Do Kroměříže jsem nastoupil ve velmi špatném psychickém stavu, kdy jsem bral léčebnu jako azyl, jako útočiště před mým hroutícím se světem.
První den v léčebně jsem si klad otázky, jestli jsem tady správně nebo jestli nemám hned odjet, jestli takto dlouhý pobyt vydržím. Postupně jsem se začal seznamovat s programem a způsobem léčby. Stanovil jsem si cíle, kterých chci během léčby dosáhnout. Moje tréma, velké napětí, špatná paměť při jakémkoli projevu ať mluveném nebo čteném mě naprosto paralyzovalo. První zkouška přišla při vyprávění životopisu. Přes velkou trému mi skupina hodně pomohla a tři čtvrtě hodiny uteklo jako voda. Bral jsem to jako malé vítězství.
Počáteční nervozita se začala vytrácet, trochu mi to dodalo odvahy. Pomalu jsem začal skupinu seznamovat se svými problémy s komunikací, vztahem s manželkou, dětmi, problémy ve firmě. Skupina i terapeuti mi byli vždy velikou oporou a povzbuzením. Postupně jsem se i já začal zapojovat do diskuzí, říkat svůj názor.
Zábavné večery při vítání a loučení, kde jsem se pokoušel číst úryvky z knih, přednášky, diskuse ve skupinách, sport, rozcvičky, autogenní trénink, psychodrama i psychogymnastika byly výbornou školou komunikace, inspirace a uvolněním.
První ostrou zkoušku případných změn v mém chování a jednání byla dovolenka po první polovině pobytu. Děti, které se předtím ode mne odvracely, byly najednou rády, že mě vidí, hrály si se mnou a dováděly, měly obrovskou radost ze vzájemného kontaktu. Sešel jsem se se společníkem firmy a jeho přístup ke mně se úplně změnil a dal mi více jistoty do budoucna. Pro mě nejdůležitější vztah s manželkou ale zůstal na mrtvém bodě.
Po návratu z dovolenky jsem využil psychodramatu, kde jsem si vyzkoušel, jaké chyby dělám v komunikaci s manželkou. Pro nácvik rozhovoru jsem si také zvolil nácvik sociálních dovedností, dke jsem od skupiny i od terapeutů dostal další cenné rady.
I nadále jsem se snažil zapojovat do diskusí na skupinách i mimo ně, brát si pozitivní i negativní zkušenosti své i ostatních členů skupiny. Cíle, které jsem si stanovil na počátku léčby – snížení léků, snížení napětí, zlepšení v komunikaci – se mi téměř úplně podařilo splnit. Zdejší pobyt mi dal .i jiný, pozitivní pohled na řešení problémů a již se tolik nebojím budoucnosti. Chtěl bych tímto poděkovat všem členům skupiny i všem terapeutům za pomoc a trpělivost.
Uvědomuji si, že moje budoucnost leží v mých rukách.