Zpráva o vyhlášení Československé republiky dorazila do Kroměříže v noci z 28.na 29. října roku 1918. Již brzy ráno se na náměstí shromáždil dav nadšených lidí, strhávající rakouské orlice z veřejných budov.Odpoledne k spoluobčanům na náměstí promluvili zástupci právě zvoleného Národního výboru a večer se konala slavností bohoslužba v kostele sv. Mořice /l/. Zemský léčebný ústav byl včetně společenského domu natolik přeplněn nemocnými, že se jeho zaměstnanci mohli zúčastnit oslav vzniku nového státu pouze s ostatními občany ve městě /4/.

Po stanovení hranic nových států,které vznikly na troskách bývalého Rakouska - Uherska, bylo zahájeno jednání o návratu nemocných i zaměstnanců z evakuovaných ústavů. 26.února l9l9 se do perginského ústavu v Tyrolsku vrátilo všech zbývajících sto pacientů spolu se svým personálem. Horší byla situace v Itálii. Gorický ústav, zničený během vojenských operací, nemohl přijmout zpět své krajany.Po delším jednání bylo 252 nemocných spolu s personálem vedeným ředitelem dr. A.Fratnichem převezeno do Sieny ve střední Itálii /7/.

Uvolněná místa v kroměřížském ústavu zaplnili duševně nemocní vojáci,převážně české národnosti.Jejich počet se postupně zmenšoval překlady do spádových ústavů, repatriací, ale i úmrtími,kterých bylo nejvíce v roce l9l9.Posledních 25 duševně nemocných vojáků,většinou příslušníků cizích států,bylo 3l.května l923 přeloženo do vojenské nemocnice v Trnavě.Tím skončilo svou téměř osmiletou existenci vojenské psychiatrické oddělení a Zemský léčebný ústav v Kroměříži se mohl vrátit ke své původní práci. Jako památku na válečné doby však dostal za povinnost vyhradit pro případ mobilizace 400 lůžek pro vojenské účely /7/.

Od konce první světové války byli do kroměřížského ústavu přijímáni i jednotliví nemocní ze Slovenska.Psychiatrická oddělení při veřejných nemocnicích v Bratislavě,Košicích a Nitře byla natolik přeplněna,že se v roce l92l obrátila vláda Československé republiky na moravský zemský výbor se žádostí o pomoc.Na základě jeho rozhodnutí začal Zemský léčebný ústav v Kroměříži přijímat duševně nemocné z vybraných slovenských psychiatrických oddělení.Ředitel MUDr. Vincenc Návrat se stal poradcem pro otázky péče o duševně nemocné na Slovensku a pravidelně zde prováděl inspekce.První transport duševně nemocných byl vypraven 2. září l92l z nemocnice v Košicích.V překladech nemocných z Košic, Nitry a psychiatrické kliniky v Bratislavě se pokračovalo ještě v roce l922. Protože se jednalo o většinou neklidné muže i ženy,byly koncem roku l922 zaplněny příslušné pavilony až na dvojnásobek své původní kapacity.Moravský zemský výbor vyhověl žádosti ředitele MUDr. V. Návrata zastavit hromadné překlady slovenských pacientů do Kroměříže a další péčí o ně pověřil Zemský ústav pro choromyslné ve Šternberku /7/.

V letech l92l - l934 probíhala v Československé republice za podpory prezidenta T.G.Masaryka tzv. Ruská pomocná akce.Byla zaměřena především na pomoc ruským běžen-cům,kteří u nás nalezli útočiště.Na žádost Českého odboru zemského spolku pro péči o mlá-dež se akce zúčastnil i kroměřížský ústav. V roce l922 poskytl přechodný útulek 210 ruským dětem,které po prodělané karanténě v Pardubicích čekaly na umístění do rodin na Moravě, Slezsku a částečně i na Slovensku.Děti přišly zanedbané, ve špatném zdravotním stavu.Do péče o ně se zapojili nejen ošetřovatelky a ruští legionáři, pracující v ústavu, ale i různé kro-měřížské dobročinné spolky a učitelé,kteří je připravovali na docházku do českých škol. Dětem se pobyt v kroměřížském ústavu natolik líbil, že jej některé nechtěly ani opustit /7/.

V průběhu první světové války došlo k přechodnému snížení počtu duševně nemocných hospitalizovaných v některých moravských ústavech.Tento jev setrvačností pokračoval až do roku l92O.Protože byl nejvíce patrný v Zemském filiálním ústavu pro choromyslné v Jihlavě,rozhodl se Moravský zemský výbor bez předchozího souhlasu Ministerstva zdravotnictví ČSR změnit jej v Moravský zemský chorobinec s následujícím určením:"... Do chorobince přijímáni budou na Moravu domovským právem příslušné nemajetné osoby mužského a ženského pohlaví,následkem stáří výdělku neschopné nebo zdlouhavou nevyléčitelnou chorobou stižené,pro kterou se k léčení do veřejných nemocnic nehodí, ač péče a ošetření potřebují,dále osoby slabomyslné a mírně epileptické..."/6/.Vidíme, že myšlenka " sociálních lůžek" není zdaleka tak nová, jak by se nám nyní mohla zdát. Většina duševně nemocných byla do l. srpna l922,kdy Moravský zemský chorobinec v Jihlavě zahájil svoji činnost, přeložena do kroměřížského ústavu.
Přeplněnost Zemského ústavu pro choromyslné v Brně na sebe nedala po zrušení jihlavské filiálky dlouho čekat. Již v roce l922 a poté i v následujících letech opět vypomáhal kromě-řížský ústav. Každoročně bylo až do roku l93l z Brna přeloženo v průměru 60 pacientů. Další překlady byly velmi nepravidelné, poslední zaznamenává MUDr.J.Kvapilík v roce l937 /4/.

V roce l923 přijel do Kroměříže i rakouský transport 23 duševně nemocných "příslušných na Moravu" a v roce l924 následovalo dalších 8 těchto pacientů /4,7/. Zemský léčebný ústav v Kroměříži byl brzy zaplněn, i když rozložení nemocných nebylo rovnoměrné a především pavilony pro neklidné byly stále přeplněny.Z těchto důvodů došlo po l5 letech od slavnostního otevření ústavu k první rekonstrukci - pavilony č. 11 a 18 byly vybaveny odlukami pro neklidné nemocné.

V dalších letech se počet nemocných v Zemském léčebném ústavu v Kroměříži neustále zvyšoval, až v roce l928 dosáhl l376. Proto v červnu l928 došlo k organizačním změnám. MUDr.J. Matoušek nadále vedl mužský primariát,MUDr.J.Přibyl zodpovídal za péči o duševně nemocné ženy a MUDr.F.Šamárkovi byla svěřena nemocnice a pavilony č.l4,l5,l6, l8,l9,2O. Vznikl tak nový, třetí primariát /4/.

Pro lepší představu o celkové situaci si dovolme malou odbočku.Podobně jako Zemský léčebný ústav v Kroměříži byly přeplněny i ostatní ústavy na Moravě a ve Slezsku. Proto navrhl ředitel jihlavského Zemského chorobince MUDr. Arnošt Metelka reorganizaci péče o duševně nemocné v moravsko - slezské zemi.Doporučoval jednak úpravu počtu lůžek ve stávajících ústavech,jednak znovuzřízení jihlavského ústavu pro duševně nemocné,protože chorobinec sloužil především pro tyto pacienty.Nebude jistě na škodu uvést zde část jeho návrhu /5/:

Na Moravě a ve Slezsku v roce l930 žilo přibližně 3 565 000 obyvatel /2/.Podle Metelkova návrhu by připadalo l lůžko v ústavu pro duševně nemocné na 8l9 obyvatel.Je zajímavé, že pro kroměřížský ústav počítal proti původnímu stavu s nárůstem l00 lůžek. Pro úplnost dodejme, že díky své aktivitě a nadšení pro budování dosáhl ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČSR MUDr. A. Metelka v roce l934 znovuzbudování Zemské léčebny pro duševně choré v Jihlavě na místě zrušeného chorobince /6/.

l.prosince roku l933 si vyžádal MUDr.V.Návrat dovolenou,po které odešel na zasloužený odpočinek.Ve funkci ředitele Zemského léčebného ústavu v Kroměříži jej vystřídal MUDr. Josef Matoušek.Po 11 měsících zastupování byl 1.11.1934 jmenován do funkce, ale již za l4 dnů odešel na dovolenou a poté do důchodu.V únoru l935 byl jmenován třetím ředitelem kroměřížského ústavu MUDr.František Šamárek /4/.

Změny ve vedení Zemského léčebného ústavu v Kroměříži se neodrazily na rozsahu a kvalitě péče o nemocné.Nadále se pokračovalo v ochotnických divadelních představeních, pořádaly se estrády, koncerty, ve společenském domě několikráte vystupoval kroměřížský pěvecký sbor Moravan a konečně 11.5. roku l937 navštívil ústav J.Skupa a představil všem své loutky- Spejbla a Hurvínka /4/.

K léčbě duševních chorob byla kromě již tradičních metod používána i malarioterapie, zavedená v roce l926 a od roku l937 kardiazolové šoky. Pokračovalo se v osvědčené pracovní terapii a v roce l922, po zavedení vlastního vodovodu, byla obnovena i vodoléčba.

Jen pro zajímavost uveďme několik technických poznámek o zásobování kroměřížského ústavu vodou. Víme již, že v roce l909 se počítalo pouze s dodávkou vody z městského vodovodu,která měla být dostatečná. Moravský zemský výbor však již v roce l906 rozhodl o hledání vlastního zdroje. Tehdy se začalo s vrtáním artéské studně v ústavní kotelně. Dosáhla hloubky téměř 220 metrů a její výkon byl tak malý, že v současné době slouží pouze jako voda užitková pro dopouštění stávajícího topného systému.Rok 1917 a 1918, kdy nastal katastrofální nedostatek vody v městském vodovodu,byl dostatečným varováním. O tři roky později rozhodl moravský zemský výbor zahájit přípravné práce na vlastním ústavním vodovodu.V blízké vesnici Popovice byly podchyceny prameny,začal se klást vodovod a koncem června 1922 měl Zemský léčebný ústav v Kroměříži již dostatek kvalitní pitné vody /4, 7/.Je třeba dodat, že původní přípojka na městský vodovod nebyla zrušena a v současnosti ústav používá pouze tuto vodu.

Ke stavbě vodovodu se vztahuje i historka o pacientovi,který slušně oblečen odešel z ústavu a zajel do nedalekých Popovic.Zde se představil starostovi obce jako zemský inženýr a prohlédl si předložené mapy a plány.Zkontroloval za řady kritických poznámek dosavadní měření zemských inženýrů a počínal si natolik důrazně, že obecní zastupitelstvo neváhalo s bohatým pohoštěním,po kterém se nepravý zemský inženýr vytratil zpět do ústavu /4/.Jak je vidět,i Popovice měly svého Revizora.

Nápor na lůžka v kroměřížském ústavu neustále sílil a v roce l937, kdy bylo hospitalizováno 1800 nemocných, si málokdo dovedl představit, že by situace mohla být ještě horší.První předzvěst budoucí krize se objevila v době zářijové mobilizace v roce l938.Velký počet lékařů a ošetřovatelů byl povolán do vojenské služby a zbylý ošetřovatelský personál musel zajišťovat péči o nemocné bez ohledu na stanovenou pracovní dobu.Kromě ředitele MUDr.Františka Šamárka zůstalo v ústavu pouhých pět lékařů.Řada nemocných byla propuštěna do domácího ošetřování /4/.

Mnichov a následující zábor Slezska a velké části severní Moravy/ státní hranice probíhaly několik kilometrů od Olomouce/ měl za následek exodus českých lidí ze Sudet.Zemský léčebný ústav v Kroměříži byl již v prvních říjnových dnech přeplněn zaměstnanci ze šternberského a opavského ústavu a jejich příliv pokračoval až do konce roku l938 /3,8/. Mimořádná doba způsobila,že po 30 letech své existence měl kroměřížský ústav nejen dostatek,ale přímo nadbytek zaměstnanců všech kategorií.Část z nich byla ubytována přímo v ústavu ve všech místnostech, které bylo možno uvolnit.Největší nouzovou ubytovnou se stal infekční pavilon, zbytek nově příchozích nalezl přístřeší v bytech ve městě /4/.Jenom pro ilustraci- Zemskou léčebnu pro choromyslné ve Šternberku v říjnu l938 opustilo více než 200 zaměstnanců,z nichž jedna část našla útočiště v Kroměříži, druhá pak v Jihlavě /8/.Skutečná krize však přišla o 5 měsíců později.

Literatura:

1/ Čada, V.: 28. říjen l9l8. Skutečnost, sny a iluze.Praha l988, Mladá fronta-Naše vojsko, 3O4 s.

2/ Dolenský,A.: Kulturní adresář ČSR. Praha l934, 587 s.

3/ Hřebíček,S.: 90 let psychiatrické léčebny v Opavě. In: 90 let Psychiatrické léčebny v Opavě.Opava l979, str.5-2l.

4/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

5/ Metelka,A.: K řešení ústavní péče o duševně nemocné v zemi Moravsko slezské. Čs. nemocnice,l930, roč. III,č.6., str. 79-8l.

6/ Metelka,A.: Z historie jihlavského ústavu. Rukopis.

7/ Návrat,V.: Výroční zpráva zemského léčebného ústavu v Kroměříži za pětiletí l9l9 - l923.Brno l924, 46 s.

8/ Skula,E.: K dějinám psychiatrické léčebny ve Šternberku. In.: Puszkailer,L., Skula,E.: Z dějin a současnosti léčebny ve Šternberku. Olomouc,l983,str. 8-23.