Několik slov úvodem

V neděli 11. července l909 byl slavnostně předán právě dokončený Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži prvnímu řediteli MUDr. Vincenci Návratovi. Od té doby uplynulo již sto  let a je na nás, abychom se ohlédli zpět, zavzpomínali a trochu se i zamysleli.

Sto let znamená pro člověka již úctyhodný věk.Můžeme však totéž říci o naší léčebně? Je pravdou, že prožila dvě světové války,tři revoluce a přinejmenším pět různých politických režimů.Tyto změny se nutně musely odrazit nejen na jejím vzhledu.Navíc za každého režimu se vždy objevily tendence zpochybňující účelnost její další existence.

Kroměřížská psychiatrická léčebna vždy dokázala obhájit svou nezastupitelnost v péči o duševně nemocné na Moravě.Svědčí to o její nesmírné vitalitě dané především obětavou prací zaměstnanců a vysokou odbornou úrovní poskytované zdravotní péče.Kroměřížská psychiatrická léčebna se vždy snažila zavádět nejmodernější způsoby léčby a po celou dobu své existence si stále udržovala jedno z předních míst mezi ostatními léčebnami v celé naší republice.

Proč právě Kroměříž?

Po zvážení návrhu ředitelů MUDr. Schuberta a MUDr.Hellwiga rozhodl moravský zemský výbor v roce l902 schválit výstavbu třetího ústavu pro choromyslné.Volbu místa omezil s ohledem na spádová území brněnského a šternberského ústavu na jihovýchodní Moravu a pověřil komisi výběrem stavebního místa.Po podrobném zkoumání  celé řady míst byly do užšího výběru zařazeny Bystřice pod Hostýnem, Frenštát pod Radhoštěm, Kroměříž a Vsetín.

Jaké byly podmínky výběru? Leccos nám napoví dr. Kolb, který v Sammelatlas für den Bau von Irrenanstalten / volně přeloženo Návrhy staveb ústavů pro choromyslné/ požaduje:"... Poloha ústavu má být volena poblíž menšího města z ohledů praktických i z ohledu na potřeby funkcionářů ústavu, s dobrou komunikací, terénem, pitnou a užitkovou vodou, zdravým okolím..."/2/.

Poloha u menšího města byla logická.Bral se ohled na skutečnost, že práce v ústavu pro choromyslné byla pro lékaře i úředníky neatraktivní.Stále ještě přetrvávaly předsudky vůči "blázincům",jak tyto ústavy označuje Ottův slovník z roku l904 /7/ a snaha veřejnosti vytlačit je do ústraní. Poloha u menšího města byla tedy kompromisem,který zaručoval zaměstnancům možnost kulturního vyžití a jejich dětem vzdělání bez zbytečných komplikací s dopravou.Byla zde i možnost napojit se na stávající městské komunikace,především na silniční síť.Že i železnice sehrála svou roli v historii ústavů pro duševně nemocné již víme.

Zvláštní kapitolu tvořila otázka vhodného terénu.Již při výběru stavebního místa pro druhý moravský ústav pro choromyslné byla zamítnuta nabídka Olomouce jednak pro vysokou cenu pozemků, jednak pro nebezpečí záplav řekou Moravou. Další nabídky zamítl moravský zemský výbor pro nákladné terénní úpravy nebo podmáčený pozemek/6/.Někdy odkoupení pozemků působilo takové potíže,že byl návrh z výběrového řízení vyřazen.Tento osud postihl Vsetín/4/.

Na počátku 20.století byly hygienické poměry moravských měst často na nízké úrovni.Hlavní potíže spočívaly v nedostatečném zásobování pitnou vodou a kanalizaci.Například Prostějov v roce l906 ještě neměl zavedený vodovod a místo kanalizace se táhly ulicemi příkopy naplněné splašky.Ty pak znehodnocovaly vodu v místních studních a způsobovaly šíření infekčních chorob /l/.Tato situace byla obecně známa, a proto o Prostějově nepadla ve výběrovém řízení ani zmínka.

Vybudování rozsáhlého areálu třetího ústavu pro choromyslné na Moravě vyžadovalo značných nákladů.Pro vysokou cenu pozemků v Kroměříži neurčil moravský zemský výbor konečný výběr místa,pouze v roce l902 navrhl, aby stavba byla " v principu usnesena "/4/.V následujícím roce podal moravskému zemskému sněmu zprávu o svém šetření a doporučil tři města:Bystřici pod Hostýnem, Frenštát pod Radhoštěm a Kroměříž.

Nebude na škodu, když se na tato města podíváme očima nestranného pozorovatele.Vlastní názor si pak můžeme učinit sami.

Ottův malý slovník naučný uvádí/7/:

Bystřice pod Hostýnem : okresní město, 3 857 obyvatel českých, několik německých.Továrny na nábytek,2 pivovary, zámek.

Frenštát pod Radhoštěm : okresní město,5 757 českých obyvatel, tkalcovská škola, sídlo moravského bavlnářství a plátenictví, železnice.

Kroměříž : město vlastního statutu na Moravě, l3 935 obyvatel českých, něco německých. Hejtmanství,okresní soud, české a německé gymnasia i reálky, arcibiskupský seminář. Stroje, pivovary, cukrovar,plynárna,cichorie/ rozuměj výroba kávoviny cikorky /.Gotický chrám, radnice, arcibiskupský palác s knihovnou,archivem a parky, z nejkrásnějších na Moravě.Tyto údaje si dovolíme doplnit o elektrárnu,vybudovanou v době,kdy byl Ottův slovník v tiskárně a o stavební firmy Mesenský, Pavlů a Zajíček /3/.

Ve své zprávě z roku l903 moravský zemský výbor dále uvádí, že všechna tři města po zdravotní stránce vyhovují stejně,Bystřice pod Hostýnem a Frenštát pod Radhoštěm mají příznivější klimatické podmínky.Kroměříž má zavedený městský vodovod,možnost odvádět splašky do řeky Moravy,lepší zásobování a dopravu.Pro stavbu třetího ústavu pro choromyslné na Moravě navrhl Bystřici pod Hostýnem především pro nízkou cenu pozemků.Ve sněmovním finančním odboru byl však tento návrh zamítnut a naopak navržena Kroměříž.

Moravský zemský sněm 30.října l903 s tímto návrhem souhlasil a s konečnou platností rozhodl, že třetí ústav pro choromyslné bude vybudován v Kroměříži /4/.Není žádným tajemstvím,že podstatnou roli zde sehrály i četné osobní kontakty a politické intervence některých poslanců i volených představitelů města /5/.

Stavba ústavu 1905 - 1909

Krátce po rozhodnutí moravského zemského sněmu o umístění třetího ústavu pro choromy-slné v Kroměříži zakoupil moravský zemský výbor vybrané pozemky po pravé straně Rataj-ské ulice vedoucí z Kroměříže do Rataj.Současně byl vydán stavební zákaz na protilehlé po-zemky,který v roce 1906 poněkud zkomplikoval zahájení stavby Jubilejní všeobecné veřejné nemocnice císaře Františka Josefa I. v Kroměříži /1/. Dále si moravský zemský výbor vyžádal od ředitele MUDr.K.Schuberta a MUDr. A. Hellwiga odbornou zprávu o předpokládaném počtu nemocných a jejich rozdělení podle zdravotního stavu v novém ústavu.Když ještě navíc obdržel předběžný návrh zemského stavebního úřadu,svolal v únoru l904 zvláštní poradu a na její doporučení rozhodl o následujícím stavebním programu.

Ústav měly tvořit pavilony pro l040 nemocných,administrativní a hospodářské budovy a hospodářská kolonie.Na základě odborného lékařského posudku byl ústav určen pro ošetřování l000 nemocných, dalších l0 lůžek sloužilo k izolaci infekčních pacientů ve zvláštním pavilonu a zbývajících 30 lůžek se mělo využít pro " fluktuaci mezi jednotlivými odděleními"/4/.Na základě zkušeností z minulosti se počítalo s 60% mužů a 40% žen,čemuž se podřídil i počet a rozmístění jednotlivých pavilonů. Celý komplex se měl skládat z 38 budov, z toho l9 bylo pavilonů pro nemocné a l5 sloužilo administrativě,bytům pro část zaměstnanců a hospodářským účelům. V rámci kolonie při polním hospodářství se počítalo s využitím posledních 4 budov.Výstavba kroměřížského ústavu byla rozdělena do 4 stavebních období takovým způsobem,aby nově dokončené pavilony pro nemocné mohly ihned sloužit svému účelu/4/.

Tento návrh 3.listopadu l904 schválil na svém zasedání moravský zemský sněm /6/ a rozhodl s platností od l. l. l905 zřídit místo ředitele ústavu s doporučením urychleného vypsání konkurzu.Dodejme jen, že výběrovým řízením vítězně prošel primář Zemského ústavu pro choromyslné v Brně MUDr. Vincenc Návrat a 2l.l.l905 byl jmenován do nové funkce.Za vedení stavby se stali zodpovědnými zemský stavitel V.Kausek a stavební rada K.Hrich,kterému podléhal architekt Hubert Gessner.

Ještě před položením základního kamene došlo z úsporných důvodů ke změně původního projektu.Pro byty lékařů a úředníků byly vyčleněny pouze dvě ze čtyř plánovaných budov.Samostatně stojící společenský dům se připojil ke správní budově a uvažovalo se dokonce i o možnosti jeho sloučení s kostelem. Zvýšil se počet pavilonů pro nemocné tak,že celkový počet lůžek dosáhl 1110. Zamítnut byl i původní návrh na vlastní zdroj elektrické energie, kterou podobně jako plyn a vodu se zavázalo dodávat město Kroměříž.

Při této příležitosti si dovolme malou odbočku.Při výpočtu celkové spotřeby vody v ústavu je ve zprávě moravského zemského výboru následující poznámka: " ...Neboť spotřeba vody v zemském léčebném a ošetřovacím ústavu,i kdyby tam bylo 200 přespočetných hlav, nikdy nedosáhne a dosáhnouti nesmí 500 krychlových metrů vody denně..."/6/.Ústav ještě nestál a již se počítalo s 20% nárůstem nemocných proti původnímu plánu.

Přepracovaný projekt byl schválen 20. února l905 a o dva měsíce později,v pondělí 24. dubna l905, se začalo se stavbou. Protože chybí stavební deníky,pokusíme se její průběh rekonstruovat z dochovaných zpráv moravského zemského výboru,Návratovy knihy a Kvapilíkovy Kroniky psychiatrické léčebny v Kroměříži/ 3,4,6,8/.

Celý ústav se v podstatě skládal ze čtyř částí. První,nacházející se vpravo od vchodu,byla určena pro nemocné ženy,druhá,ležící za administrativní budovou,tvořila především hospodářsko technické zázemí.Z pavilonů pro nemocné se v této části nalézala pouze nemocnice. Třetí část ústavu, "mužská ",ležela vlevo od vchodu a byla podstatně větší.Poněkud stranou se rozkládala čtvrtá část ústavu, tvořená budovami hospodářské kolonie a jedním pavilonem pro nemocné.

V prvním stavebním období byly postaveny dvě obytné budovy vrátnice s bytem pro vrátného vpravo od vchodu do ústavu a dům s byty pro ředitele a tři primární lékaře vlevo od vchodu. Vstupní prostranství uzavřela administrativní budova upravená tak, aby na ni později mohla navázat stavba společenského domu.Protože přeplněnost moravských ústavů pro duševně nemocné byla skutečně veliká,obsahovalo první stavební období i dva pavilony pro neklidné pacienty /č.5 a 6/,každý se 45 lůžky,a dva přijímací pavilony /č. 3 a 4/,každý se 40 lůžky. 8.července l906 si budovy prohlédli zástupci moravského zemského a stavebního výboru a předali je k užívání. Tím byla ukončena první etapa výstavby ústavu /6/.

Druhé stavební období zahájené v březnu roku l906 počítalo již se sedmi pavilony pro nemocné. Byly to dva pavilony pro tzv."lepší stavy " /č. l a 2/,dva pavilony pro poloneklidné / č. 9 a l0/,u kterých po úpravě projektu došlo ke snížení počtu lůžek,a pavilon pro neklidné muže / č.8/.Místo původně plánovaných dvou nemocničních budov se postavila pouze jedna s 30 lůžky v každém křídle a ambulancemi, operačním sálem a výtahem ve střední části. V nemocnici se nejvíce uplatnily praktické požadavky ředitele MUDr. Návrata /3/.Téměř na konci parcely,stranou od ostatních, vyrostl infekční pavilon pro l0 nemocných.

Budovu márnice s pitevnou a výkropní kaplí orientoval architekt Gessner průčelím ke stromořadí táhnoucímu se kolem kolonády Květné zahrady.Proto bylo nutno průčelí kaple bohatěji vyzdobit, než se původně plánovalo /5/. K odvozu zesnulých sloužil postranní východ z ústavu nedaleko márnice,vedoucí na cestu kolem Květné zahrady.
Dům s byty pro lékaře a úředníky vpravo od vchodu do ústavu a původně neplánovaný dům pro úředního sluhu vlevo od vchodu symetricky dotvořily vstupní prostranství. Současně se budovalo i hospodářsko - technické zázemí ústavu- kuchyně, prádelna a kotelna. Stávka stavebních dělníků, nedostatek pracovních sil v době podzimních polních prací a potíže s instalací v kuchyni a kotelně způsobily, že druhé stavební období skončilo později, než předpokládal plán.Koncem roku l907 byl ústav schopen přijímat nemocné i ze své spádové oblasti,práce na kuchyni však pokračovaly ještě v následujícím roce.

Třetí stavební období se původně plánovalo na rok l907,ale pro potíže z předchozího roku bylo dokončeno až v létě l908.Na základě úprav původního projektu se začalo se stavbou šesti vzhledově jen málo se lišících pavilonů pro "nemocné potřebné ošetřování"/ č. 11,12,13,14,17,18/.Každý pavilon disponoval 66 lůžky.Čtyři z nich,stojící na "mužské" straně ústavu,se plánovaly pro větší počet paralytiků /4/.Další postavené pavilony byly určeny pro klidné nemocné /č.15,16/.Poslední pavilon tohoto období sloužil pro nemocné zaměstnané v dílnách / č.l9/.Kromě prostor pro pacienty se zde nacházely i dílny- v suterénu stolařská, kolářská, košíkářská,natěračská a čalounická, v přízemí krejčovská, obuvnická a knihařská.Postaven byl i skleník a kuželna.V roce l907 přikoupil moravský zemský výbor pozemky pro hospodářskou kolonii,protože jejich původní plocha po změně projektu již nestačila pro potřeby ústavu /4,7/.

V posledním čtvrtém stavebním období byl postaven dodatečně schválený pavilon pro neklidné ženy / č. 7/,budovy hospodářské kolonie a pavilon pro nemocné pracující v hospodářství / č.20/. Přístavba společenského domu k administrativní budově a katolický kostel ohraničily centrální prostranství ústavu.Přesto, že na něm nebyl vztyčen původně plánovaný obelisk, bohatě zdobené průčelí kostela na jedné straně a vhodně členěná administrativní budova se zadním průčelím společenského domu na straně druhé mu dodávaly důstojný vzhled.Umocňovaly jej mozaiky společenského domu s námětem moravské orlice a velká barevná vitráž s anděly v průčelí kostela.Naprosto zde postrádáme neosobní chlad a pompéznost, tak často se nacházející u podobných projektů. Naopak – máme pocit vlídnosti,něhy a přívětivosti.Velkorysost architektonického řešení obou prostranství - vstupního i centrálního - ještě dnes překvapí návštěvníky, i když celkový dojem je již narušen řadou vzrostlých stromů.

Také poslední stavební období vykazovalo proti původnímu plánu zpoždění.Ředitel MUDr.Vincenc Návrat navrhoval ukončit celou stavbu koncem roku l908, ale ústav mu byl slavnostně předán až 11.července l909 /4,8 /.

Pozemní a stavební práce prováděly kroměřížské stavební firmy Mesenský, Pavlů a Zajíček.Kromě dělníků z celého okolí zde pracovali i Italové, původně zaměstnaní při regulaci řeky Moravy. Našli se mezi nimi i zkušení betonáři,kteří použili při stavbě kopule kostela poprvé litý beton /3/.

Cihly pro ústav byly vyráběny v místních cihelnách, především ve Vážanech. Stavební materiál se dopravoval výhradně koňskými potahy,což uvádělo některé vozky v pokušení.Kvapilík o tom píše doslova:"... dosud se vypravuje, že vozkové nepoctivě zvyšovali svůj výdělek tím, že fůru písku,cihel,vápna či dřeva si dali při vjezdu do léčebny odvážit, změřit,spočítat,zapsat,fůru však potom nesložili,nýbrž s ní projeli zadní branou z areálu léčebny ven, objeli s ní Květnou zahradu,případně zastavili v hostinci,aby chvíle utekla, nato vjeli zas do léčebny,dali si dovezený materiál znovu ohodnotit a zapsat.Zda takto s jednou fůrou přijeli i po třetí, není známo..."/3/.

Reakce obyvatel Kroměříže na právě otevřený Zemský léčebný ústav pro choromyslné císaře Františka Josefa I. byly různé.Většině se líbilo krásné průčelí budov obrácených do Havlíčkovy ulice-pavilony pro lepší stavy,vstupní prostranství s administrativní budovou a především bohatě zlacená fasáda domu nalevo od vchodu do ústavu, ve kterém od roku l906 bydlel ředitel MUDr. Návrat.Smíšené pocity vyvolávaly neobvyklé ploché střechy a "bednovitý tvar" pavilonů pro nemocné .Snad nejvíce kritiky se sneslo na pavilony pro neklidné. Vnitřní výzdoba společenského domu a kostel sv. Cyrila a Metoděje patřily naopak k nejobdivovanějším /3/.Secese, která se v Kroměříži dosud objevovala jen ojediněle,se zde díky ústavu pevně uchytila a rozvíjela se prakticky po celý zbytek předválečných let. Gessnerův projekt ovlivnil především místního stavitele Mesenského,který v Kroměříži postavil několik domů v tomto slohu /7/.Můžeme tedy předpokládat, že si místní občané na secesi nejen rychle zvykli, ale dokonce ji začali vyhledávat. Vraťme se však zpět k oběma budovám ústavu, které vzbudily u veřejnosti nejvíce pozornosti.

Administrativní budova spojená se společenským domem je považována za architektonicky nejvýznamnější stavbu ústavu /5/.Tvoří ji vlastně tři budovy - administrativní po obou stranách a společenská uprostřed-které jsou spojeny elegantní vstupní dvoranou s barevně zdobenými okny.Návštěvníka uvítá model ústavu a mramorová deska umístěné přímo proti vchodu do dvorany.Nápis na levé straně desky hlásá, kdo z členů moravského zemského výboru v čele se zemským hejtmanem měl"... dne 24.dubna roku l905 na starosti vybudovati...".Pravá část desky nás seznamuje se jmény zemského hejtmana a těch členů moravského zemského výboru, kteří "... dne 11. července roku l909 zasvětili šťastné budoucnosti...". Prostřední část desky doznala změny. Čas odvál reliéf Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. a ponechal zde pouze moravskou orlici.Pod vavřínovou snítkou stojí nápis: "Zemský sněm markrabství moravského roku l902 se postaral vystavěti tyto budovy ke zdraví strádajícím na mysli". Společenský dům, nyní spíše známý jako sál, byl určen pro zábavu i slavnostní příležitosti až pěti set lidí.Sloupy a zdi jsou dosud částečně obloženy šedočerným žíhaným mramorem. Dřevěné vyřezávané zábradlí odděluje postranní lodě s imitací síťových žeber na stropech. Celý interiér je bohatě zdoben štuky a malbou, která díky částečně dochovaným šablonám mohla být rekonstruována do původní podoby.Stylizované klasy na stropě kolem křišťálového lustru symbolizují úrodnost kraje a čtyři majestátní moravské orlice nenechávají nikoho na pochybách, v které zemi se nachází.Vtipně řešené osvětlení umocňuje slavnostní dojem celého interiéru.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje dominuje centrálnímu prostranství.Architekt Gessner zde navázal na projekt svého učitele profesora Otto Wagnera, který ve stejné době navrhl kostel ústavu pro duševně choré ve vídeňském l6. okrese na místě známém jako Am Steinhof /2/. Kroměřížský kostel je čtvercového půdorysu s dvojitou,27 metrů vysokou betonovou kopulí.Původně byla pokryta žlutými glazovanými taškami,které na kopuli přidržovaly drátěné háčky.Úsloví:" Půjdeš pod žlutou báň..." svědčí o tom, že kostel svým vzhledem dal jméno celému ústavu. Barevná vitráž s postavami klečících andělů vrhala ode dveří sluneční paprsky na věčné světlo a mramorový oltář.Aby nepůsobil osamoceně a díky použitému materiálu i chladně, byl spojen s postranními zdmi dřevěnými přepážkami,které jsou ozdobeny řezbou a perletí /3/.V oltáři se nachází relikvie svatého Aurilia,Inocence a Florentiny.V levé části chrámové lodi je kazatelna z růžového, černě žíhaného mramoru.Ze stejného kamene je i podstavec pro dřevěnou sochu Panny Marie Lourdské na protilehlé straně.

Za oltářem na sádrovou omítku namaloval " al fresco " brněnský rodák, akademický malíř Jan Köhler, přivítání sv. Cyrila a Metoděje na Moravě.V pravé části fresky sedí pod košatou lípou vedle prostého oltáře sv.Cyril v mnišském rouchu.Kniha v jeho ruce nám připomíná,že to byl on,kdo přeložil Písmo do slovanského jazyka.Na oltáři ve zdobené schránce jsou ostatky sv. Klimenta, které oba bratři nalezli při své chazarské misi. Stojící sv. Metoděj v biskupském ornátu a s křížkem v ruce se přívětivě dívá na skupinu prostých lidí ve slováckých, hanáckých a valašských krojích, která přišla oba soluňské bratry přivítat. Tvář muže s kadidelnicí v pravé dolní části fresky je autoportrétem Jana Köhlera. Pro úplnost dodejme, že díla tohoto umělce zdobí Dům umění v Hodoníně, radnici v Tišnově a některé části arcibiskupské rezidence v Olomouci. Podle jeho návrhu byly vytvořeny i mozaiky křížové cesty na Hostýně.

Literatura :

Literatura:

Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži 1906 - 1918

Moravský zemský výbor si byl vědom skutečnosti, že moderní ústav pro duševně nemocné nebude možno vést podle předpisů z roku l862. Jmenoval proto tříčlennou komisi,která navštívila moderní ústavy pro duševně nemocné v Rakousku a Německu s úkolem seznámit se s jejich provozními řády .Nepřekvapí nás, že jedním z členů komise byl i nově jmenovaný ředitel MUDr. Vincenc Návrat.

Současně navrhl moravský zemský výbor změnu původního názvu ústavu na Zemský léčebný ústav v Kroměříži s následujícím odůvodněním:"... kteroužto změnu názvu zemský výbor v zájmu pacientů a k vůli krátkosti slavnému sněmu odporoučí..."/13/.

Na základě získaných zkušeností vypracovala komise roku l905 návrh Stanov moravského zemského léčebného ústavu v Kroměříži.Moravským zemským sněmem byly přijaty v roce l907 a pro úplnost dodejme, že se staly podkladem pro Stanovy moravských zemských ústavů pro choromyslné z roku l9ll/7,8,14/.V těch se již opět setkáváme s původním názvem kroměřížského ústavu.Nyní se nám může zdát, že není tolik důležitý název ústavu,ale kvalita poskytované péče a úroveň jeho vybavení.V Rakousko - Uhersku počátkem 20. století tomu bylo jinak.Člověk se posuzoval především podle toho, do jaké společenské skupiny náležel a jaké měl tituly.Čím více, tím lépe.Navíc v roce 1908 se slavilo výročí šedesátiletého panování císaře Františka Josefa I.Proto na názvu ústavu tolik záleželo-byla to vizitka, která jej odlišovala od ostatních moravských zemských ústavů pro choromyslné.

Krátce po dokončení prvního stavebního období začal kroměřížský ústav sloužit svému účelu.V sobotu 18. srpna roku 1906 bylo " přímými vozy " za doprovodu ošetřovatelů dopraveno vlakem 60 nemocných mužů ze Zemského ústavu pro choromyslné v Brně a 29.8.následoval železniční transport 40 nemocných mužů tentokráte ze šternberského ústavu. V průběhu září bylo přeloženo 40 žen z brněnského a 60 žen ze šternberského ústavu bez ohledu na to, že původně plánovaný počet lůžek byl o 30 menší/2, 3/.Protože nebyla ještě v provozu ústavní kuchyně, dodávaly jídlo pro nemocné i personál kroměřížské hostince,především právě dostavěná Pečmanova raně secesní restaurace na rohu Havlíčkovy a Soudní ulice/2/.Nemocní byli přijímáni původně ve správní budově a odtud odváděni na jednotlivá oddělení,později pak na příslušných přijímacích pavilonech.

Transporty duševně nemocných byly na svou dobu něčím opravdu neobvyklým a zřejmě je provázely nejrůznější zážitky. Jeden z nich se stal podkladem pro humoresku Oldřicha Kosteleckého "Pan doktor filosofie na cestách".Autor v ní líčí zážitky filozofa,který na návrh jednoho z ošetřovatelů využil snazší cesty přímým vozem z Brna do Kroměříže.Protože na něho ošetřovatel zapomněl, byl nuceně dopraven do ústavu, kde se posléze celá záležitost vysvětlila /2/.

V překladech nemocných z brněnského a šternberského ústavu se pokračovalo i v následujících letech,celkový počet pacientů však postupně klesal.V prvním roce se na překladech podílely oba ústavy stejným dílem,později bylo stále více nemocných přijímáno ze Zemského ústavu pro choromyslné v Brně.Situace se navíc zkomplikovala, když od l.prosince l907 začal Zemský léčebný ústav v Kroměříži přijímat nemocné ze své spádové oblasti. Celkem pochopitelně se bránil dalšímu přílivu obtížně propustitelných pacientů,ať již přicházeli odkudkoliv.K tomu měl výhrady především Zemský ústav pro duševně choré ve Šternberku a opakovaně upozorňoval na svoji přetíženost. Spor, který mezi všemi ústavy nastal, musel v roce l908 dokonce řešit moravský zemský výbor/2,4/.Jen pro úplnost dodejme, že poslední záznam o překladu celkem l8l nemocných ze Zemského ústavu pro choromyslné v Brně nacházíme ve výroční zprávě kroměřížského ústavu z roku l9l3 /9/.Koncem roku l908 bylo v nedokončeném Zemském léčebném ústavu v Kroměříži hospitalizováno celkem 807 pacientů /10/.

Obrázek o tom, nakolik se změnila situace v ošetřování duševně nemocných na Moravě po úplném dokončení kroměřížského ústavu v roce 1909 si můžeme učinit sami.

Na Moravě žilo v té době přibližně 2 583 000 obyvatel/ sčítání obyvatel rakousko - uherské monarchie proběhlo o rok později/.Vědomi si této nepřesnosti můžeme konstatovat,že v markrabství moravském připadalo l lůžko v ústavu pro duševně choré na 926 obyvatel.Rozdíl v Návratových údajích /3/ způsobila skutečnost, že vycházel z počtu obyvatelstva z roku 1900 a do počtu lůžek kroměřížského ústavu zahrnul i 10 lůžek infekčního pavilonu.

V neděli 11. července 1909 byl za účasti vyššího duchovenstva a řady členů moravského zemského výboru vysvěcen olomouckým arcibiskupem Dr.Fr.S. Bauerem kostel svatého Cyrila a Metoděje.Pavilony pro nemocné vysvětil dómský probošt Msgre.Dr. A.C.Stojan již předchozího dne /4/.

Necháme promluvit přímého účastníka této události,ředitele MUDr. Vincence Návrata : " ...Slavnostnímu aktu tomuto přítomen byl v zastoupení jinak zaneprázdněného pana místodržitele pan dvorní rada Jan Prokesch, za zemský výbor pan zemský hejtman Jeho Exc. hrabě Otto Serényi...Po slavnostním vysvěcení kostela odhalen byl ve dvorance správní budovy umístěný profil hlavy Jeho Veličenstva a votivní desky s udáním jmen členů zemského výboru při započetí stavby r. l905 a ukončení jejím r. l909,přičemž proneseny přítomnými hodnostáři vzletné řeči o humanitním poslání nového ústavu a tento řediteli odevzdán..." /10/ Vysvěcením kostela ukončila svoji provizorní činnost kaple ve správní budově .V ústavu tehdy kromě ředitele MUDr. Vincence Návrata pracovali dva primární lékaři,MUDr. Josef Matoušek na mužském a MUDr. Vilém Borek na ženském primariátě a 5 ze 7 plánovaných sekundárních lékařů.Na seznamu zaměstnanců dále následoval katolický duchovní správce Matěj Pavlík, správce ústavu Ferdinand Falber, hospodářští a administrativní zaměstnanci a konečně l49 ošetřovatelů a ošetřovatelek /10/.

Abychom si mohli udělat alespoň přibližnou představu o životě tehdejších ošetřovatelů a ošetřovatelek, zalistujme v Kvapilíkově Kronice psychiatrické léčebny v Kroměříži.Kromě platu,který byl pro muže o necelých l8% větší než u žen, nabízel ještě ústav stravu a "přístřeší" na jednotlivých odděleních.Tento způsob ubytování trval v určité míře téměř 5O dalších let. Nezbytné odborné znalosti si ošetřovatelé a ošetřovatelky doplňovali na kurzech,vedených sekundárními lékaři.Po ukončení služby zůstávali dále v ústavu,vycházky do města se povolovaly svobodným jedenkrát týdně /2/.Přesto byly pracovní podmínky o něco lepší než v ostatních moravských ústavech pro duševně nemocné,protože někteří zaměstnanci rychle postoupili do vyšších platových kategorií.Aby nedocházelo mezi jednotlivými ústavy k projevům nespokojenosti,rozhodl moravský zemský výbor s platností od 1.1.1910 o úpravě požitků ošetřovatelů a ošetřovatelek ústavů pro duševně choré,kterou se měly vyrovnat vzniklé platové rozdíly/14/.

Neméně zajímavý je i pohled na tehdejší léčbu duševně nemocných.Ke zklidnění pacientů se podával nejčastěji Trional, Paraldehyd, Sulfonal a Chloralhydrát.Z dalších léčebných postupů jmenujme psychoterapeutický klid v lůžku,lázně a konečně zábaly do vlhkých prostěradel u nemocných,kde předcházející druhy léčby zůstaly bez účinku.U vybraných pacientů určoval ošetřující lékař vhodné zaměstnání tak,aby"...konaná práce byla pro nemocného prostředkem léčebným, ale též ústavu k dobru a přispívala tak k vydržování ústavu..."/10/.Ke zlepšení zdravotního stavu nemocných přispívaly i pravidelné taneční zábavy a krátké divadelní hry,ve kterých vystupovali zaměstnanci ústavu.

Práce lékařů v ústavu pro duševně nemocné nepatřila nikdy mezi atraktivní a do dnešních dob přetrvaly potíže s jejich fluktuací a obsazováním volných míst.Každoročně přicházel do kroměřížského ústavu jeden nebo dva lékaři a obvykle stejný počet odcházel, dosti často do jiných moravských ústavů.Typickým příkladem byl MUDr. Arnošt Metelka,který svoji lékařskou dráhu zahájil v kroměřížském ústavu v roce l9l2. Po sedmi měsících odešel do brněnského ústavu, za rok se však vrátil zpět do Kroměříže.Když vypukla prvé světová válka, byl odveden,ale již v roce l9l6 opět pracoval v Kroměříži. Naposledy se sem vrátil na krátkou dobu v roce l94l.O MUDr. Arnoštu Metelkovi se zmiňujeme proto, že tento nadaný a iniciativní lékař se stal budovatelem moderního jihlavského ústavu pro duševně nemocné,kde uplatnil v praxi poznatky získané mimo jiné i v Kroměříži /l/.

Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži patřil mezi nejmodernější ústavy mocnářství a vzbuzoval pozornost nejen odborné,ale i laické veřejnosti a politických představitelů. Svědčí o tom řada návštěv zemských poslanců, členů moravského i českého zemského výboru,olomouckého arcibiskupa s doprovodem vysokých moravských církevních hodnostářů a návštěva MUDr. Jana Hrašeho,ředitele ústavu pro duševně nemocné v Praze-Bohnicích.2.července 1911se ve společenském domě kroměřížského ústavu konala valná hromada Ústřední jednoty českých lékařů v Království českém,Markrabství moravském a Vévodství slezském.Téměř 200 lékařů mělo příležitost podrobně se seznámit s novým léčebným zařízením.Technické vybavení ústavu se stalo nejen cílem exkurzí studentů české techniky v Praze a Brně,ale i profesora Romanova z carské techniky v Petrohradě. Inženýr haličského zemského výboru Jakubowský a inženýři Chilewski a Wojcicki ze Lvova zde roku l909 čerpali zkušenosti pro stavbu nového ústavu pro duševně nemocné v Koběříně u Krakova.V tomto roce navštívil kroměřížský ústav i český básník Adolf Heyduk /10/.

Tvrzení, že l9. století skončilo v roce l9l4,má své opodstatnění.Poslední mírová léta patřila v Rakousko - Uhersku k hospodářsky nejúspěšnějším.Proto mohl vzniknout tak rozsáhlý a moderně vybavený komplex,jakým byl Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži.První světová válka vyvolala hlubokou krizi, která zasáhla všechny oblasti hospodářského,politického i kulturního života celé habsburské monarchie.Pro kroměřížský ústav znamenala roky stagnace a improvizování.

Hned po vyhlášení všeobecné mobilizace většina mužského personálu odešla k vojenským útvarům a na jejich místa nastoupily ženy.Současně se zahájilo propuštění nemocných a uvolněné pavilony byly 9.září l9l4 změněny ve filiálku kroměřížské zeměbranecké nemocnice,určenou především pro nemocné s tyfem a dyzentérií.Koncem roku v ústavu zůstalo 428 duševně nemocných, což byla přibližně jedna třetina původního stavu.Jejich počet byl neustále doplňován nejen příjmy ze spádové oblasti, ale i překlady vážně duševně nemocných z kroměřížské všeobecné nemocnice /11/. Protože potřeba lůžek vyhrazených pro armádu stále stoupala, byly postupně zabrány pavilony č. 12 až 16, pavilon č. 18 , ústavní nemocnice a na přechodnou dobu i sál společenského domu/12/.

Koncem roku l9l5 došlo k další změně.Vojenská část ústavu byla přeměněna v psychiatrickou nemocnici a l.l.l9l6 obsadilo další část lůžek 472 nemocných z evakuovaného Zemského ústavu pro choromyslné v Gorici.Pouze pro orientaci dodejme, že Gorice,nazývaná také rakouskou Nizzou pro své lázně a klima, byla hlavním městem knížecího hrabství Gorice a Gradišky.V současné době se nachází v severovýchodní Itálii. Transport doprovázel ředitel gorického ústavu, primář a jeden sekundární lékař, dále správce, ošetřovatelský personál a řádové sestry se svojí představenou.l4. a l6. března l9l6 bylo do ústavu evakuováno 199 neklidných duševně nemocných z tyrolského ústavu v Pergine, tentokráte však bez ošetřovatelů a chorobopisů.Transport doprovázel lékař a personál, kteří nejenže nemocné vůbec neznali, ale navíc ihned opustili Kroměříž.Těžko si dnes dovedeme představit, jaké obtíže způsobilo jenom zjišťování jmen a ostatních nezbytných údajů u pacientů,jejichž neklid, agresivita a zmatenost byly vystupňovány náhlou změnou prostředí.Situace se poněkud zlepšila, když v srpnu 1916 přijel do Kroměříže primář a několik ošetřovatelů z perginského ústavu/12/.

Přes řadu potíží, které způsobovalo stále se horšící zásobování potravinami a nedostatek vody,který vyvrcholil v roce l9l7, snažil se ředitel ústavu MUDr. Vincenc Návrat zpříjemnit život nemocným v přeplněném ústavu jak jen to bylo možné.Svědčí o tom zábavné večírky, divadelní představení pro děti, veselohry a kabaretní vystoupení pro dospělé.Protože z původ-ního ošetřovatelského divadelního souboru zbyly jen trosky,vypomáhali i ochotníci z města /12/.Únava z válečných let však byla vidět nejen na zaměstnancích, ale i nemocných, přede-vším z evakuovaných ústavů.Konec první světové války znamenal pro všechny obrovskou úlevu.

Literatura:

1/ Doněk,E.,Doňková,J.: Stodvacáté výročí narození MUDr.Arnošta Metelky,budovatele jihlavské psychiatrické léčebny. Čech. a Slov. psychiatr.,101,2005,str. 438-439

2/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

3/ Návrat,V.: Vývoj choromyslnictví na Moravě a nový zemský léčebný ústav císaře Františka JosefaI.v Kroměříži. Praha l908,l44 s.

4/ Pálka,P.: Devadestá let Psychiatrické léčebny v Kroměříži. ZVUK,5,č.2,str. 20-22

5/ Skula,E.: K dějinám psychiatrické léčebny ve Šternberku. In: Puszkailer,L., Skula,E.: Z dějin a současnosti psychiatrické léčebny ve Šternberku. Olomouc l983,str. 8-23.

6/ Stanovy moravského zemského léčebného ústavu v Kroměříži.Příloha k čís. 1130 z.h. r 1906-7.

7/ Stanovy moravských zemských ústavů pro choromyslné. Čís. z.v. 82.436 ex 1910 Z.z. čís.34 ex 1911.

8/ Výroční zpráva zemského léčebného ústavu císaře Františka Josefa I. v Kroměříži za rok l9l3. Kroměříž l9l4,l6 s.

9/ Výroční zpráva zemského léčebného ústavu císaře Františka Josefa I. v Kroměříži za rok 1909. Kroměříž 1910, 15 s.

10/ Výroční zpráva zemského léčebného ústavu v Kroměříži za roky l9l4 až l9l8 včetně. Brno l9l9, 52 s.

11/ Výroční zprávy Jubilejní všeobecné veřejné nemocnice císaře Františka Josefa I. v Kroměříži za roky 1914 - 1917.

12/ Zpráva mor. zemského výboru o novostavbě zemského léčebného a ošetřovacího ústavu v Kroměříži.Čís.472 z.h. r.l9O5.

13/ Zpráva mor. zemského výboru,týkající se stavby zemského léčebného ústavu v Kroměříži.Čís. 1130z.h.r.1906-7.

14/ Zpráva mor. zemského výboru o úpravě požitků ošetřovatelů a ošetřovatelek a domácích sluhů,profesionistů,průvodců nemocných,pitevních sluhů,šafářů a laborantů zemských ústavů pro choromyslné a zemských nemocnic a porodnic Čís. 4270 z.h.r.1910,12 s.

Zemský léčebný ústav v Kroměříži 1918 - 1938

Zpráva o vyhlášení Československé republiky dorazila do Kroměříže v noci z 28.na 29. října roku 1918. Již brzy ráno se na náměstí shromáždil dav nadšených lidí, strhávající rakouské orlice z veřejných budov.Odpoledne k spoluobčanům na náměstí promluvili zástupci právě zvoleného Národního výboru a večer se konala slavností bohoslužba v kostele sv. Mořice /l/. Zemský léčebný ústav byl včetně společenského domu natolik přeplněn nemocnými, že se jeho zaměstnanci mohli zúčastnit oslav vzniku nového státu pouze s ostatními občany ve městě /4/.

Po stanovení hranic nových států,které vznikly na troskách bývalého Rakouska - Uherska, bylo zahájeno jednání o návratu nemocných i zaměstnanců z evakuovaných ústavů. 26.února l9l9 se do perginského ústavu v Tyrolsku vrátilo všech zbývajících sto pacientů spolu se svým personálem. Horší byla situace v Itálii. Gorický ústav, zničený během vojenských operací, nemohl přijmout zpět své krajany.Po delším jednání bylo 252 nemocných spolu s personálem vedeným ředitelem dr. A.Fratnichem převezeno do Sieny ve střední Itálii /7/.

Uvolněná místa v kroměřížském ústavu zaplnili duševně nemocní vojáci,převážně české národnosti.Jejich počet se postupně zmenšoval překlady do spádových ústavů, repatriací, ale i úmrtími,kterých bylo nejvíce v roce l9l9.Posledních 25 duševně nemocných vojáků,většinou příslušníků cizích států,bylo 3l.května l923 přeloženo do vojenské nemocnice v Trnavě.Tím skončilo svou téměř osmiletou existenci vojenské psychiatrické oddělení a Zemský léčebný ústav v Kroměříži se mohl vrátit ke své původní práci. Jako památku na válečné doby však dostal za povinnost vyhradit pro případ mobilizace 400 lůžek pro vojenské účely /7/.

Od konce první světové války byli do kroměřížského ústavu přijímáni i jednotliví nemocní ze Slovenska.Psychiatrická oddělení při veřejných nemocnicích v Bratislavě,Košicích a Nitře byla natolik přeplněna,že se v roce l92l obrátila vláda Československé republiky na moravský zemský výbor se žádostí o pomoc.Na základě jeho rozhodnutí začal Zemský léčebný ústav v Kroměříži přijímat duševně nemocné z vybraných slovenských psychiatrických oddělení.Ředitel MUDr. Vincenc Návrat se stal poradcem pro otázky péče o duševně nemocné na Slovensku a pravidelně zde prováděl inspekce.První transport duševně nemocných byl vypraven 2. září l92l z nemocnice v Košicích.V překladech nemocných z Košic, Nitry a psychiatrické kliniky v Bratislavě se pokračovalo ještě v roce l922. Protože se jednalo o většinou neklidné muže i ženy,byly koncem roku l922 zaplněny příslušné pavilony až na dvojnásobek své původní kapacity.Moravský zemský výbor vyhověl žádosti ředitele MUDr. V. Návrata zastavit hromadné překlady slovenských pacientů do Kroměříže a další péčí o ně pověřil Zemský ústav pro choromyslné ve Šternberku /7/.

V letech l92l - l934 probíhala v Československé republice za podpory prezidenta T.G.Masaryka tzv. Ruská pomocná akce.Byla zaměřena především na pomoc ruským běžen-cům,kteří u nás nalezli útočiště.Na žádost Českého odboru zemského spolku pro péči o mlá-dež se akce zúčastnil i kroměřížský ústav. V roce l922 poskytl přechodný útulek 210 ruským dětem,které po prodělané karanténě v Pardubicích čekaly na umístění do rodin na Moravě, Slezsku a částečně i na Slovensku.Děti přišly zanedbané, ve špatném zdravotním stavu.Do péče o ně se zapojili nejen ošetřovatelky a ruští legionáři, pracující v ústavu, ale i různé kro-měřížské dobročinné spolky a učitelé,kteří je připravovali na docházku do českých škol. Dětem se pobyt v kroměřížském ústavu natolik líbil, že jej některé nechtěly ani opustit /7/.

V průběhu první světové války došlo k přechodnému snížení počtu duševně nemocných hospitalizovaných v některých moravských ústavech.Tento jev setrvačností pokračoval až do roku l92O.Protože byl nejvíce patrný v Zemském filiálním ústavu pro choromyslné v Jihlavě,rozhodl se Moravský zemský výbor bez předchozího souhlasu Ministerstva zdravotnictví ČSR změnit jej v Moravský zemský chorobinec s následujícím určením:"... Do chorobince přijímáni budou na Moravu domovským právem příslušné nemajetné osoby mužského a ženského pohlaví,následkem stáří výdělku neschopné nebo zdlouhavou nevyléčitelnou chorobou stižené,pro kterou se k léčení do veřejných nemocnic nehodí, ač péče a ošetření potřebují,dále osoby slabomyslné a mírně epileptické..."/6/.Vidíme, že myšlenka " sociálních lůžek" není zdaleka tak nová, jak by se nám nyní mohla zdát. Většina duševně nemocných byla do l. srpna l922,kdy Moravský zemský chorobinec v Jihlavě zahájil svoji činnost, přeložena do kroměřížského ústavu.
Přeplněnost Zemského ústavu pro choromyslné v Brně na sebe nedala po zrušení jihlavské filiálky dlouho čekat. Již v roce l922 a poté i v následujících letech opět vypomáhal kromě-řížský ústav. Každoročně bylo až do roku l93l z Brna přeloženo v průměru 60 pacientů. Další překlady byly velmi nepravidelné, poslední zaznamenává MUDr.J.Kvapilík v roce l937 /4/.

V roce l923 přijel do Kroměříže i rakouský transport 23 duševně nemocných "příslušných na Moravu" a v roce l924 následovalo dalších 8 těchto pacientů /4,7/. Zemský léčebný ústav v Kroměříži byl brzy zaplněn, i když rozložení nemocných nebylo rovnoměrné a především pavilony pro neklidné byly stále přeplněny.Z těchto důvodů došlo po l5 letech od slavnostního otevření ústavu k první rekonstrukci - pavilony č. 11 a 18 byly vybaveny odlukami pro neklidné nemocné.

V dalších letech se počet nemocných v Zemském léčebném ústavu v Kroměříži neustále zvyšoval, až v roce l928 dosáhl l376. Proto v červnu l928 došlo k organizačním změnám. MUDr.J. Matoušek nadále vedl mužský primariát,MUDr.J.Přibyl zodpovídal za péči o duševně nemocné ženy a MUDr.F.Šamárkovi byla svěřena nemocnice a pavilony č.l4,l5,l6, l8,l9,2O. Vznikl tak nový, třetí primariát /4/.

Pro lepší představu o celkové situaci si dovolme malou odbočku.Podobně jako Zemský léčebný ústav v Kroměříži byly přeplněny i ostatní ústavy na Moravě a ve Slezsku. Proto navrhl ředitel jihlavského Zemského chorobince MUDr. Arnošt Metelka reorganizaci péče o duševně nemocné v moravsko - slezské zemi.Doporučoval jednak úpravu počtu lůžek ve stávajících ústavech,jednak znovuzřízení jihlavského ústavu pro duševně nemocné,protože chorobinec sloužil především pro tyto pacienty.Nebude jistě na škodu uvést zde část jeho návrhu /5/:

Na Moravě a ve Slezsku v roce l930 žilo přibližně 3 565 000 obyvatel /2/.Podle Metelkova návrhu by připadalo l lůžko v ústavu pro duševně nemocné na 8l9 obyvatel.Je zajímavé, že pro kroměřížský ústav počítal proti původnímu stavu s nárůstem l00 lůžek. Pro úplnost dodejme, že díky své aktivitě a nadšení pro budování dosáhl ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČSR MUDr. A. Metelka v roce l934 znovuzbudování Zemské léčebny pro duševně choré v Jihlavě na místě zrušeného chorobince /6/.

l.prosince roku l933 si vyžádal MUDr.V.Návrat dovolenou,po které odešel na zasloužený odpočinek.Ve funkci ředitele Zemského léčebného ústavu v Kroměříži jej vystřídal MUDr. Josef Matoušek.Po 11 měsících zastupování byl 1.11.1934 jmenován do funkce, ale již za l4 dnů odešel na dovolenou a poté do důchodu.V únoru l935 byl jmenován třetím ředitelem kroměřížského ústavu MUDr.František Šamárek /4/.

Změny ve vedení Zemského léčebného ústavu v Kroměříži se neodrazily na rozsahu a kvalitě péče o nemocné.Nadále se pokračovalo v ochotnických divadelních představeních, pořádaly se estrády, koncerty, ve společenském domě několikráte vystupoval kroměřížský pěvecký sbor Moravan a konečně 11.5. roku l937 navštívil ústav J.Skupa a představil všem své loutky- Spejbla a Hurvínka /4/.

K léčbě duševních chorob byla kromě již tradičních metod používána i malarioterapie, zavedená v roce l926 a od roku l937 kardiazolové šoky. Pokračovalo se v osvědčené pracovní terapii a v roce l922, po zavedení vlastního vodovodu, byla obnovena i vodoléčba.

Jen pro zajímavost uveďme několik technických poznámek o zásobování kroměřížského ústavu vodou. Víme již, že v roce l909 se počítalo pouze s dodávkou vody z městského vodovodu,která měla být dostatečná. Moravský zemský výbor však již v roce l906 rozhodl o hledání vlastního zdroje. Tehdy se začalo s vrtáním artéské studně v ústavní kotelně. Dosáhla hloubky téměř 220 metrů a její výkon byl tak malý, že v současné době slouží pouze jako voda užitková pro dopouštění stávajícího topného systému.Rok 1917 a 1918, kdy nastal katastrofální nedostatek vody v městském vodovodu,byl dostatečným varováním. O tři roky později rozhodl moravský zemský výbor zahájit přípravné práce na vlastním ústavním vodovodu.V blízké vesnici Popovice byly podchyceny prameny,začal se klást vodovod a koncem června 1922 měl Zemský léčebný ústav v Kroměříži již dostatek kvalitní pitné vody /4, 7/.Je třeba dodat, že původní přípojka na městský vodovod nebyla zrušena a v současnosti ústav používá pouze tuto vodu.

Ke stavbě vodovodu se vztahuje i historka o pacientovi,který slušně oblečen odešel z ústavu a zajel do nedalekých Popovic.Zde se představil starostovi obce jako zemský inženýr a prohlédl si předložené mapy a plány.Zkontroloval za řady kritických poznámek dosavadní měření zemských inženýrů a počínal si natolik důrazně, že obecní zastupitelstvo neváhalo s bohatým pohoštěním,po kterém se nepravý zemský inženýr vytratil zpět do ústavu /4/.Jak je vidět,i Popovice měly svého Revizora.

Nápor na lůžka v kroměřížském ústavu neustále sílil a v roce l937, kdy bylo hospitalizováno 1800 nemocných, si málokdo dovedl představit, že by situace mohla být ještě horší.První předzvěst budoucí krize se objevila v době zářijové mobilizace v roce l938.Velký počet lékařů a ošetřovatelů byl povolán do vojenské služby a zbylý ošetřovatelský personál musel zajišťovat péči o nemocné bez ohledu na stanovenou pracovní dobu.Kromě ředitele MUDr.Františka Šamárka zůstalo v ústavu pouhých pět lékařů.Řada nemocných byla propuštěna do domácího ošetřování /4/.

Mnichov a následující zábor Slezska a velké části severní Moravy/ státní hranice probíhaly několik kilometrů od Olomouce/ měl za následek exodus českých lidí ze Sudet.Zemský léčebný ústav v Kroměříži byl již v prvních říjnových dnech přeplněn zaměstnanci ze šternberského a opavského ústavu a jejich příliv pokračoval až do konce roku l938 /3,8/. Mimořádná doba způsobila,že po 30 letech své existence měl kroměřížský ústav nejen dostatek,ale přímo nadbytek zaměstnanců všech kategorií.Část z nich byla ubytována přímo v ústavu ve všech místnostech, které bylo možno uvolnit.Největší nouzovou ubytovnou se stal infekční pavilon, zbytek nově příchozích nalezl přístřeší v bytech ve městě /4/.Jenom pro ilustraci- Zemskou léčebnu pro choromyslné ve Šternberku v říjnu l938 opustilo více než 200 zaměstnanců,z nichž jedna část našla útočiště v Kroměříži, druhá pak v Jihlavě /8/.Skutečná krize však přišla o 5 měsíců později.

Literatura:

1/ Čada, V.: 28. říjen l9l8. Skutečnost, sny a iluze.Praha l988, Mladá fronta-Naše vojsko, 3O4 s.

2/ Dolenský,A.: Kulturní adresář ČSR. Praha l934, 587 s.

3/ Hřebíček,S.: 90 let psychiatrické léčebny v Opavě. In: 90 let Psychiatrické léčebny v Opavě.Opava l979, str.5-2l.

4/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

5/ Metelka,A.: K řešení ústavní péče o duševně nemocné v zemi Moravsko slezské. Čs. nemocnice,l930, roč. III,č.6., str. 79-8l.

6/ Metelka,A.: Z historie jihlavského ústavu. Rukopis.

7/ Návrat,V.: Výroční zpráva zemského léčebného ústavu v Kroměříži za pětiletí l9l9 - l923.Brno l924, 46 s.

Zemská léčebna pro duševně a nervově choré v Kroměříži 1939 - 1945

Ve středu 15. března v ranních hodinách vstoupila na území Československé republiky vojska německé okupační armády.Nevlídné sychravé počasí,které je všude vítalo, jako by chtělo naznačit pochmurnou atmosféru příštích let.Nezvaní hosté dorazili do Kroměříže již v dopoledních hodinách a ihned obsadili všechny státní úřady, veřejné budovy a vojenské objekty.Plukovník Antonín Ingr,velitel 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova,napsal do kroniky své jednotky:"...Je v tom kus velké tragédie,že právě v den 22. výročí založení pluku,l5.března l939,vkročila na dvůr kasáren v Kroměříži cizí armáda a pluk, ten skvostný pluk, bezvadně vyzbrojený, vystrojený, vycvičený a odhodlaný,musel následkem světové konstelace,nepřízně osudu a pro cizí věrolomnost nečinně přihlížet..."/5/.Po třech týdnech vystřídala vojenskou správu Protektorátu Čechy a Morava česká vláda podléhající říšskému protektorovi a státnímu zástupci. Zatím co v první funkci se vystřídalo postupně pět lidí,druhou vykonával až do konce války pouze K.H.Frank.

Kroměřížský ústav dostal nový název-Zemská léčebna pro duševně a nervově choré - Landesheilanstalt für Geistes- und Nervenkranke in Kremsier.Protože opavský a šternberský ústav přestaly přijímat nemocné ze svých spádových území,která se nacházela v Protektorátě, péči o tyto pacienty zajišťovala od roku l939 kroměřížská léčebna. Není divu, že se brzy přeplnila. I doprava nemocných z tak rozlehlé oblasti byla komplikovaná, protože ubylo sanitních vozů.Od l.září, kdy vypukla druhá světová válka, nařídily protektorátní úřady noční zatemnění všech oken a zavedly lístkový přídělový systém /2/.

V srpnu roku 1940, kdy byl celý jihlavský ústav zabrán německým cvičným policejním praporem, byla část nemocných převezena do Kroměříže .Doprovázely jej i řádové sestry sv. Vincence z Pauly, které zde setrvaly i po skončení druhé světové války /2,4/.

Rok l94l přinesl řadu změn.V květnu byla na podnět prim. MUDr.F.Segeti otevřena Poradna pro duševní zdraví,pracující v prostorách léčebny dvě hodiny týdně.Vzhledem k nemožnosti dostatečné propagace dané válkou a personálním problémům nevykazovala poradna prakticky žádnou činnost /l/.Léčba nemocných byla doplněna o elektrošoky, které lékaři aplikovali pomocí malého vídeňského přístroje Elkra.I když nová léčebná metoda byla úspěšná, nemohla nahradit úbytek personálu, ke kterému došlo po vynuceném propuštění všech legionářů /3/.V roce l94l se začal ve sklepě pavilonu č.5 pokusně pěstovat bourec morušový.Protože se chov osvědčil, rozšířil se i na další pavilony .Památkou na tuto dobu jsou dnes jen morušové stromy s bílými a černými plody u některých pavilonů /2/.
l6.ledna l942 nastoupil do Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži "Verwaltungsdirektor"- správní ředitel- Waldemar Söhnel.Ve své řeči k narychlo svolaným lékařům sdělil, že byl do léčebny "... ustanoven, aby zde zavedl pořádek a aby hájil zájmy Němců a Říše..."/2,3/.Jak bude tento pořádek vypadat,poznali zaměstnanci velmi brzy. Správní ředitel si provedl evidenci německých pacientů a ze všech sil se snažil poskytnout jim nejrůznější výhody- lepší oblečení, častější výměnu ložního prádla, květiny na noční stolky a pod.Nemocní si toho brzy povšimli a začali svého "lepšího " postavení zneužívat a vyhrožovat zaměstnancům stížnostmi u direktora.Změny se dotkly i další skupiny nemocných. Verwaltungsdirektor krátce po svém příchodu nechal zřídit v léčebně židovské oddělení,které se zabývalo úklidovými pracemi.Zaniklo 27.6.l942,kdy všech 42 žen a 23 mužů bylo odvezeno v jediném oplechovaném nákladním autě. Söhnel pak sdělil, že odjeli do Brna na " Kulturgemeinde".Spíše však následovali transport kroměřížských Židů, který odjel o den dříve /2/.

Söhnelovy názory na psychiatrii byly velmi svérázné. Zemskou léčebnu pro duševně a nervově choré v Kroměříži považoval jen za přechodné léčebné zařízení. Domníval se, že časem bude velká část nemocných zlikvidována,protože je zbytečné dlouho hospitalizovat nevyléčitelné nebo slabomyslné pacienty. V ústavu měli zůstat pouze pracující, kteří by byli zaměstnáni v hospodářské kolonii. O jeho vztahu k nemocným svědčí i to, že nařídil zlikvidovat po řadu let shromažďovanou sbírku nejrůznějších pacientských výtvorů, o kterou pečoval MUDr.J.Kvapilík. Mezi zaměstnanci se začala šířit nejistota a obavy, které byly podpořeny i propuštěním dvou primářů- MUDr.F. Segeti a MUDr.K. Viktory /2,3/.

Koncem roku l942 se začali převážet duševně nemocní do brněnského ústavu,protože celá ženská polovina Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži,dva mužské pavilony a nemocnice se 8.února l943 změnily v německý vojenský lazaret.V ústavní nemocnici byl zřízen operační sál, kde se prováděly i amputace končetin /2/.Do tohoto období spadá výstavba dřevěných přízemních domů na cihlové podezdívce za pavilony č. 7,11, u prádelny a nemocnice.Byly určeny pro německé vojáky, zatím co dosud stojící dřevěná stavba mezi pavilonem č.16 a 19 sloužila pro duševně nemocné.V roce 1943 se již všechny chorobopisy musely psát pouze německy. Další změnou byla i nová kartotéka nemocných podle německého vzoru,která měla být jednotná pro celý Protektorát.Vyplňování jednotlivých lístků- Kennkaret - bylo složité a časově náročné nejen pro úředníky, ale i pro lékaře. Söhnel na ně moc nenaléhal, takže není divu, že kartotéka nebyla nikdy dokončena /2,3/.

Počátkem roku l944 se začalo ve sklepech jednotlivých budov Zemské léčebny pro duševně a nervově choré s budováním leteckých krytů. Pokud měly vchod mimo budovu,přistavila se ke schodišti cihlová zídka,stejně tak jako před všechna sklepní okna.Přesto, že kryty byly zabezpečeny proti zřícení trámovou konstrukcí, nebudily velkou důvěru.Na střeše nemocnice se objevil velký červený kříž a žluté tašky na kopuli kostela sv. Cyrila a Metoděje dostaly šedý maskovací nátěr.Zabezpečit evakuaci pavilonů po vyhlášení leteckého poplachu bylo velmi náročné nejen po psychické, ale i po fyzické stránce,protože bylo nutno těžce nemocné do krytů snášet /2/.

Na blížící se konec války neupozorňovaly jen letecké poplachy. 22. srpna l944 pozorovali zaměstnanci ústavu z pavilonů č. l6,l9 a 2O začátek leteckého souboje nad Zborovicemi, Popovicemi a Zdounkami.Leccos naznačoval i nedostatek zdravotnického materiálu - obvazů, teploměrů,injekčních stříkaček a některých chirurgických nástrojů. Navíc ostražitost Němců o něco polevila a zprávy o pohybu front se šířily více než v předchozích letech. Znemožnění poslechu krátkovlnného vysílání úpravou všech radiopřijímačů bylo jen částečně úspěšné a řada zaměstnanců léčebny poslouchala "Kroměříž ", - tedy spojenecké vysílání z mimoříšského území.

Blížící se fronta, vystupňovaná aktivita partyzánských skupin v Chřibech a Hostýnských horách a téměř každodenní letecké poplachy v prvních měsících roku l945 přiměly německé civilisty k odchodu z Kroměříže.Počátkem dubna odjel i Verwaltungsdirektor Söhnel. Do Zemské léčebny pro duševně a nervově choré se vrátil ještě jednou na krátkou dobu kolem 2O. dubna.Nechal si svolat do společenského domu všechny zaměstnance a rozloučil se s nimi.Sdělil, že neodchází ze strachu, ale proto,že to vyžaduje situace a musí také odvést svoji rodinu.Od té doby již o něm nemáme žádné zprávy.Mezi 10. a 15. dubnem 1945 opustili Němci tiše a nenápadně vojenský lazaret.
Léčebna se začala připravovat na příchod fronty. V topných kanálech, spojujících jednotlivé budovy,byly zbourány cihlové přepážky.Dosáhlo se tak spojení mezi všemi leteckými kryty,které se zdály být tou nejlepší ochranou před náhodným zraněním. V noci 3O. dubna l945 zničili Němci vysílací stanici na návrší za léčebnou směrem na Rataje.Část zaměstnanců již nepřišla do práce a zbytek trávil noci raději v krytech.

Literatura:

1/ Dobíšek,K.: Zpráva o činnosti poradny pro duševní zdraví a protialkoholní poradny v Kroměříži v r. l947.Lék.listy III.,l947,č.l3,str. 353-354.

2/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

3/ Kvapilík,J.: Počátky léčebny. Rukopis.

4/ Metelka, A.: Z historie jihlavského ústavu. Rukopis.

Intermezzo druhé - heydrichiáda

Chceme-li po více jak padesáti mírových letech pochopit útrapy, kterým byl náš národ za druhé světové války vystaven a ocenit hrdinství lidí, žijících v této době , musíme napřed zalistovat v historii našeho státu. V sobotu 27. září l94l byl jmenován do funkce zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinhard Heydrich.Ihned po svém příjezdu do Prahy spustil na plné obrátky teror - zatýkání,výslechy, popravy.Jan Masaryk věnoval při svém vysílání z Londýna novému protektorovi tato slova: "...Heydrich přišel do Prahy zlomit vašeho ducha a zastrašit vás všecky.To se mu ovšem nepodaří....Zpečeťuje tím jen osud svůj, svých pánů a pomocníků a celého německého národa.Odplata,která jistě přijde,bude strašná..."/8/.Přišla brzy. Ve čtvrtek 4. června l942 Heydrich zemřel na následky zranění po atentátu, provedeném o devět dnů dříve. Dva z řady statečných lidí, kteří pomáhali českoslo-venským parašutistům,se zapsali i do historie kroměřížského ústavu.Byli to doktor filozofie, profesor Josef Ogoun a první český a moravskoslezský pravoslavný biskup Gorazd, občan-ským jménem Matěj Pavlík.

Případ profesora Ogouna

Ústavy pro duševně choré tvořily vždy svět sám pro sebe. Napomáhala tomu nejen řada specifických podmínek, kterými se odlišovaly od ostatních zdravotních zařízení, ale i postoj veřejnosti k těmto ústavům a jejich pacientům. Proto se také staly za druhé světové války útočištěm řady vlastenců pronásledovaných okupanty. Historie ústavů pro choromyslné z tohoto období obvykle není rozsáhlá.Snaha po zajištění maximálního bezpečí nepřátel Říše i jejich spolupracovníků z řad zaměstnanců vedla v řadě případů k falšování či ztrátě dokumentace a tak se dnes dovídáme jen o některých epizodách. K jedné z nich došlo v kroměřížské Zemské léčebně pro duševně a nervově choré roku 1942, krátce po atentátu na Heydricha.

Protagonistou celého příběhu byl počenický rodák,doktor filozofie Josef Ogoun. V předmnichovské republice učil na dívčím gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze a v době volna dojížděl za svými sourozenci do Kroměříže. Za okupace byl penzionován a jeho návštěvy v Počenicích nebo v Kroměříži se protáhly až na šest měsíců.Zbytek roku trávil s manželkou a dvěma syny ve svém bytě na nynější Václavkově ulici v Praze Dejvicích /l3/.

Ve středu 17.června 1942 přijel narychlo do Kroměříže a po poradě se svými bratry druhého dne požádal o přijetí do Zemské léčebny pro duševně a nervově choré. Odborné doporučení mu vystavil soukromý kroměřížský lékař MUDr. Karel Viktora, který byl počátkem roku 1942 na zásah Verwaltungsdirektora Söhnela zbaven z politických důvodů funkce primáře a propuštěn z léčebny. V návrhu k léčbě prof.Ogouna podle dochované skromné dokumentace mimo jiné stálo,že se jedná o "...náhle vzniklé duševní onemocnění spojené s úzkostí,nespavostí,vetřelými představami a autoakusační vztahovačností...".Protože jeho ošetřování doma bylo podle odesílajícího lékaře spojeno s nebezpečím pro nemocného i jeho okolí, doporučil ústavní léčbu. Známí, kteří by v těch dnech náhodně potkali profesora Ogouna, by jej sotva poznali. Plnovous, který si nechal narůst a se kterým se do konce války nerozloučil, velmi změnil jeho podobu /l3/.

Co bylo příčinou tohoto neobvyklého počínání ? Profesor Josef Ogoun byl znám jako pacifista a dobrý vlastenec,který se nikdy nesmířil s okupací Československé republiky. Stýkal se jak v Kroměříži, tak i v Praze s lidmi podobného smýšlení a proto se na něho v květnu l942 obrátili Fafkovi, rodiče jeho bývalé žačky, s prosbou o pomoc. U Fafků v té době byli ubytováni rotmistři Kubiš a Gabčík, parašutisté se speciálním výcvikem ve Skotsku v rámci programu Iron,zabývajícím se sabotážemi a teroristickou činností. Jejich skupina se nazývala Anthropoid a měla za úkol odstranit zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Heydricha/l5/.Oba parašutisté z konspiračních důvodů měnili vždy po kratší době místo svého pobytu v Praze.

K Ogounům se nastěhovali 19.května 1942 a rychle se s celou rodinou spřátelili. Z bytu ve Václavkově ulici odcházeli za svými úkoly,zde se den před atentátem konala poslední porada a odtud v sobotu ráno, 27.května,odešli Gabčík a Kubiš splnit své poslání. Toho dne se již k Ogounům nevrátili. V noci však přišli nezvaní hosté. Vojáci wehrmachtu spolu s jednotkami SS,gestapem a policií provedli v noci 27. května velkou razii v Praze a kontrolovali i obyvatele Václavkovy ulice. Druhého dne se v tisku,kinech i na nárožích objevila vyhláška o atentátu na Heydricha s popisem předmětů, které pachatelé zanechali na místě činu. Dva z nich, čepice a aktovka, patřily synům profesora Ogouna.Večer 28. května se u Ogounů objevil zraněný Kubiš. Nezdržel se dlouho-potřeboval jen ošetřit a odpočinout si.O dva dny později byl již spolu s Gabčíkem a pěti dalšími parašutity z Anglie v posledním úkrytu - kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.Všichni, kdo byli do celé akce zasvěceni,jim opatřovali oblečení, potraviny a snažili se zajistit převoz parašutistů z Prahy /1,3, 5,11, 12,15/.

Není divu, že neustálé prohlídky, zprávy o prvních zatýkáních,popravách a lidická tragédie způsobily náhlé zhoršení duševního stavu profesora Ogouna. Domníval se, že jako pacient Zemské léčebny pro duševně a nervově choré bude v určité výhodě v případě vyšetřování gestapem /13/.

Při povrchním pohledu by se mohlo zdát, že Kroměříž, malé město žijící svým poklidným životem, bude ideálním prostředím pro úkryt. Opak však byl pravdou.Tehdejší kroměřížský okres se od konce roku 1941 přímo hemžil spojeneckými výsadky. 10.11.l941 u obce Dřínov seskočila skupina S/l ze Sovětského svazu,pověřená zpravodajskými úkoly.Její činnost násilně ukončilo gestapo koncem roku l94l .Následovala paradesantní skupina Zinc,která byla omylem vysazena u Kbel na Slovensku 27. března l942.Přechod slovenských hranic se neobešel bez přestřelky a pohyb výsadku v jižní části Kroměřížska provázela rozsáhlá pátrací akce jednotek SS, wehrmachtu a gestapa. 27. dubna l942 přistála omylem poblíž Křivoklátu skupina Bivouac.Její členové se pokusili dostat na původní místo určení do Chřibů a v květnu l942 se skrývali na Rusavě.Posledním výsadkem, který operoval na Kroměřížsku krátce před atentátem na Heydricha, byla skupina Intransitive.Seskočila 28. dubna l942 v Brdech s úkolem poškodit kolínskou rafinerii.Při rozsáhlé pátrací akci byl zabaven jejich destrukční materiál a část výzbroje,proto se uchýlili k příbuzným jednoho z parašutistů v Chropyni. Na krátkou dobu navázali s Anglií rádiové spojení, než byli rozsáhlou pátrací akcí přinuceni k odchodu na Uherskohradišťsko /9,l5/.

Vraťme se však k profesoru Ogounovi.V doprovodu bratra se dostavil l9.června l942 k přijetí do Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži.Při vyšetření sdělil lékaři, že v poslední době jen polehával, byl rád, když mohl být sám, nedovedl se na nic soustředit,ne-chutnalo mu jíst,musel se přemáhat,aby vůbec něco snědl,náladu měl smutnou a nic jej nebavilo.Během pobytu v léčebně tyto potíže vymizely.Stal se společenským,pracoval na zahradě oddělení,četl zábavné knihy a hlavně si liboval, jaký je v léčebně klid.Téměř každý druhý den za ním docházeli na návštěvu příbuzní, několikráte byl i sám na vycházce ve městě.Z léčebny byl propuštěn 28.září l942 v době, kdy se opakovaně dotazoval okresní civilní soud pro Prahu sever,zda jeho duševní stav nevyžaduje zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Jako jedna z mála nebyla rodina profesora Ogouna vyšetřována gestapem a všichni její členové se dočkali osvobození. Ještě v průběhu okupace sepsal profesor Ogoun své zážitky z období atentátu. Rukopis ukryl na tribuně fotbalového hřiště Slavie,kde v průběhu Pražského povstání shořel /5,l2/.Krátce po osvobození napsal a částečně i vlastním nákladem vydal brožurku Pravda o Heydrichovi, ve které mimo jiné vzpomíná i na svůj pobyt v Zemské léčebně pro duševně a nervově choré: "...I v kroměřížském ústavu pro choromyslné,kde jsem strávil tři měsíce, byly po celý den téměř jen politické výklady a věru překvapivě rozumné. Zpravodajská služba byla prvotřídně zorganizovaná.Ráno v šest hodin se střídali dozorci a s nimi přišly i nejnovější zprávy. Vzpomínám si ještě na redaktora z Lidových novin z Ostravy,který učil, jak číst noviny podle umístění zpráv. Neprohádal nikdy..."/l2/.

Profesor Josef Ogoun zemřel dne 1.1.1952 v Praze.Jeho syn Luboš, který v den atentátu maturoval, se stal známým choreografem a druhý syn,Ing. Milan Ogoun, pracoval ve Výzkumném ústavu energetickém v Praze. Jejich matka, paní Marie Ogounová,zemřela v Praze 4.l0.l967.

Ne vždy byl osud přímým účastníkům atentátu tak příznivě nakloněn.Stanný soud v Praze odsoudil 29.9.l942 pro ukrývání nebo účast na ukrývání parašutistů 252 českých vlastenců k trestu smrti.Byl to však jen zlomek obětí,které musel náš národ přinést výměnou za pozdější svobodu.K padesátému výročí atentátu na Heydricha v Hovorech z Lán řekl prezident Václav Havel:"...Byl to jeden z nejvýznamnějších aktů odboje v celoevropském měřítku ,byl to akt, který měl významný vliv na uznání naší exilové vlády a na to, že jsme vyšli z této války jako vítězný stát a nikoli jako stát poražený. To zasluhuje naše naprosté uznání,protože jsme-li dnes skutečně a plně svobodni, tak díky těm chlapcům a obětem, které nás atentát stál..."/4/. Jednou z obětí heydrichiády byl i první biskup české a moravskoslezské pravoslavné církve Gorazd,občanským jménem Matěj Pavlík.

Biskup Gorazd - Matěj Pavlík

V pondělí 26.května l879 se narodil v Hrubé Vrbce starostovi Pavlíkovi syn Matěj.Již na obecné škole patřil mezi bystré,nadané žáky a podobně tomu bylo i na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.Protože se chtěl věnovat studiu teologie,musel podle tehdejších předpisů předložit při přijímacích zkouškách maturitní vysvědčení ze státního gymnázia.Dva roky proto navštěvoval německé gymnázium v Kroměříži. Maturoval s vyznamenáním roku 1898 a byl ihned přijat na bohosloveckou fakultu v Olomouci.S výborným prospěchem ji ukončil 1. července roku 1902. O čtyři dny později, na svátek sv. Cyrila a Metoděje,byl vysvěcen na kněze a svoji první mši sloužil 13. července l902 v Kuželově.Již na studiích se zajímal o naši národní kulturu a patrně pro svůj článek "Náš boj s germanizací" byl hodnocen jako moderně nakloněný,horkokrevný a nedůvěřivý /16/.

Od prvních let své kněžské dráhy ve Slezsku se věnoval vlastenecky orientované veřejné a publikační činnosti.Se souhlasem olomouckého arcibiskupa přijal v říjnu 1905 místo redaktora týdeníku Pozorovatel,který vydávala Katolická politická jednota v Kroměříži.Aby zlepšil své neutěšené finanční poměry, požádal o místo prozatímního duchovního správce v právě budovaném Zemském léčebném ústavu císaře Františka Josefa I. v Kroměříži.9. července 1906 obdržel od olomouckého arcibiskupa dr. Bauera jmenování a za necelé dva roky, 1. ledna 1908, se stal definitivním duchovním správcem ústavu.Protože obě povolání- kněžské i novinářské - vyžadovala hodně času,odešel z redakce Pozorovatele,ale nadále v něm publikoval /2,l6/.

Jaká byla tehdejší pracovní náplň katolického duchovního správce ? Ve Stanovách moravského zemského léčebného ústavu v Kroměříži z roku 1906 je jí věnován § l2 a částečně i § l4 : "....Katolickému duchovnímu správci svěřena jest katolická duchovní správa a bohoslužebné funkce v ústavě a jest týž odkázán ve styku s ošetřovanci na pokyny,jemu z důvodů lékařských od ředitele a primárních lékařů udílené.... Vyučováním školním pro mladistvé ošetřovance pověřen bude v případu potřeby duchovní správce a učitel, jako úřadem vedlejším..."/l4/.

V praxi to znamenalo každý den konat bohoslužby pro nemocné i zaměstnance ústavu,ve svátky sloužit mši i odpoledne, mimo vizity a s lékařským souhlasem navštěvovat nemocné na jednotlivých odděleních,zaopatřovat umírající, kázat, zpovídat a vést matriku.Navíc, protože Matěj Pavlík byl dobrým hudebníkem,vedl na žádost ředitele MUDr. Vincence Návrata v ústavu divadelní a hudební kroužek /6,l6/.

Tuto pracovní náplň však považoval Matěj Pavlík za nedostatečnou a nebyl spokojen ani s postavením a platem duchovního správce.Za pomoci některých poslanců se mu podařilo postupně prosadit nejen definitivní jmenování pro ostatní duchovní správce moravských ústavů pro choromyslné,ale i zvýšení jejich platu .Následovala úprava pracovní náplně podle Pavlíkova návrhu.Duchovní správce mohl od roku 1912 volně navštěvovat všechna oddělení ústavu, získal právo nahlížet do chorobopisů, účastnit se měsíčních lékařských porad a konečně podílet se na kurzech pro ošetřovatele, které dosud vedli jen lékaři /l6/.

Není divu, že tyto novoty nevzbuzovaly velké nadšení především u lékařů.Svědčí o tom i poznámka v Kvapilíkově Kronice psychiatrické léčebny v Kroměříži:"...Na sv. Cyrila a Metoděje jsou v léčebně hody. Na ten den zve rok co rok duchovní správce po slavné mši k sobě na oběd dva lékaře a dva úředníky.Ředitel Návrat nebyl nikdy na onom obědě,býval jen v kostele..."/7/.

Řadě lidí vadila i rozsáhlá politická aktivita,neobvyklá u duchovního správce ústavu pro choromyslné.Jméno Matěje Pavlíka se začalo objevovat na stránkách nejen katolických, ale i sociálně demokratických novin.Nežádoucí publicita a útoky ze strany ošetřovatelstva,které musely být řešeny koncem roku 1913 disciplinárním řízením, duchovního správce natolik vyčerpaly,že požádal o zdravotní dovolenou.

V průběhu první světové války, kterou prožil v kroměřížském ústavu, začal postupně Matěj Pavlík měnit své politické a náboženské přesvědčení.Kritické názory na církevní a státní politiku uveřejnil tiskem v Pozorovateli a v nezávislém měsíčníku Právo národa,jehož byl majitelem a redaktorem.V prosinci l9l8 se stal členem České státoprávní demokracie a Jednoty československého duchovenstva v Praze a následujícího roku vstoupil do pražského Klubu reformních kněží /l6/.

Další politickou činnost výrazně ovlivnilo Pavlíkovo vážné oční onemocnění.V září l9l9 se jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že musel strávit téměř tři měsíce v nemocničním ošetřování v Brně.Proto předal Klubu reformních kněží v Praze svůj měsíčník Právo národa /2,l6/.29. dubna 1920 byl dán ze zdravotních důvodů na trvalý odpočinek a 24. června téhož roku sloužil v kroměřížském ústavním kostele svoji poslední latinskou mši /10,16/.

Následující události měly rychlý spád. V úterý 6. července 1920 sloužil v Kroměříži první českou mši a kázání věnoval nejen mistru Janu Husovi, ale i nutnosti náboženské obrody. Když se navíc v tisku přihlásil k myšlenkám nedávno založené Československé církve a ostře kritizoval katolickou církev,byl z ní 3. září 1920 exkomunikován. Za měsíc nato oznámil Matěj Pavlík městské radě v Kroměříži, že oficiálně vystupuje z římsko- katolické církve /l6/.

Čtyři další roky svého života spojil s Československou církví.7. dubna l92l byl zvolen zemským duchovním správcem pro obvod Moravy a Slezska a 25. září při vysvěcení v Bělehradě na pravoslavného biskupa přijal jméno Gorazd.V Československé církvi však postupně vítězil radikální směr nad umírněným pravoslavným směrem.Biskup Gorazd,klonící se k pravoslaví, v roce 1925 z Československé církve vystoupil /2,5,l6,l8/.

Krátce nato se spojil s Českou náboženskou obcí pravoslavnou v Praze a 22. listopadu 1925 byl zvolen jejím biskupem.Ukončil tak svůj náboženský, filozofický i politický vývoj a zcela se věnoval novému poslání. Za svou obětavou organizační, pastorační,misijní a publicistickou práci pro pravoslavnou církev obdržel řád sv. Sávy I. a II. stupně a velkokříž řádu rumunské koruny/ 2,16/.

Osud prvního pravoslavného biskupa českého a moravskoslezského se začal naplňovat v průběhu heydrichiády. 11. června 1942 se dozvěděl o úkrytu parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Po jejich hrdinské smrti ve snaze zachránit pravoslavnou církev před perzekucemi a ukončit německou odvetu za atentát se rozhodl dobrovolně se obětovat. V tomto smyslu informoval písemně předsedu protektorátní vlády,ministra školství a osvěty a úřad říšského protektora.Dne 25.června 1942 byl zatčen,3. září stanul před stanným soudem a následujícího dne byl popraven.27. září l942 byla zakázána další činnost České pravoslavné církve, její majetek zabaven a kněží odvezeni na nucené práce do Německa /l,l6,l7/.

Činnost pravoslavné církve v Československu byla obnovena až po osvobození republiky. Prezident dr. Edvard Beneš v roce l945 udělil in memoriam biskupu Gorazdovi Českosloven-ský válečný kříž. Dne 6. září l987 byl biskup Gorazd místní pravoslavnou církví kanonizován a stal se prvním českým pravoslavným světcem.Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva mu udělil prezident Václav Havel v roce 1997 Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy /l6,l7/.

Literatura:

1/ Drejs,J.: Za Heydrichem stín. Praha 1947, 348 s.

2/ Dolenský,A.: Kulturní adresář ČSR. Praha 1934,587 s.

3/ Hamšík,D.,Pražák,J.: Bomba pro Heydricha. Praha l964, 3O8 s.

4/ Havel,V.: Hovory z Lán, 3l.5.l992.

5/ Kadlec,J.: Přehled církevních českých dějin.Díl II. Řím l987, 257 s.

6/ Kvapilík,J.: Počátky léčebny. Rukopis.

7/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

8/ Masaryk,J.: Volá Londýn. Praha l948, 324 s.

9/ Mikšík,J.: Kroměřížsko v boji proti fašismu.III. vydání. Kroměříž l982, l84 s.

10/ Návrat,V.: Výroční zpráva zemského léčebného ústavu v Kroměříži za pětiletí l9l9 - l923. Brno l924, 46 s.

11/ Ogoun,J.: Ti, kteří popravili Heydricha. Národní osvobození, roč. XVI,l945, č. 30,str.2.

12/ Ogoun,J.: Pravda o Heydrichovi.Kroměříž 1945,20 s.

13/ Ogoun,M.: osobní sdělení.

14/ Stanovy moravského zemského léčebného ústavu v Kroměříži. Příloha k č. 1130 z.h., 1906-7, 14 s.

15/ Šolc, J.: Nikdo nás nezastaví. Praha l992, 107 s.

16/ Šuvarský,J.: Biskup Gorazd. Praha l979, 258 s.

17/ Šuvarský,J.: Žádost o udělení státního vyznamenání biskupu Gorazdovi in memoriam.Dopis poslanecké sněmovně, podvýbor organizačního výboru pro udělování státních vyznamenání,Praha 3l.l2.l996.

Státní psychiatrická léčebna v Kroměříži 1945 - 1960

Období let 1945 až 1960 bylo vyplněno řadou politických a společenských změn, které se pochopitelně promítly i do historie kroměřížského ústavu.Pozornost nezasvěcené veřejnosti mohly upoutat především změny názvu zařízení: Zemská léčebna pro duševně a nervově choré,od roku l949 Státní psychiatrická léčebna.Pro ostatní to bylo pouze jedno ze svědectví o postupně klesajícím zájmu ministerstva zdravotnictví o třetí největší ústav pro duševně nemocné v republice.A výši jeho zájmu byla přímo úměrná i výše finanční částky určená pro chod kroměřížské léčebny.

Tento vývoj však nikdo v květnu l945 netušil. Vedení léčebny konečně získalo přístup na pavilony,které byly obsazeny v průběhu druhé světové války německým vojskem a od poloviny dubna l945 zely prázdnotou.Jejich uvedení do provozu si vyžádalo určitou dobu.Bylo nutno odstranit lehké příčky rozdělující sály na řadu malých pokojíků a doplnit chybějící vnitřní vybavení žárovkami a elektrickými vypínači počínaje a drobnými kusy nábytku konče /15/.

Protože počet duševně nemocných byl malý, byly volné pavilony č. 3 a č. 9 zabrány pro přechodný pobyt Němců,hlídaných partyzány nebo bývalými vězni koncentračních táborů /l5/.V průběhu léta byli převedeni do nově zřízeného internačního tábora v Kroměříži na Rejdišti. Někteří z nich se do léčebny ještě jednou vrátili,když ve dnech 20. až 22. listopadu byli v sále administrativní budovy veřejně souzeni podle velkého retribučního dekretu /5/. Rovněž duševně nemocní německé národnosti byli soustředěni- muži na odd.8.B, ženy na pavilonu č.l4 /l5/.

Koncem května a v průběhu června se vraceli šternberští a opavští zaměstnanci zpět do svých ústavů.Mezi nimi byl i ředitel kroměřížské léčebny MUDr. Karel Viktora,který nastoupil do stejné funkce v Opavě /9,l4,l5/.Novým ředitelem Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Kroměříži se na téměř tři následující roky stal MUDr.Josef Kvapilík.
Od července až do září l945 měla kroměřížská léčebna dalšího nečekaného uživatele.Z nedalekých Morkovic byl na některé dosud volné pavilony, především na č. 7, přeložen sovětský vojenský lazaret pro venerické choroby /l5/.

S navrácením uvolněných pavilonů do původního stavu se nespěchalo - k 1.lednu l946 bylo v léčebně 889 duševně nemocných,což znamenalo, že se využívalo jen 81% lůžkové kapacity.V průběhu roku l946 zmizely dřevěné stavby za pavilony č.7, 11 u prádelny a u nemocnice - pozůstatky po německém vojenském lazaretu.V přízemí nemocnice se upravily prostory pro fyzikální léčbu, RTG pracoviště a ambulantní složky.Následujícího roku byli na pavilonu č.4. soustředěni alkoholici /15/.

Politické změny,ke kterým došlo v únoru 1948,se odrazily i v historii kroměřížské léčebny. Ředitel MUDr. Josef Kvapilík byl odvolán a na jeho místo nastoupil MUDr. Josef Segeťa. Nastalo 41 let trvající období, kdy kromě odborných předpokladů museli ředitelé ovládat i diplomacii.Jestliže dříve o chodu léčebny rozhodovali sami nebo ve spolupráci se správcem, museli nyní své požadavky sladit zájmy představitelů celospolečenských organizací v léčebně a prosazovat je u postupně se měnících nadřízených orgánů. Tento postup vyžadoval nesmírný takt i obratnost a ne každému bylo dáno uspět tak,jak si předsevzal. Navíc vyvíjející se politická situace často vyvolávala nečekané zásahy shora.Svědčí o tom i několik změn na místě ředitele kroměřížské léčebny.

l.ledna l949 došlo k nové územní organizaci ČSR. Zemské národní výbory byly zrušeny a nahrazeny l9 krajskými národními výbory.Kroměřížská léčebna se dostala pod správu KNV Gottwaldov, který stejně jako ministerstvo zdravotnictví nebyl schopen řešit její problémy.Již několik let totiž převládal oficiální názor,že psychiatrie je neperspektivní obor,do kterého investovat peníze nebo personál znamená plýtvat prostředky,potřebnými na dobudování sítě zdravotnických zařízeních v jednotlivých okresech.Vzniklou situaci musela léčebna po řadu let řešit prostřednictvím nejrůznějších provizorií-tak například pro nedostatek lékařů několik let vypomáhali s nočními službami i ředitelé /l5/.

Přes všechny tyto potíže se vývoj léčebny nezastavil. Zaváděly se nové léčebné metody - krátkou dobu byly zkoušeny histaminové šoky a lobotomie, následovala spánková terapie a léčba Antabusem.

Pokračovalo se v pracovní terapii,která navázala na dobrou předválečnou tradici. V roce l949 začala pracovat pro zaměstnance léčebny ambulance závodního lékaře a byl zahájen provoz závodní jídelny.V následujícím roce byla otevřena zubní ambulance a jednou až dvakrát týdně začal docházet do léčebny internista z kroměřížské nemocnice. Neurologická konzilia zajišťo-val jedenkrát týdně as. MUDr.A.Kramář, který dojížděl z neurologické kliniky v Olomouci. Teprve v roce l954 péči o pacienty léčebny převzala neurologická ambulance v kroměřížské nemocnici / 8,l4, l5,l6,l8/.

V letech l949 až l95l měla kroměřížská léčebna dalšího nečekaného uživatele - Okresní politickou školu dr.A. Čepičky, umístěnou v pavilonu č. 10. Ihned po jejím odchodu byl celý pavilon upraven pro zdravotnické účely a obsazen nemocnými.Přesto,že v předchozím roce dosáhl počet léčených ll6l a začal se projevovat nedostatek lůžek,bylo přijato 250 nemocných ze Státní psychiatrické léčebny Praha Bohnice,která byla zcela přeplněna /15,18,23/.

Dovolme si malou odbočku a rozhlédněme se trochu po okolí. Takovýto způsob využívání pavilonů psychiatrické léčebny nebyl na Moravě ničím neobvyklým.Koncepce oboru psychiatrie nebyla dosud vypracována a vzniklý prostor v organizaci a řízení zdravotnických zařízení umožňoval nakládat s léčebnami podle místních potřeb. Představy o úbytku duševně nemocných částečně podpořené i přechodnými nízkými stavy pacientů v jednotlivých lůžkových zařízeních vedly k nejrůznějším závěrům.

Zemská léčebna pro duševně a nervově choré v Opavě byla v říjnu roku l948 sloučena se Zemskou nemocnicí a Zemskou lékárnou v jeden celek a tři roky trvalo, než se prokázala nevhodnost tohoto experimentu /9/. V letech 1950 až 1951 se uvažovalo o zrušení psychiat-rické léčebny ve Šternberku a konečným kompromisem bylo zabrání celé poloviny ústavu pro jiné účely /l7/.Postižena byla i jihlavská léčebna.Ihned po druhé světové válce ob-sadila část jejích objektů na jeden rok armáda. V roce l954 bylo do psychiatrické léčebny přestěhováno údajně na přechodnou dobu z jihlavské nemocnice ortopedické oddělení, které  zde setrvalo téměř padesát let. Navíc v období let l954 až l960 byly tři pavilony využity pro potřeby KNV Jihlava /2/.V porovnání s ostatními měla tedy kroměřížská léčebna vcelku štěstí, i když v listopadu l950 navrhovali zástupci nemocnice v Kroměříži vedení ředitelem MUDr.Jindři-chem Mourkem s odvoláním na " opavský příklad" spojení obou zařízení /l5/.

V roce 1951 vstoupil v platnost zákon č. 103 o jednotné preventivní a léčebné péči v ČSR.Od tohoto roku můžeme pozorovat první změny ve vnitřní struktuře kroměřížské psychiatrické léčebny,které pokračovaly následujících 15 let.Některé z nich odrážely potřeby samotného zařízení,jiné zase soudobé názory na psychiatrii,která ve snaze udržet krok se světovým vývojem byla donucena k řadě radikálních opatření.

Po delších opravách zahájila 1. ledna 1951 provoz pitevna,ke které náležela i   histologická, biochemická a hematologická laboratoř.Vedením nově vzniklého primariátu byl jmenován MUDr. J.Kuna.V roce l95l získala kroměřížská psychiatrická léčebna bývalé ubytovny silničních dělníků v lesnatých kopcích západních Chřibů. Nacházely se přímo u nynější silnice č.50 nedaleko obce Zástřizly a po tři následující roky sloužily jako pobočka protialko-holního oddělení.Nemocní pod vedením několika ošetřovatelů pracovali v lese a primář MUDr. J.Procházka,který měl protialkoholní oddělení i pobočku na starosti, sem dojížděl na pravidelné vizity /l2,l5,28/.

Řada rozporů mezi zástupci celospolečenských organizací v léčebně a ředitelem MUDr.F.Segeťou vedla nakonec k jeho odvolání v dubnu roku l952.Novým ředitelem byl jmenován ministerstvem zdravotnictví MUDr.Alois Plískal, který působil ve stejné funkci v Psychiatrické léčebně Praha - Bohnice.Jeho nástup podstatně urychlil reorganizaci léčebny.V červenci roku l952 vznikl pod vedením MUDr. L. Stránského nový rehabilitační primariát, zaměřený na léčbu prací a v prosinci byl do kroměřížské léčebny přijat první psycholog PhDr. B.Bárta /l3,l4,l5/.

Neustále se zvyšující počet hospitalizovaných dětí s duševními poruchami si vyžádal v roce l952 otevření dětského oddělení,určeného především pro epileptiky.Nacházelo se v prvním patře bývalé nemocniční budovy,mělo 75 lůžek a organizačně bylo připojeno k primariátu MUDr. Procházky .Současně zahájila na odd. 10.B. pod vedením ředitele J.Komárka provoz "Škola pro děti epileptické a nervově choré"/3,7,l5/.

V roce 1952 se rozhodli představitelé KNV Zlín,ONV,MNV a OV KSČ Kroměříž s konečnou platností vyřešit další osud hospodářství,které náleželo Státní psychiatrické léčebně v Kromě-říži.Na věci nic nezměnila skutečnost,že původní záměr správních úřadů a KSČ vytvořit z něho jádro největšího JZD v okrese nebyl uskutečněn.Vyvlastnění hospodářství bylo pouze o několik měsíců oddáleno a marné byly snahy vedení léčebny zachovat alespoň jeho menší část. Ve čtvrtek dne 9.10.1952 se museli zúčastnili zástupci léčebny  rozorání mezí a z původ-ního hospodářství zůstal  ústavu jen ovocný sad,táhnoucí se za domky na Plačkově směrem k obci Rataje /25,26,27/.

Ve čtvrtek, 7. května l953,nastoupila do Psychiatrické léčebny v Kroměříži MUDr. Drahomíra Karásková.Jaké byly její dojmy z prvních měsíců nám nejlépe sdělí sama:" ... Na oddělení neklidném /č. 6 a,b/ a přijímacím /č.10 a/ sloužilo denně dopoledne 5 ošetřovatelů a všech pět mne provádělo oddělením jako ochranná bariéra, poněvadž nemocní byli velmi agresivní.Stávalo se zřídka, že lékař odcházel z oddělení před l7 hodinou...Interiéry oddělení byly velmi nevlídné.Dubové stoly, lavice, stěny bez obrázků a záclon.Přeplněné sály, v izolacích / odlukách pro neklidné nemocné/ slamníky, které byly přes den nacpány v koupelnách a kladly se na noc i na podlahy chodeb...."/11/.

Pro přeplněnost léčebny nemocnými se hledala možnost náhradního řešení.V průběhu několika následujících let byly postupně zamítnuty návrhy na vybudování pobočky v zámku Cetechovice a Dřevohostice pro velkou nákladnost stavebních úprav.Ne zcela úspěšná byla i snaha omezit přijímání azylových či chronických pacientů.Nedostatek psychiatrů v gottwaldovském kraji způsoboval také značný počet neurotiků přijímaných do léčebny,kteří mohli být v domácím ošetřování.Provizorním řešením vzniklé situace byla několikaletá neplacená výpomoc kroměřížských psychiatrů v ambulancích sousedních okresů /11,15/.

Po opakovaných problémech s alkoholiky umístil v roce 1954 ředitel MUDr.A. Plískal do pobočky u Zástřizel chronické pacienty, kteří byli schopni pod dohledem ošetřovatelů pracovat v lese a na stavbě přehrady v Koryčanech. Dalších jedenáct nemocných od 1.9.1954 vypomáhalo při úpravě lázeňských prostor a objektů lázní Jeseník.V témže roce byla pod budovou prádelny uvedena do provozu vodoléčba s parními,vanovými a uhličitými lázněmi,skotskými střiky a bazenem.Nové zařízení sloužilo především nemocným,ale jeden den v týdnu bylo vyhrazeno i pro zaměstnance.Do stejného období spadají i přípravné práce pro vybudování víceúčelového ústavního hřiště.Léčebna získala hospodářskou usedlost Dvůr nedaleko hradu Buchlov,kam po nezbytných úpravách bylo od počátku roku l954 umístěno celkem 30 pacientů - alkoholiků a vybraných chronicky nemocných. Spolu se třemi ošetřovateli se starali o dobytek,dojížděli pracovat do státního statku ve Velehradě a Boršicích nebo pomáhali při opravách hradu Buchlov. Do pobočky dojížděl dvakrát týdně MUDr.B.Laskafeld, kterému byl svěřen právě zřízený protialkoholní primariát  a v následujícím roce otevřená protialkoholní záchytná stanice /1,6,12,15,29,30/.

V roce 1954 nastoupilo do kroměřížské psychiatrické léčebny osm Milosrdných sester svatého Kříže a následujícího roku se k nim připojily zbývající řádové sestry z kroměřížské nemocnice. Byly ubytovány v části pavilonu č. l5 a pracovaly pod vedením civilních staničních sester na odd. l3.a.,l4.a.,8.b. a l5 až do roku l962, kdy přešly do nově otevřeného Ústavu sociální péče pro mládež na Hostýně /ll,2l/.

Do poloviny padesátých let spadají v kroměřížské psychiatrické léčebně počátky léčby psychofarmaky,především Largactilem.Těchto dovážených léků byl poměrně dlouhou dobu nedostatek a jejich dodávky značně nepravidelné, takže příbuzní si je často zajišťovali nejrůznějšími cestami ze zahraničí sami.Při léčbě alkoholismu se již používal Antabus a v ČSR vyráběný Stopethyl. Pokračovalo se v léčbě inzulinem a elektrickými šoky,jako novinka byla u vybraných nemocných zavedena individuální,později i skupinová psychoterapie, nar-kogenová a thiopentalová analýza a hypnóza .Neustále se zdokonalovala pracovní terapie, rozlišovaná již podle druhu jednotlivých duševních onemocnění.S jejími výsledky byli sezná-meni ostatní odborníci na celostátní konferenci o rehabilitaci v psychiatrii, kterou v roce 1953 uspořádala kroměřížská psychiatrická léčebna /l2,l3,l5/.

Způsob dodávání léků do kroměřížské psychiatrické léčebny byl zajímavý. Podílely se na něm tři místní lékárny,které "...kromě běžné expedice pro nemocné zásobují vždy jeden rok nemocnici,jeden rok Zemský léčebný ústav/ psychiatrickou léčebnu/ a jeden rok dodávají léky pro obecní zřízence..."/10/. Přidělování léků pro jednotlivá oddělení měl na starosti ošetřovatel léčebny.Tento způsob, zavedený již před druhou světovou válkou,trval až do roku l949,kdy byla znárodněna lékárna " U Zlatého lva".Ta pak sama zásobovala léčebnu léky a jejich rozdělování na jednotlivá oddělení prováděl již její zaměstnanec.V roce 1952 byla výdejna léků umístěna do upravených prostor v pavilonu č.2 /24/.Po dvou letech zásobovala  ústavní výdejna léků i ostatní lůžkové části OÚNZ Kroměříž a léky dovážela z lékárny „ U Černého orla“ /10/.Po rozsáhlé rekonstrukci této lékárny v psychiatrické léčebně v pavilonu č.2 vydávaly již pouze roztoky. Pro léky, rozdělované do zamčených košů jednotlivých oddělení, se jednou týdně dojíždělo do " horní" lékárny, jak se stručněji lékárna " U Černého orla" nazývala/4,10,20,24/.

Nárůst neurotických nemocných v léčebně si vynutil v roce l957 otevření specializovaného primariátu pod vedením prim. MUDr.A. Mertla. Na pavilonech č.l a 2,kde se toto pracoviště nacházelo, byly kromě narkogenové a thiopentalové analýzy zaváděny i různé druhy psycho-terapie pod vedením psychologů,především pozdějšího prof.PhDr.S.Kratochvíla,CSc. Rozší-ření doznala i ambulantní složka otevřením gynekologického pracoviště v přízemí nemocniční budovy.Ve  stejném roce byl zakoupen i nový skiaskopický přístroj, tzv. půlvlňák /l2,l3/.

Reorganizace léčebny,kterou zahájil ředitel MUDr.A.Plískal, vyvrcholila v roce l958 otevřením tří primariátů.Důraz byl především kladen na konečné vyřešení otázky léčby tělesných chorob u duševně nemocných. Dva z nově vzniklých primariátů, interní a neurologický, patřily mezi první svého druhu v československých psychiatrických léčebnách.Abychom lépe pochopili nutnost tohoto dnes již samozřejmého kroku,musíme zalistovat ve vzpomínkách prim.MUDr.L.Hronce:

"... Řadu let po druhé světové válce byl internista nebo chirurg poměrně vzácným hostem v tomto ústavu,nemluvě o neurologovi, který tehdy nebyl ani v sousední okresní nemocnici ani na celém okrese. Somatické komplikace byly v té době vyšetřovány a ošetřovány psychiatrem a jen mimořádně zasahoval jiný odborník... Prvním krokem k zlepšení vzájemné spolupráce psychiatra a internisty byla dohoda z roku 1950, podle níž internista z okresní nemocnice docházel jednou až dvakrát týdně do léčebny, aby konziliárně vyšetřil obvykle velký počet pacientů...Asi od roku l955 pracoval po dobu přibližně dvou let v psychiatrické léčebně internista MUDr. Popelka,avšak jen v ambulanci..."/8/. Interní primariát pod vedením prim. MUDr.L.Hronce byl otevřen na odd. 4b. K jeho lůžkové části náležela i ambulance v pravé části přízemí bývalé nemocniční budovy,vybavená starým RTG přístrojem, metabolimetrem a značně poruchovým jednosvodovým EKG. K určitému zlepšení situace došlo o rok později,kdy se vybavení interní ambulance rozšířilo o půlvlnový skiaskop Siemens a starý EKG byl nahrazen dokonalejším přístrojem /8,l2/.

V čele neurologického primariátu,umístěného na odd. 3b., stanul prim. MUDr.A.Mikulec.V léčebně pracoval od roku l957 jako ordinář pro neurologii a po otevření neurologického lůžkového pracoviště vedl i neurologickou ambulanci,nacházející se v pravé části přízemí bývalé nemocniční budovy /l6/.

Řadu nových pracovišť uzavřel dětský primariát vzniklý osamostatněním dětského oddělení v prvním patře bývalé nemocniční budovy.Jeho vedením byl pověřen prim.MUDr.J.Valenčík /7,22/. Nevznikaly však pouze nové primariáty. Dne 13. května 1958 ukončila svoji činnost pobočka psychiatrické léčebny ve Dvoře u hradu Buchlov /23/.

Málokdo z kolemjdoucích si dnes vzpomene,že po druhé světové válce došlo ke změně vzhle-du vrátnice psychiatrické léčebny.Během několika let k ní byla přistavěna budova čekárny a prodejny potravin.Vnějším vzhledem,především tvarem a rozvržením oken ,se pokusila zapo-jit do původní secesní zástavby.Svému účelu začala sloužit 10.srpna l959 /l9/.Toho už se však ředitel MUDr.A.Plískal nedočkal. Zemřel náhle, v pátek dne 5. června l959 /l5/.

Se jmenováním nového ředitele léčebny KNV Gottwaldov nijak nepospíchal a zastupováním pověřil prim.MUDr. J.Kvapilíka.Ve funkci jej na několik měsíců vystřídal v březnu 1960 MUDr. Dušan Bílý, který do té doby pracoval v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodu /l5/.

Určit přesný časový sled jednotlivých událostí,které proběhly v kroměřížské léčebně v roce 1960 je obtížné. Omezme se tedy jen na konstatování, že v tomto roce byla 16.května 1960 uvedena na pavilonu č.l do provozu EEG laboratoř, většina cest v léčebně se pokryla asfaltem a otevřelo se velké sportovní hřiště u pavilonu č. l9 /6,l5,2l/.Do tohoto období patrně spadá i zrušení pobočky v Zástřizlech.Na obzoru však byly i významné územněprávní změny, které hluboce zasáhly do vnitřního života kroměřížské léčebny.

Literatura:

1/ Blaťák,F.: osobní a písemné sdělení.

2/ Doněk,E.: Historie jihlavské psychiatrické léčebny.Rukopis.

3/ Dvořáčková,E.: písemné sdělení.

4/ Fabiánová,H.: osobní sdělení.

5/ Fišer,Z.: Prvé čtyři roky. Část I. Kroměříž l989,224 s.

6/ Gábová,Z.: osobní sdělení.

7/ Hájová,J.,Valenčík,J.: Pedopsychiatrie v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Předneseno na Moravskoslovenských psychiatrických dnech v Jasné pod Chopkom l978.

8/ Hronec,L.:Vývoj péče o nemocné vnitřními chorobami v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Rukopis.

9/ Hřebíček,S.: 9O let Psychiatrické léčebny v Opavě. In: 9O let psychiatrické léčebny v Opavě,Opava l979, str. 5-2l.

10/ Chytil,J.: Dějiny lékáren v Kroměříži.Rukopis.Kroměříž l973, ll5 s.

11/ Karásková,D.: písemné sdělení.

12/ Kolektiv autorů: 7O let psychiatrické léčebny Kroměříž.Kroměříž l978, 24 s.

13/ Kratochvíl,S.: osobní sdělení.

14/ Kvapilík,J.: Počátky léčebny. Rukopis.

15/ Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

16/ Mikulec,A.: osobní sdělení.

17/ Puszkailer,L.: Rozvoj psychiatrické léčebny po 2. světové válce.In.: Puszkailer,L.,Skula,E.: Z dějin a současnosti psychiatrické léčebny ve Šternberku. Olomouc l983, str. 24-28.

18/ Segeťa,F.: Závěrečná lékařská zpráva l949.Kroměříž,l8.3.l95O.

19/ Sládková,J.: osobní sdělení.

20/ Štěpánková,J.: osobní sdělení.

21/ Tichomíra,sestra řádu Milosrdných sester sv. Kříže: osobní sdělení.

22/ Valenčíková,E.: osobní sdělení

23/ Zápis ze schůze Závodní rady  Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 8.2.1951

24/ Zápis ze schůze Závodní rady  Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 4.3.1952

25/ Zápis z mimořádné společné schůze Závodní rady,KSČ a ředitelství Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 11.3.1952

26/ Zápis ze schůze Závodní rady Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 22.7.1952

27/ Zápis ze schůze Závodní rady Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 9.10.1952

28/ Zpráva o činnosti Závodní rady Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži za rok 1952

29/ Zpráva o činnosti a plnění celoústavní smlouvy Státní psychiatrické léčebny v Kroměříži za II. čtvrtletí roku 1954

OÚNZ Kroměříž - Psychiatrická léčebna v Kroměříži 1960 - 1990

12. června 1960 proběhlo nové územní členění Československé republiky. Počet krajů byl zmenšen na 10 a počet okresů se snížil z 309 na 108. Kroměřížský okres, rozšířený o Holešovsko a několik kyjovských obcí, se stal součástí nově vytvořeného Jihomoravského kraje. Již za tři dny, ve středu l5. června 1960, byla psychiatrická léčebna začleněna do Okresního ústavu národního zdraví v Kroměříži.Tato pro léčebnu tak závažná změna proběhla v období, kdy ředitel MUDr. D.Bílý již odešel z Kroměříže, jeho nástupce nebyl dosud jmenován a prim. MUDr. J.Kvapilík se připravoval na zasloužený odpočinek /l8/.

Pro lepší pochopení celé situace se musíme vrátit o devět let zpátky. Na základě zákona o jednotné léčebné a preventivní péči č. 103/l95l Sb začaly v Československé republice vznikat okresní a krajské ústavy národního zdraví.Předpisy,týkající se jejich organizace,byly mnohokráte obnovovány a upravovány.Přesto, že se přihlíželo k názorům zdravotnického terénu,nebylo nikdy dosaženo stavu, který by vyhovoval všem začleněným zařízením. Okresní ústavy národního zdraví měly za úkol zajišťovat výchovu a další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a "...poskytovat zdravotnické služby pro obyvatelstvo spádové oblasti / tedy často i pro obyvatelstvo z části sousedních okresů/..." /4/.

Spádová oblast kroměřížské psychiatrické léčebny (červená)se v roce 1960 skládala z devíti okresů- Kroměříž,Gottwaldov,Prostějov, Vyškov, Uherské Hradiště,Hodonín, Břeclav, Vsetín a části Přerova.Prvních sedm okresů tvořilo polovinu Jihomoravského kraje.Jenom pro úplnost-tři další okresy Třebíč,Jihlava a Žďár nad Sázavou byly spolu se třemi jihočeskými okresy spádovým územím jihlavské psychiatrické léčebny ( žlutá ),která byla začleněna do OÚNZ Jihlava. Péči o duševně nemocné ze zbývajících čtyř okresů - Blansko, Znojmo,Brno - město a Brno - venkov zajišťovala psychiatrická léčebna Brno - Černovice (modrá), která se stala součástí KÚNZ Brno.Rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, kterým byla největší moravská psychiatrická léčebna s rozsáhlou spádovou oblastí zařazena mezi odborné léčebné ústavy spravované OÚNZ Kroměříž,většina zaměstnanců nechápala a kritizovala je.

V pátek, l.července 1960,byla ředitelkou kroměřížské léčebny jmenována MUDr. Svatava Lakosilová, která do té doby zastávala místo ředitelky KÚNZ Hradec Králové.Při svém nástupu nalezla o 67 % vyšší stavy nemocných, než byl plánovaný počet lůžek a nespokojené zaměstnance.Přesto, anebo právě proto,že se ocitla v nezáviděníhodné situaci, pustila se ihned do práce /l8,20/.

V červenci 1960 vznikl smíšený gerontopsychiatrický primariát pod vedením prim. MUDr. D.Karáskové. Měl vyhrazeny pavilony č. l3,l4 a l5 a byl třetím takto specializovaným pracovištěm v Československu. Následovalo zavedení "sektorového přijímacího systému".V jeho rámci byly vytvořeny dva mužské a dva ženské přijímací primariáty,z nichž každý měl určenu spádovou oblast čtyř okresů . Celkový počet primariátů se však nezměnil,protože odchodem prim. MUDr.A.Mertla z Kroměříže zaniklo specializované neurotické pracoviště. Péči o neurotické nemocné převzaly podle své spádové oblasti jednotlivé přijímací primariáty / 12,13,20/.

"... Pravděpodobně proto, že jsem byla poněkud zatížená svou prací v organizaci zdravotnictví jsem jednotlivým primariátům ženským a mužským přidělila spádové oblasti jednotlivých okresů...Pacient pak při zhoršení stavu přicházel na známé oddělení...", vzpomíná ředitelka MUDr.S.Lakosilová. Jenom pro úplnost - tento systém zanikl až v roce l988 /20,26/.

Změny se však netýkaly jen organizace práce v léčebně. Stále větší důraz byl kladen na péči o nemocné a prostředí, ve kterém byli léčeni.Těžký dubový nábytek, stoly a lavice postupně nahradil nový moderní nábytek, konferenční stolky a křesla. Podstatně se rozšířila pracovní terapie a při kulturních pořadech byla stále více podporována aktivní účast nemocných.Pod odborným vedením akademické malířky pí Anny Sládkové začali od roku l96l vybraní nemocní pracovat v arteterapeutickém ateliéru /l4/.

Na přijímacích primariátech se rozšířila skupinová psychoterapie a systém otevřených dveří. Léčebnou zavanul svěží duch moderních psychiatrických a psychoterapeutických metod. Ředitelka MUDr. S. Lakosilová se dobře znala s doc. MUDr. F.Knoblochem,který v té době vedl Odbočku fakultní polikliniky Praha pro rehabilitaci neuróz v Lobči. Není tedy divu,že vycházela především z jeho názorů a praktických zkušeností /5/.

V roce l96l byla mezi pavilony č. 15,č.13 a č.11 dostavěna budova svobodáren pro zaměst-nance léčebny.Její nehezký vzhled, nesnažící se ani o náznak začlenění do okolní zástavby, dodnes narušuje jedinečný secesní soubor ostatních budov /3,22/. Dokončeny byly i úpravy oddělení 4.a.,o které se rozrostl interní primariát /10/.

Ve středu 12. června 1963 proběhl v léčebně první Sportovní den,který připravili k 700. výročí založení města Kroměříže zaměstnanci spolu s pacienty. Dopoledne bylo věnováno přeboru v odbíjené a běhu na krátké vzdálenosti, odpoledne po slavnostním průvodu cvičenců léčebnou na hřiště následovala jednotlivá vystoupení mužů a žen v jednoduchých skladbách. Díky obětavé práci cvičitelů z řad zaměstnanců léčebny a zájmu nemocných,kteří cvičili nebo pouze přihlíželi,se Sportovní den opravdu vydařil.Svědčí o tom i ozvučený barevný film Standart 8 mm, na jehož vzniku se podílel mimo jiné i prim. MUDr.J.Ryšánek.Podařilo se vytvořit tradici, která v této podobě trvala až do roku 1984 /14,20,26/.

Poslední změnou v počtu primariátů bylo osamostatnění RTG pracoviště. Od roku l962 probíhaly stavební úpravy v pravé části přízemí nemocniční budovy a instalace nových vyšetřovacích přístrojů.Po třech letech byl zahájen provoz pod vedením prim. MUDr. V.Ticháčka /10/.

Jak vidíme,podařilo se během téměř šestiletého působení v Kroměříži ředitelce MUDr.S.Lakosilové skutečně mnoho. A to jsme ještě nemluvili o postupném snížení počtu lůžek na 1500 /l9/. Byla to velmi obtížná a zdlouhavá práce, protože ještě v roce l963 vykazovala kroměřížská léčebna 1960 lůžek. Pohled na celkový vývoj péče o duševně nemocné na Moravě nám poskytnou následující údaje ze stejného roku /6/.

V obou moravských krajích žilo v té době celkem 3 6l2 885 obyvatel.Jedno lůžko v psychiatrickém zařízení jakéhokoliv charakteru připadalo na 573 obyvatel.V porovnání s obdobnými údaji z let 1909 a 1930 došlo sice k rozšíření lůžkového fondu,ale především za cenu neúměrně vysokých počtů lůžek v nejstarších psychiatrických léčebnách.

Ředitelka MUDr.S.Lakosilová si přinesla z KÚNZ Hradec Králové řadu zkušeností z organizace a řízení zdravotnictví.Se začleněním psychiatrické léčebny do OÚNZ Kroměříž nesouhlasila a snažila se toto rozhodnutí změnit."... Nelíbilo se mi řízení psychiatrických léčeben jednotlivými OÚNZ, které byly obvykle mnohem menší a měly docela jiné starosti.Myslela jsem si, že by bylo správné,kdyby psychiatrické léčebny byly řízeny centrálně,aby se mohla lépe porovnat úroveň jednotlivých léčeben a také jejich potřeby. Na toto téma jsem pozvala do Kroměříže ředitele všech léčeben,ale naše sezení nenalezlo odezvy..."/20/.

Nezájem ministerstva zdravotnictví o problémy psychiatrických léčeben byl jednou z příčin,pro které ukončila MUDr.S.Lakosilová svou práci ředitelky v kroměřížské léčebně. Rozčarovaná odešla v roce 1966 do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a na její místo byl jmenován prim. MUDr.Miroslav Ščudlík/l2,l9/.

Ani on se nesmířil s postavením kroměřížské léčebny.Společně s ředitelem psychiatrické léčebny v Jihlavě prim. MUDr. Josefem Hádlíkem opakovaně žádali Jihomoravský KNV i ministerstvo zdravotnictví o začlenění do KÚNZ Brno.Své žádosti dokládali podrobnými rozbory,ve kterých se mimo jiné upozorňovalo i na rozsáhlé spádové oblasti obou léčeben.Kladné odezvy se však nedočkali /7,25/.

V roce l965 bylo vytvořeno centrální psychologické pracoviště pod vedením PhDr. S.Kratochvíla.Bylo určeno jednak pro potřeby léčebny, jednak sloužilo i jako výcvikové pracoviště pro studenty oboru psychologie tehdejší Filozofické fakulty UJEP Brno /l3/.

Ve středu l9. června l968 bylo zahájeno Slavnostní pracovní zasedání u příležitosti 60. výročí trvání léčebny.V první části, věnované historii kroměřížské léčebny,vystoupili MUDr.J.Kva-pilík, MUDr. S.Lakosilová a ředitel prim.MUDr.M.Ščudlík.Druhá část zasedání se zabývala otázkami rehabilitace v psychiatrii.O velkém zájmu svědčí řada čelných představitelů české a moravské psychiatrie,kteří přednesli svá sdělení.Oslavy byly ukončeny 20. června Sportov-ním dnem pacientů /l6,24/. Organizátoři jako by tušili další politický vývoj,předběhli dobu o jeden rok. Díky jim však léčebna důstojně oslavila výročí svého vzniku.Stalo se tak poprvé od roku l93l,kdy byl v 33. čísle kroměřížského listu Pozorovatel na titulní stránce otištěn nepodepsaný článek "Čtvrtstoletí léčebného ústavu v Kroměříži".

Na jaře roku l969 došlo ke dvěma událostem.Úspěšně proběhl první odborářský Svíčkový ples na sále léčebny a v této tradici se dosud pokračuje.Dále bylo k protialkoholnímu primariátu připojeno nově utvořené smíšené oddělení na pavilonu č. l5, určené pro rehabilitaci psychóz a dále všechna rehabilitační pracoviště v léčebně.Péče o tak rozsáhlý úsek byla svěřena prim.MUDr.V.Mikulovi.Ještě téhož roku začal pracovat Klub propuštěných psychotiků při odd.l5 a Klub propuštěných alkoholiků. Zásluhou prim. MUDr. V. Mikuly vycházel v letech l969 - l994 Moravskoslezský referátový výběr z psychiatrie,na jehož vydávání se podílela i Psychiatrická léčebna v Opavě.Z řady dalších odborných akcí je třeba připomenout 14.vědecké pracovní dny moravských a slovenských psychiatrů,které proběhly 26. a 27.června l969 v kroměřížské léčebně za účasti řady předních odborníků z celé republiky /l3/.

Další specializované oddělení, tentokráte určené pro léčbu neuróz,vzniklo v roce l97l na odd. l8.b.Pod odborným psychologickým vedením PhDr. S.Kratochvíla byl zde uplatňován autonomní syntetický a diferencovaný přístup k nemocným a různé druhy skupinové psychoterapie.Navíc díky jeho činorodosti byly zahájeny každoroční týdenní kurzy hypnózy a autogenního tréninku a to jak úvodní,tak i pokračovací. Byly určeny nejen psychologům, ale i lékařům nejrůznějších oborů.Celou akci zastřešovala Sekce pro hypnózu České psychiatrické společnosti. V roce 1971 zahájila činnost i echoelektroencephalografická laboratoř-první svého druhu v psychiatrických léčebnách v ČSSR/l3,l7,29/.

Rok poté došlo k rozdělní smíšeného gerontopsychiatrického primariátu na dvě pracoviště. O ženy na pavilonu č.l3 a odd. l4.B. se nadále starala prim.MUDr.D.Karásková,muže na odd. l4.A. a pavilonu č. l9 převzal do své péče prim.MUDr.L.Žáček.Krátce nato vystřídal prim. MUDr.M.Ščudlíka ve funkci ředitele léčebny prim.MUDr.František Blaťák /l2,l3,30/.

V létě roku l972 uskutečnila léčebna v rekreační oblasti Rajnochovice první tábor s cíleným léčebným zaměřením pro děti s enurézou.Dočasně se terapeutického pobytu účastnily i děti s poruchami chování.Zprvu byl pro tento účel vybrán pionýrský tábor Ondráš, později budova zrušené místní školy.Tímto psychoterapeutickým přístupem se podstatně zlepšila péče o malé nemocné,jejichž počet se v posledních letech v kroměřížské léčebně neustále zvyšoval /8,9,11/. Budova byla v následujících letech využívána k rekreačním pobytům i dospělých pacientů.
Nové léčebné metody se netýkaly jen dětí. Od roku l973 byla v provizorní dřevěné budově mezi pavilonem č. l8 a bývalou nemocnicí zahájena pod odborným vedením PhDr.S.Kra-tochvíla párová léčba sexuálních poruch /l7/.Rozšířila se i ambulantní složka - v přízemí nemocniční budovy začala pracovat chirurgická a ORL ambulance /23/.

Téhož roku ve dnech 19. až 21.září uspořádala v kroměřížské léčebně psychiatrická sekce lékařské společnosti J.E.Purkyně první celostátní Sympozium o aktuálních otázkách sociální psychiatrie. Na jeho organizaci se podíleli pracovníci protialkoholního a rehabilitačního primariátu pod vedením prim.MUDr.V.Mikuly.Každé září se pak až do roku l994 setkávala v Kroměříži řada čelných představitelů české i slovenské psychiatrie.Přednesené referáty i diskusní příspěvky vycházely tiskem ve formě sborníku /2,l3/.

Na první pohled by se mohlo zdát, že kroměřížská léčebna v průběhu sedmdesátých let prosperovala. Její vysoká odborná úroveň však kontrastovala se stále většími problémy hospodářsko technickými. Dosluhující kotelna a špatný stav jednotlivých budov volaly po důkladné a především nákladné rekonstrukci.Místo toho byla v roce 1974 postavena na pravo od vjezdu do léčebny nová betonová kašna.Její hranatý tvar ostře kontrastoval s okolními budovami po dalších dvanáct let, než byla zavezena hlínou a vzniklý pahorek osázen květinami.
 V sedmdesátých i osmdesátých letech do řady budov zatékalo a silný svetr se stal běžnou součástí zdravotnické uniformy.Ve snaze vyřešit otázku vytápění celé léčebny byla v průběhu let 1976-1979 na prostranství u komínu staré kotelny postavena nevzhledná neomítnutá budova pro kotel Bertsch.Postupně v její blízkosti se objevily i dva mohutné zásobníky na mazut a bezpečnostní jímky,zasahující až do vozovky.Výkon této nové kotelny byl již od samého počátku pro její značnou poruchovost nedostatečný  a jejího zbourání v roce 1994 spolu s odstraněním zásobníků a jímek nikdo nelitoval .Naopak přínosem bylo otevření závodní jídelny 20.9.1976 v prvním patře budovy ústavní kuchyně a postupné  dokončení rekonstrukce tohoto objektu.Do té doby se  zaměstnanci stravovali na jednotlivých odděleních léčebny /2, 26,27,28/.

Změny nastaly i ve vlastnictví pozemků.V předcházející kapitole jsme hovořili o událostech v roce 1952,kdy musela kroměřížská léčebna postoupit své polnosti i hospodářské budovy Výzkumnému ústavu obilnářskému.Další pozemkové změny se datují opět do sedmdesátých a osmdesátých let. Část zahradnictví podle Havlíčkovy ulice se změnila v sídliště a podobný osud postihl i rozsáhlý sad,na kterém vyrostly rodinné domky.

Došlo i na některé budovy léčebny. Pitevna byla v roce l977 organizačně připojena ke kroměřížské nemocnici. Formálně se tak vyřešil stav,trvající již od počátku vzniku OÚNZ Kroměříž /l9/.V bývalém infekčním pavilonu,využívaném od druhé světové války jako bytové prostory pro zaměstnance léčebny,byly v roce l979 po dlouhých opravách umístěny jesle OÚNZ Kroměříž /l/. V roce l979 proběhly snad nejrozsáhlejší poválečné oslavy vzniku kroměřížské psychiatrické léčebny.22. února byla slavnostně otevřena Síň tradic v té době již nepoužívaném kostele sv. Cyrila a Metoděje. Díky práci primářů zde byly vystaveny některé historické materiály věnované péči o duševně nemocné v Kroměříži.Průvodce výstavou nahradila magnetofonová nahrávka o dějinách moravské psychiatrie a kroměřížské léčebny. 22.května proběhl"Slavnostní pracovní den při oslavách sedmdesátého výročí práce Psychiatrické léčebny v Kroměříži",kterého se zúčastnili přední psychiatričtí odborníci.Všichni účastníci obdrželi brožuru "70 let psychiatrické léčebny Kroměříž",kterou kolektiv autorů napsal již v předcházejícím roce.Na dlouhá léta se stala jediným materiálem o historii léčebny po roce 1960. 23.května se konal již tradiční Sportovní den a rok věnovaný oslavám uzavřel 10.listopadu l2. sjezd bývalých zaměstnanců léčebny /2,l3/.

I osmdesátá léta byla poznamenána zásahy OÚNZ Kroměříž do vnitřní struktury psychiatrické léčebny. V rámci centralizace některých provozů byla l. ledna l982 zrušena laboratoř a její úkoly převzalo právě otevřené oddělení klinické biochemie v kroměřížské nemocnici. Svoji činnost ukončila i svobodárna. Zatím co v prvním patře její budovy se v průběhu let vystřídala řada psychiatrických oddělení, přízemí se změnilo na Základní školu při zdravotnických zařízeních - výukové středisko při psychiatrické léčebně /26/.

Po více než třech letech byla v roce l982 dokončena přestavba celého pavilonu č. 3. Neurologický primariát se tak dočkal nejen druhého lůžkového oddělení, ale i nové ambulance umístěné v přízemí budovy. V tomto roce, tak bohatém na události,se uskutečnila v léčebně i první celostátní konference o hypnóze /l6,26/.

Rok 1984 proběhl především v duchu oslav 75. výročí založení kroměřížské psychiatrické léčebny. Kolektiv vedený prim. MUDr.M.Ščudlíkem dokončil dokumentární film o jednotlivých primariátech nazvaný " Rok u nás". 20. června se uskutečnil l3.a shodou okolností i poslední Sportovní den a konečně 16. listopadu uspořádala léčebna krajský seminář psychiatrů Jihomoravského kraje /26/. V letních měsících roku 1984 byly do opravovaného kostela sv. Cyrila a Metoděje na přechodnou dobu uskladněny přístroje a další vybavení pro budované stomatologické oddělení OÚNZ Kroměříž. V průběhu ledna následujícího roku praskl jeden z radiátorů ústředního topení v levé postranní lodi kostela. Unikající pára a voda poškodily uskladněný materiál a exponáty muzea. I freska sv. Cyrila a Metoděje, chátrající po již dříve provedené neodborné opravě, doznala dalšího poškození.Budova kostela byla vyklizena a začalo se s nezbytnými opravami /22/.

Dne 1.ledna 1986 vystřídal prim. MUDr.F.Blaťáka ve funkci ředitele kroměřížské léčebny MUDr.Libor Křístek. V průběhu dubna až května došlo k převedení rekreačního střediska v Rajnochovicích do majetku OÚNZ Kroměříž.Skončily tak všemi oblíbené každoroční ozdravné pobyty pacientů /24/.

Následujícího roku bylo infekční oddělení organizačně připojeno k internímu primariátu léčebny. K jeho původní náplni - léčbě duševně nemocných s nejrůznějšími infekčními chorobami a dále bacilonosičů tyfu ze všech psychiatrických léčeben Čech a Moravy - přibyla i léčba obyvatel okresu Kroměříž s infekčními chorobami /2l/.MUDr. L.Křístek odešel koncem dubna z Kroměříže a do funkce ředitele psychiatrické léčebny byl jmenován l. května l987 prim.MUDr.Vladimír Mikula,CSc.

První organizační změny ve vnitřní struktuře léčebny,které znamenaly konec " sektorového systému ", začaly 1.ledna 1988, kdy z části odd. 8.a. byl vytvořen centrální příjem všech psychiatrických nemocných.V průběhu roku z původních čtyř přijímacích primariátů byly ponechány pouze dva, mužský a ženský. Zbývající primariáty se zaměřily na léčbu nemocných s ohledem na charakter jejich onemocnění /26/.

Rok 1988 byl poznamenán dalším propojováním kroměřížské nemocnice s psychiatrickou léčebnou.V prvním patře bývalých svobodáren bylo vytvořeno Psychiatrické oddělení NsP Kroměříž pod vedením prim.MUDr.M.Koupila /15/.Do uvolněných prostor přízemí pavilonu č. 9 bylo umístněno Středisko vědeckých informací OÚNZ Kroměříž tvořené odbornými knihovnami psychiatrické léčebny a nemocnice s poliklinikou.

K příležitosti 80. výročí založení kroměřížské psychiatrické léčebny proběhla ve dnech 22. - 26. května 1989 II. celostátní konference o hypnóze /l7/. K oslavám byl mimo jiné připraven i upomínkový odznak a v září se uskutečnilo 17. sympozium o aktuálních otázkách sociální psychiatrie. Další chod léčebny však ovlivnila listopadová sametová revoluce. Zástupem za prim.MUDr.V.Mikulu,CSc. do jmenování nového ředitele byl pověřen prim.MUDr. Pavel Hlavinka.Na primářské poradě dne l4.března 1990 byl představen všem přítomným nově jmenovaný ředitel léčebny prim.MUDr.Lubomír Žáček.Dva měsíce nato, dne l6.května, proběhlo na ministerstvu zdravotnictví za účasti ředitelů a správců všech psychiatrických léčeben Čech a Moravy zasedání,jehož hlavním tématem bylo osamostatnění zejména velkých léčeben /26/.

Literatura:

1/ Baštincová,B.: osobní sdělení.

2/ Blaťák,F.: písemné a osobní sdělení.

3/ Budíková,J.: osobní sdělení.

4/ Elterlein,E. a kol.: Sociální lékařství a organizace zdravotnictví II. ILF Praha l985,l84 s.

5/ Enachescu,I.: osobní sdělení.

6/ Hádlík,J.: Poznámky k vývoji péče o duševně nemocné na území Moravy a Slezska.In: Sborník přednášek přednesených u příležitosti oslav lOO. výročí Psychiatrické léčebny v Brně. Brno l963, str. l3 - 5O.

7/ Hádlík,J.: osobní sdělení.

8/ Hájková,J.,Valenčík,J.: Pedopsychiatrie v psychiatrické léčebně v Kroměříži.Předneseno na Moravsko-slovenských psychiatrických dnech v Jasné pod Chopkom 1978.

9/ Hájková,J.: osobní sdělení.

10/ Hronec,L.: Vývoj péče o nemocné s vnitřními chorobami v Psychiatrické léčebně Kroměříži.Rukopis.

11/ Hrůza,V.: osobní sdělení.

12/ Karásková,D.: písemné sdělení.

13/ Kolektiv autorů:7O let psychiatrické léčebny Kroměříž. Kroměříž l978, 24 s.

14/ Kolektiv autorů: Kronika kolektivu zdravotnických pracovníků oddělení 4.a. a l4.b. prosinec l96O - duben l967,ll2 s.

15/ Koupil,M.: osobní sdělení.

16/ Koutský,J.: 6O let psychiatrie v Kroměříži. Kroměřížská Jiskra,l968, č.28, str. 4.

17/ Kratochvíl,S.: osobní sdělení.

18/Kvapilík,J.:Kronika psychiatrické léčebny v Kroměříži.Rukopis.

19/ Kudláček,J.: osobní sdělení.

20/ Lakosilová,S.: písemné sdělení.

21/ Müllerová,J.: písemné sdělení.

22/ Pálka,J.: osobní sdělení.

23/ Pálková,B.: osobní sdělení.

24/ Slavnostní pracovní zasedání u příležitosti 6O. výročí trvání léčebny. Pozvánka na l9.a 2O.června l968.

25/ Ščudlík,M.:Psychiatrická léčebna v Kroměříži-organizační začlenění.Dopis odboru zdravotnictví Jihomoravského KNV z 2.4.l968 řed/Dr.Šč.-68.

26/ Zápisy z primářských porad l982 - l997.

27/ Zápisy z ředitelských porad PL Kroměříž za rok 1974

28/ Zápis ze schůze ZV ROH Psychiatrické léčebnny v Kroměříži ze dne 23.7.1979

29/ Zpráva o činnosti hospodaření OÚNZ Kroměříž za rok 1971

Psychiatrická léčebna v Kroměříži 1991 - 2008

Nejrůznější dohady o dalšímu osudu kroměřížské psychiatrické léčebny a o jejím organizač-ním začlenění nabyly konkrétní podoby v sobotu dne 29. prosince l990."...Okresní úřad v Kroměříži svým rozhodnutím č. 6/90 ze dne 29.12.1990 zakládá s účinností od l. ledna l99l rozpočtovou organizaci s názvem Psychiatrická léčebna Kroměříž na dobu neurčitou..."/9/. Osamostatnění kroměřížské léčebny se uskutečnilo především díky neúnavné práci a zna-lostem jejího ředitele prim. MUDr. Lubomíra Žáčka.Téměř okamžitě se vynořily problémy, které bylo třeba urychleně řešit.Jmenujme dva nejzávažnější,které způsobily vedení léčebny řadu probdělých nocí: delimitace a rozpočet.

Protokol o delimitaci majetku OÚNZ Kroměříž byl podepsán řediteli obou zařízení společně se zástupcem OÚ Kroměříž dne l8.3.l99l s tím, že převod práva hospodaření s národním majetkem nabývá platnosti od l.l.l99l.Nemáme právo posuzovat tento dokument,tvořený l4 samostatnými smlouvami.O jeho kvalitě však mimo jiné svědčí i skutečnost,že do konce roku 1997 nebyla dořešena poslední smlouva.Upravovala převod pozemků a budovy již dříve plánované celoústavní lékárny,která byla dostavěna v roce l992 v prostorách zahradnictví psychiatrické léčebny a měla sloužit kroměřížské nemocnici i léčebně/5,10/.

Již v květnu bylo zřejmé, že rozpočet stanovený na rok 1990 vzhledem k stávající ekonomické situaci odpovídá nákladům maximálně na 1190 lůžek /9/.Protože léčebna v té době měla o 310 lůžek více, bylo nutné omezit veškeré výdaje na minimum takovým způsobem,který by se nedotkl nemocných. Kázeň a smysl pro odpovědnost všech zaměstnanců umožnily uskutečnit systém úsporných opatření, který pokračoval i v následujících letech. Náročná a vyčerpávající práce si vyžádala svoji daň.V neděli 21. července 1991 náhle zemřel ředitel prim.MUDr.L.Žáček. Řízením léčebny byl pověřen prim. MUDr. Václav Klíma, působící do té doby ve funkci zástupce ředitele. Situaci dobře znal,a proto mohl ihned pokračovat v započatém úsporném programu.Došlo ke snížení počtu lůžek v léčebně, uzavření jen částečně využívaných jeslí a delimitaci knihovny, která však zůstala nadále v přízemí pavilonu č.9 /10/.

Bylo by však chybou domnívat se, že úsporný program tvořilo pouze omezování provozu léčebny.Došlo k modernizaci počítačů, kterými kromě původních pracovišť byly vybaveny i tři primariáty.Po nezbytných úpravách se v říjnu do budovy zrušených jeslí přestěhovala košíkářská a švadlenská dílna a měsíc nato v levé části přízemí bývalé nemocniční budovy byl zahájen zkušební provoz na sonografu /7,10/.

Na podzim roku l99l natolik pokročily řadu let trvající nákladné opravy kostela sv. Cyrila a Metoděje, že mohl být vrácen svému původnímu poslání. V pátek 2O. prosince byl za přítomnosti řady hostů vysvěcen olomouckým světícím biskupem Msgre.J. Hrdličkou a průběh oslav zařadila Čs. televize Brno do svého krajového vysílání /9/. Přesně za rok po svém osamostatnění se změnila Psychiatrická léčebna Kroměříž v příspěvkovou organizaci,což se nijak podstatně neodrazilo v její ekonomické situaci.Pro lepší přehlednost hospodaření byla od srpna léčebna administrativně rozdělena na rozpočtová střediska rozšířená o jedno proti původnímu stavu.Do uvolněných prostor v přízemí pavilonu č.9 se totiž nastěhovala lékárna a l. září zahájila provoz. Skončily nákladné cesty auty do města,odkud se až dosud léky dovážely. V prosinci se změnila ordinace zubního a praktického lékaře v soukromá zařízení,kterým léčebna pronajala dosud užívané místnosti /10/.

V listopadu 1992 zahájila provoz dlouhou řadu let slibovaná kotelna,vytápějící psychiatrickou léčebnu i nemocnici.Historická kotelna se změnila ve výměníkovou stanici,jejíž dokončení proti původní dohodě musela zaplatit léčebna z vlastních zdrojů.Konečně se mohlo přistoupit k opravě komína a v roce l994 ke zbourání budovy mazutové kotelny a nádrží na mazut  /10/.

Málokdo z nás si dovede dnes představit potíže,se kterými se muselo v těchto letech potýkat vedení léčebny.V republice sílilo hnutí požadující zrušení psychiatrických léčeben,protože se prý přežily a neodpovídají požadavkům nynější doby.Nedořešené majetkoprávní vyrovnání s kroměřížskou nemocnicí,neustále oddalované řešení restitučních nároků na bývalý majetek léčebny a nedokončený systém financování prostřednictvím zdravotních pojišťoven vyža-doval nejen dobré ekonomické znalosti, ale i notnou dávku rozvahy a diplomacie. Přesto se však nepodařilo zabránit ztrátám.Koncem roku l993 se léčebna musela vzdát hřiště,protože bylo navráceno původním majitelům a následujícího roku pozbyla nároku na celé hospo-dářství.Budovy bývalé farmy připadly městu Kroměříž /10/.

Rozvážné hospodaření přineslo první viditelné úspěchy v roce l995. Finanční situace se zlepšila natolik, že na březnové primářské poradě konstatoval nový zdravotní rada OÚ Kroměříž, MUDr.M.Černošková, že: "... psychiatrická léčebna ze zdravotnických zařízení okresu jí dělá nejméně starostí.."/10/.

Konečně bylo možno zahájit nejen důkladné opravy jednotlivých pavilonů,ale vybavit je i novým zařízením.Pavilony č. 13 a 14 získaly nové terasy,které umožnily pobyt starým nemocným na čerstvém vzduchu.V březnu byla přestavěna část odd. 8.a. tak, aby zde mohli být umístěni nemocní s delirantními stavy.Od l. dubna se oddělení patologické anatomie stalo soukromým zařízením,které využívá pouze prostor pitevny.V levé části přízemí správní budovy bylo vybudováno nové výpočetní středisko.Léčebna v září pronajala za symbolickou cenu od města Kroměříž hospodářské budovy bývalé farmy a zahájila jejich přestavbu na sklady a garáže /4,10/. Současně v budově,která sloužila původně jako sociální zázemí pro stavbu nové kotelny byla umístěna čalounická dílna.V květnu l996 byla ustanovena OÚ Kroměříž Rada pro kontrolu hospodaření psychiatrické léčebny.Již v září podpořila žádost o změnu zřizovatele,kterou zaslal Okresní úřad v Kroměříži Ministerstvu zdravotnictví ČR.Stejně jako předchozí žádosti vedení psychiatrické léčebny byla i tato zamítnuta /10/.

Následujícího roku dosáhla Psychiatrická léčebna Kroměříž celostátního prvenství v oblasti využití výpočetní techniky.Od l. března l997, kdy byla všechna zdravotnická pracoviště vybavena počítači, začala plně využívat výhod programu NIS. Umožnilo to propojení všech pracovišť s výpočetním střediskem a centrálním příjmem,které se uskutečnilo 30. prosince l996 /l/. Snížení počtu lůžek a nutnost obezřetné ekonomické politiky vedlo k úpravám  vnitřní organizace léčebny.Od l. dubna l997 byl zmenšen neurologický primariát o oddělení 3.B.,které se změnilo v ženské gerontopsychiatrické oddělení /10/.

V popředí zájmu vedení kroměřížské léčebny byla však především péče o nemocné. Nadále se pokračovalo v osvědčených terapeutických pobytech enuretiků z dětského primariátu, tentokráte však v Rozsypalově lesní osadě v Kudlovské dolině.Řada primariátů využila možnosti jednodenních poznávacích zájezdů autobusem po Moravě, pořádané pro vybrané nemocné. 1. ledna 1995 byly otevřeny nově rekonstruované prostoty bufetu,umožňující nemocným styk s veřejností v pěkném, kulturním prostředí. Styk s domovem byl na uzavřených přijímacích odděleních umožněn prostřednictvím telefonních automatů, zavedených v roce 1996.Ve stejném roce byly zahájeny  nyní již tradiční středeční koncerty k tanci i poslechu před kostelem sv. Cyrila a Metoděje .Na místě bývalých garáží mezi  prádelnou a výměníkovou stanicí byl v průběhu let 1998 až 2000 vybudován ve dvou etapách  Klub pacientů s bohatým vybavením.Jeho kavárna je využívána nejen k odpočinku,ale i k hudebním produkcím a přednáškám pro nemocné.Ke vzdělání a zábavě slouží knihovna, televizní místnost a kuželna /5,10/.  

Ve čtvrtek l8. září l997 byla v prostorách Muzea Kroměřížska slavnostně zahájena bienální výstava výtvarných prací nemocných psychiatrické léčebny. Její organizátorky,pracovnice arteterapeutického ateliéru E.Rudolfová a I.Zezulková,jí daly případný název  Umění je stav duše . Téměř dva měsíce trvající výstava se těšila velkému zájmu veřejnosti a sklidila zasloužený úspěch.Stejnou odezvu vyvolalo každé z následujících pokračování.Výtvarné práce nemocných byly vystaveny v roce 1998 v Olomouci a o čtyři roky později i v Praze.  Obě výstavy byly velmi úspěšné a upozornily na sebe i Českou televizi,která  20. února 2004 v pořadu Salon odvysílala  film věnovaný prvním třem výstavám Umění je stav duše a  seznámila diváky i s malířským ateliérem, kde tyto práce vznikají  /2,6,10/.

Pružné reagování na měnící se podmínky zdravotních pojišťoven a využívání nejrůznějších dotací umožnilo pokračovat v započatých opravách a rekonstrukcích  objektů léčebny.Zvony v kostele sv. Cyrila a Metoděje byly upraveny na elektrický pohon a 1.září 1998 se opět po mnoha desítiletích rozezněly nad léčebnou .Ve stejném měsíci byly vyměněny sloupy veřejného osvětlení za nové, napodobující původní litinové kandelábry. Byly odlity v blanenských strojírnách mimo jiné i ze starých, již nevyhovujících litinových radiátorů léčebny. V září předala Nemocnice v Kroměříži léčebně objekt lékárny,který byl vybudován ještě v době OÚNZ Kroměříž v našem zahranictví. V krátké době byl přestavěn pro účely pracovní terapie a počátkem února roku 1999 uveden do provozu / 5,10 /.

Roku 1999,kdy uplynulo devadesát let od založení léčebny, se odehrála řada nejrůznějších událostí.V pátek 1. ledna byla spuštěna internetová stránka Psychiatrické léčebny v Kroměříži.Obsahuje nejen běžné základní údaje a specializace jednotlivých primariátů,ale i historii léčebny.K devadesátému výročí založení ústavu vydala léčebna reprezentativní publikaci pojednávající o její historii i současnosti s řadou fotografií,z nichž většina byla uveřejněna poprvé.Navázala tak na vynikající dílo ředitele MUDr. Vincenta Návrata.V květnu byla dokončena rekonstrukce přízemí pavilonu 4 a interní oddělení se mohlo vrátit do nových, účelně zařízených prostor.Horní část pavilonu byla uvedena do provozu 1. srpna téhož roku.Do stavebních prací v roce 1999 zasáhl i Národní památkový úřad.Na jeho doporučení byly v dubnu zbourány u dětského primariátu dřevěné zelené stavby pocházející ještě z dob okupace.Dne 17. května  vyměnil akademický malíř a restaurátor J.Hanzelka zničené panely s hlavičkami cherubínů u vchodu do kostela za nové s motivem polopostav andělů.Tato oprava byla po osmi letech hodnocena památkáři jako nevhodná,a přesto,že k ní původně dali jejich předchůdci souhlas, doporučili obnovit původní vzhled obou panelů.Poslední událostí roku 1999 byla návštěva ministra zdravotnictví MUDr.  Ivana Davida. Dne 17.září si prohlédl nově rekonstruovaný interní primariát,kostel sv. Cyrila  a Metoděje,společenský sál,klub pacientů a ženské gerontopsychiatrické přijímací oddělení 13.A. Podobně jako ministr zdravotnictví MUDr. Martin  Bojar v roce 1991 odcházel spokojen s prací zaměstnanců léčebny a úrovní poskytované péče  / 5,10 /.

Ani v prvním roce nového tisíciletí neustal v léčebně stavební ruch.Během června byla natolik dokončena oprava nádvoří s kanalizací a rekonstrukce budov  staré farmy, započaté v roce 1998,že zde mohly být uvedeny do provozu nejrůznější sklady,garáže pro sanitní i nákladní vozy léčebny a šatny pro jejich řidiče.V srpnu bylo zrušeno kožní oddělení Nemocnice   Kroměříž v pavilonu č. 22 a jeho prostory byly upraveny pro potřeby pracovní terapie.Nové pracoviště zahájilo provoz 23.dubna následujícího roku.Částečnou rekonstrukcí prošla i nižší část budovy pitevny.Během října a listopadu byl z průčelí bývalé výkropní kaple směrem ke Květné zahradě odstraněn nekvalitní zprohýbaný mramor a nahrazen novým,dovezeným z Italie.Aby se v budoucnosti  neopakovalo jeho deformování, použily se o 1 cm silnější desky  než byly původní.Při rekonstrukci průčelí se zjistilo,že dřevěné hlavy andělů zdobící konce trámové konstrukce střechy byly  pozlacené.Po opravě se jim na několik let vrátila původní barva, pak se ale staly hlavy matnými a místy se ukázala i nehezká zeleň. Jak již bylo zmíněno výše, v listopadu  roku 2000 byla dokončena druhá etapa stavby Klubu pacientů a ihned předána k užívání  / 5,10 /.

 Roku  2002 došlo k jedné z nejdůležitějších událostí v historii léčebny. Od počátku února se snažilo nejen vedení léčebny,ale i představitelé okresu Kroměříž a Zlínského kraje přesvědčit ministerstvo zdravotnictví o nutnosti předat léčebnu pod jeho přímou správu.Bylo napsáno několik zdůvodňovacích dopisů a získána podpora v zákonodárců „ napříč politickým spekterem „. Dne 14. března odvysílal Jihomoravský večerník krátký rozhovor hejtmana  Zlínského kraje Ing.Slavíka s MUDr. M.Černoškovou,okresním zdravotním radou.Hovořilo se opět o nutnosti změny zřizovatele Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Sloužitá úřední jednání ukončil dne 26.června roku 2002 prezindent republiky Václav Havel,když písemně potvrdil rozhodnutí parlamentu i senátu ČR zařadit většinu psychiatrických léčeben pod přímou správu ministerstva.Konečně po téměř padesáti letech se staly skutkem snahy ředitelů kroměřížské léčebny MUDr. Svatavy Lakosilové a MUDr.Miroslava Ščudlíka.

Dne 11.května roku 2002 došlo krátce před obědem ke zřícení střešního převysu pavilonu č. 15. Protože část zdiva dopadla na střechu verandy oddělení, byl pavilon vyklizen, aby nedošlo ke zranění nemocných nebo zdravotníků.Po ohledání místa a studiu stavebních plánů přivolaný odborník zjistil,že se jedná o závadu způsobenou nevhodnou úpravou původních odtokových žlabů  a doporučil opravy všech  stejně pozměněných střech pavilonů .Protože bylo jasné,že se jedná o dlouhodobé rekonstrukce,byl vypracován harmonogram podle závažnosti poškození jednotlivých střech a  ministerstvo zdravotnictví přislíbilo mimořádnou finanční podporu. Dne 13.srpna byla dokončena rekonstrukce pavilonu č. 6.Došlo nejen k jeho rozšíření přibližně o 2 metry směrem k pavilonu č. 4.,ale i k vybudování přístavby na střeše a lodžií obrácených do původního ohrazeného dvora.

V roce 2002 uplynulo padesát let od vybudování klinické psychologie v Psychiatrické léčebně Kroměříž. K tomuto výročí byl 26.dubna uspořádán slavnostní seminář v Klubu pacientů a v červnu byl za svou celoživotní práci odměněn prof. PhDr.Stanislav Kratochvíl Cenou Františka Palackého děkanem filosofické fakulty v Olomouci / 5, 10 /.

Dne 7.června 2003 navštívila nečekaně léčebnu ministryně zdravotnictví MUDr.Marie Součková v doprovodu zástupců zlínského kraje a ředitele nemocnice v Kroměříži.Prohlédli si pavilony  č. 5 a 6, dále cetrální příjem,protialkoholní záchytnou stanici,správní budovu,společenský sál a kostel sv. Cyrila a Metoděje.Rozhovory  o opravách pavilonů a snižování počtu lůžek v léčebně probíhaly v Klubu pacientů.Hlavním tematem však byl osud protialkoholní záchytné stanice,jejímž zřizovatelem se v tomto roce stal zlínský kraj.Léčebna  neměla zájem dále provozovat vysoce ztrátové zařízení umístěné navíc v nevyhovujících prostorech,ale vyšla kraji vstříc a zavázala se ponechat protialkoholní záchytnou stanici v provozu ještě následující rok.Dne 1. listopadu bylo zrušeno oddělení č. 9 a o tři měsíce později uzavřena polovina dětského primariátu.Celkový počet lůžek v léčebně, stejně jako při založení ústavu před devadesáti pěti lety činil 1100.V průběhu prosince roku 2003 byla uvedena do provozu první pojízdná plošina nahrazující výtah v pavilonu č. 13. Současně byla zahájena rekonstrukce pavilonu č. 15  / 5 /.

V průběhu roku 2004 byly postupně opraveny nebezpečné převysy střech na pavilonech č. 11,12,15,16,19 a 20.Současně byly upraveny prázdné místnosti v dětském pavilonu pro potřeby školy,která zde již zahájila nový školní rok.Původní prostory školy byly změněny ve skladiště použitého nábytku a jiného materiálu,který ještě nebyl určen k likvidaci.Ing. J.Kolařík,PhDr. z firmy SAFE TREES vypracoval projekt péče o stromy rostoucí v areálu Psychiatrické léčebny v Kroměříži, podle kterého jsou od roku 2004 staré,suché nebo náletové dřeviny nahrazovány novými,vhodnými pro parkovou úpravu.Na podzim byla zahájena přestavba radiodiagnostického pracoviště.Oba staré přístroje,skiaskop z roku 1957 a RTG přístroj zakoupený v 70 tých letech byly nahrazeny novým,FOMAtec HF40S,který již splňoval normy Evropské unie.Po dvou měsících zkoušek byl přístroj  počátkem ledna  napojen na stávající počitačovou síť a zahájil provoz.  Konec roku 2004 proběhl v duchu závažných organizačních změn.Dne 1. září odešel do důchodu náměstek pro HTS Jan Pálka a ve funkci jej vystřídal Ing. Radim Beneš.O dva měsíce později ze stejných důvodů vystřídal ve funkci hlavní sestru Marii Pospíšilovou hlavní ošetřovatel Petr Mlčák.Odchody vedoucích pracovníků léčebny do důchodu zakončil v květnu roku 2005 ředitel prim.MUDr.Václav Klíma.Se jmenováním jeho nástupce ministerstvo zdravotnictví nepospíchalo a tak až 15.prosince 2005 byl do funkce uveden prim.MUDr.Miroslav Koupil, pověřený do té doby vedením léčebny / 1,10,12 /.

Pro hůře vedené zařízení by  výměna všech tří vedoucích pracovníků a půl roční čekání na jmenování nového ředitele znamenala přinejmenším vážné potíže.Kroměřížská léčebna však dále pokračovala ve své práci podobna dobře udržovanému hodinovému stroji.V lednu roku 2005 byla zrušena v léčebně vysoce problematická protialkoholní záchytná stanice.Při opravě bývalé nemocniční budovy / dnes pedopsychiatrický primariát  /v létě téhož roku nechala Ing. K.Hodáňová z Památkové péče udělat rozbory zevních omítek.K překvapení řady zaměstnan-ců se ukázalo,že původní omítky byly v kombinaci bílé a šedé. Léčebna má tedy v současnosti dva barevně odlišné typy budov- žluté a šedivé / 1 /.

Dne 1.března 2006 byl uzavřen zbytek neurologického oddělení,jehož provoz byl pro léčebnu vysoce neekonomický a jeho lůžka na odd. 3.A. byla po  nezbytných opravách obsazena ženským gerontopsychiatrickým primariátem.Po několika měsíční přestávce zaviněné opravou prasklého srdce jednoho ze zvonů kostela sv. Cyrila a Metoděje se dne 27. července opět začalo nést léčebnou pravidelné vyzvánění .V průběhu roku 2006 došlo k důležité změně majetkových poměrů léčebny. Město totiž vyhovělo žádosti ředitele prim.MUDr.M.Koupila a bezúplatně předalo ústavu  objekty staré farmy , takže mohly pokračovat jejich další rekonstrukce.V červenci odešla do důchodu pneumoložka  MUDr. M.Otáhalová a do konce roku pracovala jen na poloviční úvazek.Vedení léčebny proto požádalo ministerstvo zdravotnictví o souhlas s uzavřením plicního oddělení č. 7.A. a po kladném vyřízení bylo dne 15.října další vysoce ztrátové oddělení zrušeno.Od prosince byla předána doprava nemocných holešovské firmě Sanita Car a v léčebně zůstala pouze jedna moderní sanitka.Zbývající autopark byl postupně modernizován  / 1,10,15  /.

Na první pohled by se mohlo zdát,že v posledních letech se opět v léčebně rušilo jedno oddělení za druhým.Tyto změny odkládalo vedení jak nejdéle bylo možno.Tlak ministerstva zdravotnictví na snižování lůžek ,klesající počet přijímaných dětských pacientů, neurotiků a infekčních nemocných  na straně jedné a narůstající tlak na lůžka pro léčbu závislostí a gerontopsychiatrických nemocných si vynutily přehodnocení vnitřní struktury léčebny.Dalším ze závažných důvodů byla neustále se měnící pravidla plateb zdravotních pojišťoven  vyžadu-jící uvážlivé hospodaření se získanými finančními prostředky.

Dovolme si malou odbočku. S podobnými problémy se potýkaly všechny moravské psychiatrické léčebny.Některé začaly se snižováním lůžek a změnou vnitřní struktury již dříve v závislosti na své ekonomické situaci.Stávající potíže navíc zhoršilo  i několikeré zvýšení platů zaměstnanců léčeben,které sice bylo zakotveno ve vyhláškách ministerstva práce a sociálních věcí, ale bez příslušných finančních dotací.Jinými slovy řečeno - léčebny si na své nové platy musely vydělat samy,což pochopitelně spolu s rostoucími cenami energií,vody, potravin a léků značně omezovalo možnosti investovat do oprav budov, nákupu nových přístrojů a podobně.Pro názornost přeskočme jeden rok  a podívejme se na počty lůžek v jednotlivých psychiatrických zařízeních na počátku roku 2008.Pro lepší srovnání je uveden i stav z roku 1963,kdy tato zařízení v převážné většině  dosáhla nejvyššího počtu lůžek.

Na konci roku 2007 žilo  na Moravě a ve Slezsku  3 968 103 obyvatel. Jedno psychiatrické lůžko jakéhokoliv charakteru připadalo na 929 obyvatel.Pokud  si porovnáme podobné údaje    uvedené v předcházejících kapitolách zjistíme,že tento  počet obyvatel na jedno psychiatrické lůžko je v  nejvyšší.

Vraťme se však zpět do naší léčebny.Dne 1.února  2007 byla po desítkách let obnovena  činnost  biochemické laboratoře pod vedením RNDr. Milana Malého.Léčebna získala skutečně moderní zařízení umístěné v části pavilonu č. 15 a nemusí se do budoucnosti obávat zvyšování cen dodavatelských laboratoří. Poněkud méně nákladná byla oprava vitráže kostela sv. Cyrila a Metoděje,která byla osazena dne 23.května 2007.Stále narůstající tlak na ženská gerontopsychiatrická lůžka vedl ke zvýšení jejich počtu a  dne 25. října 2007 k přestěhování z nevyhovujícího pavilonu č. 3 do nově upraveného pavilon č. 18.  V listopadu téhož roku byly u pavilonu č. 19 zbourány poslední dvě zelené dřevěné stavby z druhé světové války,ve kterých řadu let byly sklady a čalounická dílna . Během září roku 2007 obdržely psychiatrické i gerontopsychiatrické primariáty od ministrestva zdravotnictví kreditace z oboru psychiatrie a v lednu roku 2008 ji získal i pedopsychiatrický primariát / 1,12,13 / .

Rok 2008 probíhal v duchu rozsáhlé stavební činnosti a organizačních změn.Dnem 1. ledna 2008 bylo se souhlasem ministerstva zdravotnictví zrušeno infekční oddělení 7.B.Zůstaly zde jen  dva pokoje pro observaci nemocných s infekčními chorobami do doby, než budou moci být přeloženi do nemocnice v Uherském Hradišti nebo ve Zlíně.Po nezbytných úpravách celého pavilonu č. 7 zde 1.července zahájil činnost koedukovaný rehabilitační gerontopsy-chiatrický primariát.Nemocným z celé spádové oblasti léčebny je zde poskytována více diferencovaná a specialisovaná péče s možností umístění v nadstandartně vybavených ložnicích. Vedení léčebny tak snížilo tlak na volná lůžka pro staré duševně nemocné a navíc vyšla vstříc požadavkům moderních trendů v gerontopsychiatrii.Ve stejném měsíci byla zahájena oprava střech a fasád pavilonů č.13 a č.14 ,přičemž provoz  zůstal zachován v plném rozsahu. Po jejich dokončení začala u obou pavilonů stavba  „ anglických dvorků „  / odvětrávacích kanálů /,které mají  vyřešit problémy s dožívající izolací základů budov. Podobné kanály byly již v předchozích letech  vybudovány u řady dalších pavilonů. V srpnu se zahájily úpravy odd. 4.B. o které se rozšíří interní primariát. Současně se sem přestěhují oba observační pokoje pro infekční nemocné . V dubnu roku 2008 proběhla první část oprav asfaltových cest v léčebně,které celkově dosahují délky až 5 km  / 1, 11 /.

Krásné prostředí léčebny a opravené pavilony vzbudily zájem i filmových tvůrců.Dne 30.dubna roku 2000 odvysílala Česká televize na první programu film režiséra J.Deáka Cestující bez zavazadel,kde pozorný divák mohl zahlédnout některé budovy léčebny. O krátkém filmu věnovaném výtvarným pracem našich pacientů a malířskému atelieru uveřejněném v pořadu Salon na druhém programu České televize dne 20. února 2004 jsme se již zmínili.Ve dnech 25. až 27.října  byly v léčebně natáčeny Českou televizí Ostrava sekven-ce pro film Paprsek života a někteří ze zaměstnanců si zahráli v komparsu.Záběry z léčebny se objevily i v seriálu režiséra R.Lipuse Šumná města.Česká televize je odvysílala v neděli dne 6.listopadu 2004 na druhém programu v dílu nazvaném Šumná Kroměříž.

Méně známou kapitolou je filmová činnost samotných zaměstnanců Psychiatrické léčebny.Nejstarší  jsou dva barevné filmy z let 1963 a 1964 dokumentující průběh prvního a druhého Sportovního dne v léčebně.Do dnešní doby se uchovaly díky  jejich pozdější restauraci ve zlínských filmových atelierech.Je škoda, že film Rok u nás,natočený v roce l984 k 75. výročí založení léčebny ,se nezachoval.O patnáct let později,opět k výročí léčebny, vznikl krátký film Psychiatrická léčebna v Kroměříži.Tvůrci těchto dokumentárních filmů věnovaných léčebně byli  prim. MUDr.J.Ryšánek,prim.MUDr.M.Ščudlík,prim.MUDr.J.  Koutský,prim.MUDr.J.Ptáček a MUDr. Z.Jaroš.

Jiného druhu jsou filmy ošetřovatele J.Stráníka,věnované architektuře léčebny. První z nich, nazvaný“ Kam turisté nechodí“ měl premiéru dne 17. dubna roku 2004 na krajském kole ce-lostátní soutěže neprofesionálního filmu „ Český lvíček „ v Kroměříži,kde obdržel  Čestné uznání.V září téhož roku v soutěži vlastivědných filmů a medailonů „Litomyšlská lilie  2004 „ získal II. cenu v kategorii vlastivědných filmů. Druhý snímek, „Secese Huberta Gessnera“, měl premiéru v září roku 2005 na soutěži ve Frýdku - Místku,odkud si odnesl čestné uzná-ní.Následovala Cena Českého svazu pro film a video z XXXIII. ročníku ARS filmu amatérů v Kroměříži a jedna ze tří hlavních cen soutěže Benátky filmových amatérů v Benátkách nad Jizerou - Benátecký Oskar.O vysoké úrovni tohoto filmu prezentujícího naši léčebnu jako unikátní soubor secesních staveb v naší republice svědčí nejlépe slova jednoho z našich předních filmových teoretiků. PhDr.Zdeněk Smejkal napsal:“ ....Ukazuje se, že J.Stráník má vyjímečný smysl pro Gessnerovu stylově čistou secesi,kterou nám přibližuje v celcích i detailech.Stráníkova Secese je pro mne dokladem,že i v památkami přeplněné a promrskané Kroměříži se dají dělat objevy .... „ / 8 /. Řadu Stráníkových filmů prozatím ukončil snímek z roku 2008 „ Má profese je terapeutka „ , ve kterém nás arteterapeutka I . Zezulková seznamuje se svojí prací i prostředím arteterapeutiké dílny / 14 /.

O nejrozsáhlejším souboru secesních staveb v naší republice,jakým beze sporu je kroměřížská léčebna, se můžeme dočíst i v odborných publikacích zabývajícími se dějinami umění a architekturou.V roce 1995 vyšla Nová encyklopedie českého výtvarného umění od kolektivu autorů,která věnuje svoji pozornost i kroměřížské léčebně.Po sedmi letech následovala kniha Z.Vybírala Mladí mistři - architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a v Slezsku, ve které se navíc můžeme dočíst řadu zajímavostí o architektu léčebny Hubertu Gessnerovi.V roce 2003 se objevilo na pultech knihkupectví obsáhlé dílo P.Zatloukala Příběhy z dlouhého století - architektura let 1750 - 1918 na Moravě a ve Slezsku.Nejen textem, ale i řadou fotografií seznamuje čtenáře s kroměřížskou léčebnou.Řadu reprezentativních publikací prozatím uzavírá kniha A.Filipa  Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku z roku 2004 ,zabývající se i léčebenským kostelem sv. Cyrila a Metoděje.

Literatura:

1/ Beneš,R.: osobní sdělení.

2/ Hájková, J.: osobní sdělení.

3/ Kratochvíl,S.:osobní sdělení.

4/ Kudláček,J.: osobní sdělení.

5/ Pálka,J.: osobní sdělení.

6/ Rudolfová,E.: Umění je stav duše.Katalog stejnojmenné výstavy Kroměříž,18.9.-2.11.1997,16 s.

7/ Přikrylová,M.: osobní sdělení.

8/ Sekvence.Bulletin Českého svazu pro film a video. XVI,2005,č.3,str. 35

9/ Zakládací listina č. 6/90 OÚ Kroměříž

10/ Zápisy z primářských porad 1991 -  2006.

11/ Zmeková J.: Informace o koedukovaném rehabilitačním gerontopsychiatrickém primariátu 3.7.2008

l2/ Zpráva o zahájení provozu biochemické laboratoře 1.7.2007

13/ Zpráva o ročních zkušenostech s vysokofrekvenčním rentgenovým systémem FOMAtec HF 40S

14/ Zpráva o amatérských filmech Jana Stráníka věnovaných PL Kroměříž

Ředitelé Kroměřížské psychiatrické léčebny:

1. MUDr. Vincenc Návrat 1905 - 1933
2. MUDr. Josef Matoušek 1933 - 1935
3. MUDr. František Šamárek 1935 - 1945
4. MUDr. Karel Viktora 1945 - květen - červen
5. MUDr. Josef Kvapilík 1945 - 1948
6. MUDr. Josef Segeťa 1948 - 1952
7. MUDr. Alois Plískal 1952 - 1959
8. MUDr. Josef Kvapilík 1959 - 1960
9. MUDr. Dušan Bílý 1960 - březen - květen
10. MUDr. Svatava Lakosilová 1960 - 1966
11. MUDr. Miroslav Ščudlík 1966 - 1972
12. MUDr. František Blaťák 1972 - 1985
13. MUDr. Libor Křístek 1986 - 1987
14. MUDr. Vladimír Mikula 1987 - 1990
15. MUDr. Pavel Hlavinka 1990 - leden - březen
16. MUDr. Lubomír Žáček 1990 - 1991
17. MUDr. Václav Klíma 1991 - 2005
18. MUDr. Miroslav Koupil 2005 - 2009
    
19. MUDr. Petr Možný 2009 - 2022
20. Mgr. Pavel Polák 1.2.2022 - 30.6.2023
21. prof. MUDr. Roman Havlík, Ph.D. 1.7.2023 - dosud 
    

Správcové Kroměřížské psychiatrické léčebny:

1. Ferdinand Falber  1906 - 1919
2. Josef Zapletal  1919 - 1937
3. František Bärtl  1937 - 1940
4. Emanuel Sedláček  1940 - 1942
5. Waldemar Söhnel  1942 - 1945
6. František Jakubíček  1945 - květen - říjen
7. Julius Černohlávek  1945 - 1959
8. Mořic Holotík  1960 - 1963
9. Jaroslav Mucha  1963 - 1964
10. Jan Horák  1964 - 1970
11. Václav Kolomazník  1970 - 1975
12. Josef Žíla  l975 - 1982
13. Ing. Zdeněk Butula  1982 - 1985
14. Antonín Žák  l985 - 1987
15. Jan Pálka  l987 - 1991
16. JUDr. Jarmila Maráková - 1991 - 1992
17. Jan Pálka  1992 - 2004
18. Ing. Radim Beneš  2004 - 2022
19. Ing. Jana Skopalová 2022 - 23.10.2022
20. Ing. Karel Strnad 24.10.2022 - 30.6.2023

Hlavní ošetřovatelky a ošetřovatelé Kroměřížské psychiatrické léčebny:

Sabáček
Hamrlová - Jungová
stan. ošetřovatel Svoboda
stan. ošetřovatelka Dřímalová
pověření rozepisováním služeb
Kasper a Macková

1. Antonín Náhončík l945 - l946
2. Petr Gába l946 - l958
3. František Vytrhlík l958 - l96O
4. Anna Kováčová l96O - l962
5. František Frank l963 - l97O
6. Ladislav Zatloukal l97O - l972
7. Jiří Cigánek l972 - l985
8. Karel Faldík l985 - l987
9. Marie Pospíšilová l987 - 2004
10. Petr Mlčák 2004 - 31.12.2017
11. Jaroslav Svoboda 1.1.2018 - 2022
12. Petra Šišková 2022 - dosud
    

Psychiatrická nemocnice v Kroměříži 2013