krátké divadelní hry,ve kterých vystupovali zaměstnanci ústavu.

Práce lékařů v ústavu pro duševně nemocné nepatřila nikdy mezi atraktivní a do dnešních dob přetrvaly potíže s jejich fluktuací a obsazováním volných míst.Každoročně přicházel do kroměřížského ústavu jeden nebo dva lékaři a obvykle stejný počet odcházel, dosti často do jiných moravských ústavů.Typickým příkladem byl MUDr. Arnošt Metelka,který svoji lékařskou dráhu zahájil v kroměřížském ústavu v roce l9l2. Po sedmi měsících odešel do brněnského ústavu, za rok se však vrátil zpět do Kroměříže.Když vypukla prvé světová válka, byl odveden,ale již v roce l9l6 opět pracoval v Kroměříži. Naposledy se sem vrátil na krátkou dobu v roce l94l.O MUDr. Arnoštu Metelkovi se zmiňujeme proto, že tento nadaný a iniciativní lékař se stal budovatelem moderního jihlavského ústavu pro duševně nemocné,kde uplatnil v praxi poznatky získané mimo jiné i v Kroměříži /l/.

Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži patřil mezi nejmodernější ústavy mocnářství a vzbuzoval pozornost nejen odborné,ale i laické veřejnosti a politických představitelů. Svědčí o tom řada návštěv zemských poslanců, členů moravského i českého zemského výboru,olomouckého arcibiskupa s doprovodem vysokých moravských církevních hodnostářů a návštěva MUDr. Jana Hrašeho,ředitele ústavu pro duševně nemocné v Praze-Bohnicích.2.července 1911se ve společenském domě kroměřížského ústavu konala valná hromada Ústřední jednoty českých lékařů v Království českém,Markrabství moravském a Vévodství slezském.Téměř 200 lékařů mělo příležitost podrobně se seznámit s novým léčebným zařízením.Technické vybavení ústavu se stalo nejen cílem exkurzí studentů české techniky v Praze a Brně,ale i profesora Romanova z carské techniky v Petrohradě. Inženýr haličského zemského výboru Jakubowský a inženýři Chilewski a Wojcicki ze Lvova zde roku l909 čerpali zkušenosti pro stavbu nového ústavu pro duševně nemocné v Koběříně u Krakova.V tomto roce navštívil kroměřížský ústav i český básník Adolf Heyduk /10/.

Tvrzení, že l9. století skončilo v roce l9l4,má své opodstatnění.Poslední mírová léta patřila v Rakousko - Uhersku k hospodářsky nejúspěšnějším.Proto mohl vzniknout tak rozsáhlý a moderně vybavený komplex,jakým byl Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži.První světová válka vyvolala hlubokou krizi, která zasáhla všechny oblasti hospodářského,politického i kulturního života celé habsburské monarchie.Pro kroměřížský ústav znamenala roky stagnace a improvizování.

Hned po vyhlášení všeobecné mobilizace většina mužského personálu odešla k vojenským útvarům a na jejich místa nastoupily ženy.Současně se zahájilo propuštění nemocných a uvolněné pavilony byly 9.září l9l4 změněny ve filiálku kroměřížské zeměbranecké nemocnice,určenou především pro nemocné s tyfem a dyzentérií.Koncem roku v ústavu zůstalo 428 duševně nemocných, což byla přibližně jedna třetina původního stavu.Jejich počet byl neustále doplňován nejen příjmy ze spádové oblasti, ale i překlady vážně duševně nemocných z kroměřížské všeobecné nemocnice /11/. Protože potřeba lůžek vyhrazených pro armádu stále stoupala, byly postupně zabrány pavilony č. 12 až 16, pavilon č. 18 , ústavní nemocnice a na přechodnou dobu i sál společenského domu/12/.

Koncem roku l9l5 došlo k další změně.Vojenská část ústavu byla přeměněna v psychiatrickou nemocnici a l.l.l9l6 obsadilo další část lůžek 472 nemocných z evakuovaného Zemského ústavu pro choromyslné v Gorici.Pouze pro orientaci dodejme, že Gorice,nazývaná také rakouskou Nizzou pro své lázně a klima, byla hlavním městem knížecího hrabství Gorice a Gradišky.V současné době se nachází v severovýchodní Itálii. Transport doprovázel ředitel gorického ústavu, primář a jeden sekundární lékař, dále správce, ošetřovatelský personál a řádové sestry se svojí představenou.l4. a l6. března l9l6 bylo do ústavu evakuováno 199 neklidných duševně nemocných z tyrolského ústavu v Pergine, tentokráte však bez ošetřovatelů a chorobopisů.Transport doprovázel lékař a personál, kteří nejenže nemocné vůbec neznali, ale navíc ihned opustili Kroměříž.Těžko si dnes dovedeme představit, jaké obtíže způsobilo jenom zjišťování jmen a ostatních nezbytných údajů u pacientů,jejichž neklid, agresivita a zmatenost byly vystupňovány náhlou změnou prostředí.Situace se poněkud zlepšila, když v srpnu 1916 přijel do Kroměříže primář a několik ošetřovatelů z perginského ústavu/12/.

Přes řadu potíží, které způsobovalo stále se horšící zásobování potravinami a nedostatek vody,který vyvrcholil v roce l9l7, snažil se ředitel ústavu MUDr. Vincenc Návrat zpříjemnit život nemocným v přeplněném ústavu jak jen to bylo možné.Svědčí o tom zábavné večírky, divadelní představení pro děti, veselohry a kabaretní vystoupení pro dospělé.Protože z původ-ního ošetřovatelského divadelního souboru zbyly jen trosky,vypomáhali i ochotníci z města /12/.Únava z válečných let však byla vidět nejen na zaměstnancích, ale i nemocných, přede-vším z evakuovaných ústavů.Konec první světové války znamenal pro všechny obrovskou úlevu.

Literatura:

1/ Doněk,E.,Doňková,J.: Stodvacáté výročí narození MUDr.Arnošta Metelky,budovatele jihlavské psychiatrické léčebny. Čech. a Slov. psychiatr.,101,2005,str. 438-439

2/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

3/ Návrat,V.: Vývoj choromyslnictví na Moravě a nový zemský léčebný ústav císaře Františka JosefaI.v Kroměříži. Praha l908,l44 s.

4/ Pálka,P.: Devadestá let Psychiatrické léčebny v Kroměříži. ZVUK,5,č.2,str. 20-22

5/ Skula,E.: K dějinám psychiatrické léčebny ve Šternberku. In: Puszkailer,L., Skula,E.: Z dějin a současnosti psychiatrické léčebny ve Šternberku. Olomouc l983,str. 8-23.

6/ Stanovy moravského zemského léčebného ústavu v Kroměříži.Příloha k čís. 1130 z.h. r 1906-7.

7/ Stanovy moravských zemských ústavů pro choromyslné. Čís. z.v. 82.436 ex 1910 Z.z. čís.34 ex 1911.

8/ Výroční zpráva zemského léčebného ústavu císaře Františka Josefa I. v Kroměříži za rok l9l3. Kroměříž l9l4,l6 s.

9/ Výroční zpráva zemského léčebného ústavu císaře Františka Josefa I. v Kroměříži za rok 1909. Kroměříž 1910, 15 s.

10/ Výroční zpráva zemského léčebného ústavu v Kroměříži za roky l9l4 až l9l8 včetně. Brno l9l9, 52 s.

11/ Výroční zprávy Jubilejní všeobecné veřejné nemocnice císaře Františka Josefa I. v Kroměříži za roky 1914 - 1917.

12/ Zpráva mor. zemského výboru o novostavbě zemského léčebného a ošetřovacího ústavu v Kroměříži.Čís.472 z.h. r.l9O5.

13/ Zpráva mor. zemského výboru,týkající se stavby zemského léčebného ústavu v Kroměříži.Čís. 1130z.h.r.1906-7.

14/ Zpráva mor. zemského výboru o úpravě požitků ošetřovatelů a ošetřovatelek a domácích sluhů,profesionistů,průvodců nemocných,pitevních sluhů,šafářů a laborantů zemských ústavů pro choromyslné a zemských nemocnic a porodnic Čís. 4270 z.h.r.1910,12 s.