Přijela jsem na oddělení 18B, abych se lépe poznala, stala se silnější, sebejistější a odolnější vůči uspěchanému světu. Trpěla jsem nespavostí, depresemi, návaly pocení, pocity úzkosti a strachu, bušením srdce, roztěkaností. Neměla jsem žádnou chuť do života, nic mě nebavilo. Život byl pro mě jednotvárný, uspěchaný. Neuměla jsem odpočívat, prožívat přítomnost, nedokázala jsem řešit problémy, které jsem odkládala až se mi nakupily, hlavně v zaměstnání. Každá maličkost mě hned vyvedla z míry. Vše jsem dusila v sobě.
Zde na oddělení 18B v Kroměříži jsem dostala možnost více se poznat, zjistila jsem jak působím na okolí, více o sobě přemýšlím. Poprvé v životě jsem se mohla 6 týdnů věnovat sama sobě a bylo to super. Vyzkoušela jsem si různé role. Odžila jsem si za 6 týdnů celý život od dětství do současnosti. Vybavily se mi vzpomínky, o kterých bych nikdy nevěděla, jak jsou pro mě důležité. Vzpomínala jsem na léta strávená ve škole v dobrém i zlém. Prožívala jsem příjemné chvíle při večerních programech a při sportu. Jsem za to vděčná hlavně mladším spolupacientům, že mi to umožnili. Poznala jsem nové způsoby relaxace a různé metody skupinové psychoterapie. Nejzajímavější pro mě byly psychogymnastika a psychodrama. Zajímavé byly také přednášky o konstruktivní hádce a transakční analýze.
Poznala jsem zde různé typy lidí a naučila se přijímat objektivní kritiku. Uvědomila jsem si, že mám doma dobré zázemí, děti a manžela, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem. Jsem pyšná na své 2 děti, které toho už v životě hodně dokázaly a jsou slušně vychované.
Poznala jsem krásné město Kroměříž a spoustu nových lidí. Jsem ráda, že jsem osobně poznala autora knihy „Jak žít s neurózou“ a zakladatele skupinové terapie profesora Stanislava Kratochvíla. Tuto knihu bych zařadila do školních osnov a pobyt na oddělení 18B bych doporučila všem lidem, protože v dnešní době má nějaké problémy každý. Cítila jsem se tu bezpečně a bylo mi tu dobře i přes všechny ty různé náročné situace.
Všechny terapeutky v čele s paní staniční mi budou vzorem v dalším životě, zvláště v zaměstnání. Vryly se mi hluboko do srdce a já jim chci upřímně poděkovat. Také děkuji celé skupině, hlavně za zpětné vazby a za to, že jsem si tu mohla znovu odžít své mládí.
Nevěřila jsem, že by mě pobyt na oddělení 18B mohl posílit natolik, že si zase troufnu vrátit se do zaměstnání. Mám teď ale větší chuť do života, cítím se jistější a silnější. Kroměřížská léčebna má v naší republice dobrou pověst oprávněně, přesvědčila jsem se sama, že má výborné výsledky.
V pátek odjíždím domů, následující týden si nechám na aklimatizaci a vyřízení formalit. Co nejdříve pak zase nastoupím do práce. Svůj život budu žít ve větším poklidu. Čas mi ukáže další cestu.
Ještě jednou – díky.